Technicky unikátní železobetonový silniční most v Kolíně na Zálabí pojmenovaný jako Masarykův most, v jehož tělese je začleněno zdymadlo Kolín, byl vybudován poblíž starého železného mostu z roku 1878, který byl ve špatném technickém stavu. Nový most byl postaven o 80 m dál po proudu v místě, kde kdysi stával dřevěný most nad starým středověkým pevným jezem využívaným k pohonu mlýnů na obou stranách Labe. První projekt železobetonového mostu přes Labe vypracovalo Ředitelství pro stavbu vodních cest, architektonickou koncepci vyhotovil v roce 1913 Antonín Engel. Podle tohoto projektu byly založeny pouze mostní pilíře. Stavbu provedla firma Kapsa & Müller z Prahy. Po roce 1948 vypracovala železniční správa projekt na stavbu nového nádraží a na rozšíření trati Praha–Brno v kolínském úseku z dvoukolejné na čtyřkolejnou. Proto musel být upraven i původní návrh mostu. Projekčních prací se opět ujalo Ředitelství vodních cest, pod vedením stavebního rady H. Vrbického, architektonickou koncepci přepracoval František Roith – Engelův žák. V realizaci pokračovala na základě rozhodnutí Ministerstva veřejných prací firma Kapsa & Müller, která vyhotovila i nové statické výpočty a podrobnou dokumentaci nosných konstrukcí. Pilíře mostu, stěny elektrárny a dvojice schodišť pro pěší byly železobetonové, zábradlí a původní pilíře veřejného osvětlení z železobetonových prefabrikátů. Všechny kovové konstrukce byly obetonovány, pohledové části mostu opatřeny kamenicky opracovanou umělou omítkou, takže most působí dojmem kompaktního tělesa. Celé vodní mostní dílo je nezvykle působivým technickým dílem. Za zmínku stojí i opodál postavená (v letech 1911–1912) první parní elektrárna vybudovaná Františkem Křižíkem, která byla jednou z nejstarších elektráren v Čechách. V Kolíně se na dvoře cukrovaru objevili už v roce 1888 první elektrické lampy (Křižíkovy obloukovky). Na Křižíkovu kolínskou elektrárnu bylo již v roce 1914 napojeno celkem 37 obcí a v roce 1916 měřila rozvodná síť přes 270 km. Roku 1916 prodal Křižík elektrárnu společnosti ESSO (Elektrárenský svaz středolabských okresů), která ji v letech 1916–1918 zmodernizovala a začala prodávat v Kolíně i první elektrické spotřebiče (lustry, ledničky, žehličky i sporáky). Ke konci 20. let 20. století mělo k elektřině přístup 70 % obyvatel republiky a stará kolínská Křižíkova elektrárna dosloužila. Proto byla v letech 1930 až 1932 společností ESSO (nedaleko vodního díla Kolín začleněného v mostu) postavena (na místě zrušeného Horského cukrovaru)na břehu Labe nová moderní elektrárna podle návrhu architekta Jaroslava Fragnera a patří mezi významné stavby funkcionalismu. V následujících letech 1932 až 1934 byla na řece Labi postavena průtočná nízkotlaká malá vodní elektrárna, která je umístěná pod pátou klenbou kolínského silničního mostu.