Vodní díla na kanalizovaném úseku LVVC

Kanalizační splavnění řeky představuje výstavbu kaskády jezů, které na sebe navazují svými vzdutími a tím zajišťují celoroční plavební provoz nezávisle na průtokových podmínkách. V případě Labsko-vltavské vodní cesty bylo rozhodnuto o kanalizačním splavnění vydáním říšského vodního zákona č. 93 z roku 1869. Systematický přístup k úpravám vodních toků a důraz na jejich víceúčelový charakter je kladen teprve od roku 1896, kdy byla zřízena Komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách. Program úprav byl následně vytýčen v rámci vodocestného zákona z roku 1901. V období od roku 1899 do roku 1905 byla kanalizačními úpravami výstavbou kaskády zdymadel splavněna dolní Vltava po Mělník. Vltava v Praze byla kanalizační úpravou splavněna v letech 1907 až 1913. Úsek Labe od Mělníku po Lovosice byl kanalizačně splavněn v období let 1907 až 1919 a zdymadlo Střekov bylo dokončeno v roce 1936. Kaskáda zdymadel na středním Labi byla uváděna do provozu v pořadí podle důležitosti ochrany záplavového území. Většina vodních děl byla dokončena do poloviny 20. století.