Karlův most v Praze byl postaven přes řeku Vltavu na místě původního Juditina mostu a propojuje na levém břehu Malou Stranu se Starým Městem na břehu pravém. Původní most, který nechal postavit král Vladislav I. v letech 1158–1172 o něco málo níže po proudu řeky Vltavy, byl nejstarším kamenným mostem v Českých zemích a jedním z nejstarších severně od Alp (ve střední Evropě stály pouze dva kamenné mosty, v Řezně a Drážďanech). Kamenný Juditin most měl dvacet oblouků, a protože Judita Durynská, druhá manželka Vladislava I., osobně dohlížela na průběh výstavby, nesl Juditin most právě královnino jméno. Při povodni v roce 1342 se most zřítil, byl však vyspraven dřevěnými lávkami a používal se jako dočasná pěší komunikace pravděpodobně do roku 1402, kdy byl dokončen Karlův most. Základní kámen Karlova mostu položil 9. 7. 1357 v 5 hodin a 31 minut (magické datum lichých vzestupných a sestupných čísel od 1 do 9) sám král Karel IV., který nechával důležité památky stavět v datech, která byla podle něj příznivá a u nichž věřil, že stavbám přinesou štěstí. Most se stavěl v letech 1357–1402, architektem byl Petr Parléř, který se podílel i na výstavbě katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě a Staroměstské mostecké věže. Most vystavěný z pískovcových kvádrů má šestnáct pilířů, je 515 m a na obou březích je zakončen honosnými věžemi. Z levého břehu Vltavy od Malé Strany se na most vstupuje mezi Malostranskými mosteckými věžemi. Jsou to dvě stylově odlišné nestejně vysoké věže, propojené branou, nižší z obou věží se také nazývá Juditina věž, protože byla součástí původního Juditina mostu. Zhruba na místě původní druhé románské mostecké věže byla zbudována nová gotická věž. Její základy začal stavět Petr Parléř, ale v její výstavbě se pokračovalo až v období vlády Jiřího z Poděbrad. Své dostavby pod vedením architekta Josefa Mockera se vyšší mostecká věž dočkala v letech 1879–1883. Gotickou bránu mezi oběma věžemi tvoří dva lomené oblouky a bylo ji možné uzavřít dubovými vraty s železnou mříží. V roce 1517 byla na Juditině věži, pro výstrahu lidí přecházejících po mostě, vystavena uťatá hlava loupeživého rytíře Jindřicha z Bohnic. Na Staroměstskou mosteckou věž, která je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb Evropy, se vchází ze Starého Města z Křižovnického náměstí. Gotická věž byla postavena společně s mostem z pískovcových kvádrů a její střecha je pokryta břidlicovými pláty. Průjezd věže je zaklenut unikátní parléřovskou klenbou a v minulosti bylo možné bránu uzavírat. Po bitvě na Bílé hoře bylo 21. 6. 1621 na ochozu Staroměstské mostecké věže, všem na očích pro výstrahu, vystaveno dvanáct uťatých hlav nejvýznamnějších popravených českých pánů. Most byl postupně ozdoben třiceti sochami a sousošími se světci. Uprostřed mostu je nejstarší socha Jana Nepomuckého z roku 1683. Podle pověsti má Prahu chránit před povodněmi, nicméně povodně most už mnohokrát poškodily, nejvíce ta ze dne 4. 9. 1890, kdy byly zničeny tři pilíře a spadly dva mostní oblouky. Hned jak voda opadla, byl k expertnímu šetření pozván architekt Josef Hlávka a firma V. Lanna začala s odklízením trosek zříceného mostu. V těsném sousedství pobořeného mostu vznikla podle návrhu městského inženýra Jiřího Soukupa provizorní dřevěná lávka. Základy pro dva nové mostní pilíře se hloubily podle návrhu prof. Alberta Vojtěcha Velflíka pomocí dvojic kesonů, které dodala Pražská akciová strojírna. Most postupně obnovila do původní podoby během dvou let firma G. Gregersen, a. s. z Budapešti. Ve stěně pod Křižovnickým náměstím od pradávna sloužil Pražanům, jako vodoměrná značka, reliéf Bradáče, který byl už na původním Juditině mostě. Podle legendy znázorňuje vytesaný obličej prvního italského stavitele mostu, který pokud mu voda vystoupá pod vousy má Pražany varovat před povodní. K dalším nejvýznamnějším sochám, které zdobí Karlův most, patří socha sv. Kryštofa patrona námořníků, lodníků a řidičů. Sochař Emanuel Max ji v nadživotní velikosti s holí v ruce a malým Ježíškem na ramenou, kterého přenáší přes řeku, vytvořil v roce 1857. V letech 1965–1978 proběhla rozsáhlá oprava mostu, v dalších letech 2007–2010 se odstraňovaly některé nepříznivé následky zásahů do mostní konstrukce. Most byl opravován za provozu a během oprav bylo zjištěno několik málo známých zajímavostí o historii mostu. Původně mostu lidé říkali Kamenný most nebo Pražský most, od roku 1870 se vžilo pojmenování Karlův most. Do roku 1845 byl jediným pražským mostem přes řeku Vltavu. Praha se i díky mostu stává důležitou křižovatkou evropských obchodních cest a přes most také vede historická trasa Královské cesty, po které projížděli nastávající čeští králové ke korunovaci. Karlův most s fragmenty Juditina mostu je od roku 1958 zapsán do seznamu kulturních památek ČR a náleží také do historického centra Prahy, které je v rámci plošné ochrany zapsáno do světového dědictví UNESCO.