Zdymadlo Velký Osek
Výstavba vodního díla Velký Osek probíhala v letech 1940–1952. V jezové zdrži se udržuje vzdutá hladina na kótě 188,59 m n. m., která zajišťuje potřebné hloubky i vyhovující podmínky pro vodní dopravu. Vody se využívá k výrobě elektrické energie v malé vodní elektrárně, podle příslušných povolení jsou zabezpečeny lokální odběry vody ze zdrže a jezovou zdrž lze použít pro vodní sporty i rekreaci. Hlavními objekty vodního díla jsou pohyblivý jez, malá vodní elektrárna, plavební komora a rybí přechod.
Účel
Plavba, výroba el. energie, odběr povrchových vod
Objem zdrže
1,200 mil. m3
Plocha povodí
7 857,6 km2
Období výstavby
1940–1952
- Jez
Pohyblivý jez, umístěný kolmo k ose toku, má tři pole o světlosti 19 m hrazená zdvižnými stavidly s nasazenými klapkami, celková hrazená výška je 3,9 m. Na jezových pilířích je uložena ocelová servisní lávka 1,8 m široká, která prochází všemi strojovnami ve zvýšených pilířích. Nominální vzdutá hladina je udržována na kótě 188,59 m n. m. s povolenou tolerancí hladiny 0 až +30 cm. Objem jezové zdrže je cca 1,20 mil m3, délka vzdutí 4,82 km. Součástí díla je také rybí přechod, který je umístěn mezi pravým krajním jezovým pilířem a levou zdí plavební komory.
Druh jezu
Pohyblivý - stavidlo s nasazenou klapkou
Kóta horní vody
188,59 m n. m.
Období výstavby
1940–1952
- Vodní elektrárna
Výstavba malé vodní elektrárny probíhala v letech 2011 až 2012. MVE je průtočná, umístěna u levého břehu Labe a patří mezi ojedinělé elektrárny v ČR, protože je postavena na spádu menším než 2 m. Ve strojovně jsou instalovány tři přímoproudé Kaplanovy turbíny o průměru oběžného kola 2240 mm a maximální hltností 3 x 17 m3/s. Převod z turbíny na generátor je řešen plochou řemenicí. Celé dílo tvoří otevřený přívodní kanál obdélníkového tvaru (délky cca 60 m), otevřený odpadní kanál obdobného tvaru (délky cca 30 m) a strojovna o půdorysných rozměrech 28 x 17 m. Oba kanály výškově plynule navazují na dno říčního koryta a úroveň základových konstrukcí MVE, které začínají cca 12 m pod okolním terénem. V přívodním kanále je ochrana před plávím a ledy zajištěna konstrukcí lávky s ledolamem. Na vtoku do MVE jsou umístěny jemné česle s čisticím strojem. Vtokový objekt je rozčleněn na tři samostatná okna pro každé ze tří soustrojí. Strojovna je vybavena velínem pro občasnou obsluhu. Celý provoz je plně automatizován, řízen dálkově podle okamžitého průtoku v hladinové regulaci skupinovým regulátorem a optimalizován k maximálnímu využití hydroenergetického potenciálu, při zachování konstantní hladiny v nadjezí, konstantním průtoku v podjezí, s minimálními nároky na obsluhu a údržbu systému. V případě, že je soustrojí odstaveno z důvodu ztráty napětí v síti, po obnovení napětí automatika soustrojí sama spustí a zatíží. Celkový instalovaný výkon je 0,75 MW a elektřina zásobuje přibližně 1 000 domácností.
Typ turbíny
Kaplanova turbína
Návrhový průtok
51,0 m3/s
Provozovatel
MVE Velký Osek s.r.o.
- Plavební komora
Plavební komora je jednolodní, dlouhá 85 m, široká 12 m a hluboká 2,85 m, je umístěna u pravého břehu řeky Labe, dokončena roku 1952 a modernizovaná v letech 2015–2016. V horním ohlaví jsou umístěna Čábelkova poklopová vrata pro přímé plnění komory, která byla na této komoře použita poprvé v tehdejším Československu. Byla pojmenována podle návrhu inženýra J. Čábelky, pozdějšího profesora, který dlouhá léta působil na Stavební fakultě ČVUT v Praze (v letech 1953–1955 působil ve vedení školy jako její proděkan; v letech 1956–1962 byl vedoucím katedry hydrotechniky). Na dolním ohlaví jsou vzpěrná vrata, opatřená krátkými obtoky pro nepřímé prázdnění. K ovládání vrat i stavítek obtoků slouží hydromotory. Komora je plynule navazujícími rovnými rejdami napojena na tok řeky Labe. Účelem modernizace bylo zajistit vyšší spolehlivost provozu plavební komory, která je nedílnou součástí dopravně významné a využívané labské vodní cesty – Transevropské dopravní sítě (TEN-T). Otevřením osecké modernizované komory se zároveň uzavřel dvacetiletý program obnovy starých zdymadel na Labi.
Čas plnění/prázd.
neuvedeno
- Rybí přechod
Součástí vodního díla Velký Osek je rybí přechod, který je umístěn mezi pravým krajním jezovým pilířem a levou zdí plavební komory, široký je 1,2 m, dlouhý 30 m, typ přechodu je technický komůrkový a umožňuje migraci vodních živočichů.
- Historie
Řeka Labe u obce Velký Osek měla ve starých dobách důležitý obranný význam a také často měnila koryto svého toku, zejména při povodních, které přicházely každé jaro, si voda hledala novou cestu. Protože Labe způsobovalo i jiné škody, uvažovalo se již od konce 17. stol., jak zabránit rozmarům řeky. Roku 1700, na popud místních mlynářů, byla zřízena v Labi, jižně od Předhradí, hráz z pilot a klád (tzv. odrážka) sahající do třetiny koryta, která měla za účel srážet proud do jiného směru. Břeh podél přilehlé vsi byl též zpevněn hrází z klád. Během 100 let z hráze v Labi zbylo jen několik pilot v řece. Lidé zapomněli na jejich účel a vybájili si o nich pověst, že prý to je zbytek mostu, který česká kněžna Libuše dala postavit od Předhradí k Libici. Tyto úpravy na Labi neměly takový účinek, jak se předpokládalo, a proto bylo roku 1819 přikročeno k prokopání toku Labe v přímém směru k Osečku asi tak, jak proudí řeka nyní. Staré Labe v Předhradí bylo tím opuštěno a změnilo se v tůně, které i dnes mají dostatek vody. Další regulace Labe započala v roce 1938, kdy Ředitelství vodních cest v Praze vypracovalo projekt na stavbu zdymadla Velký Osek. Práce na díle byly zahájeny stavební firmou Kapsa & Müller v srpnu 1940, po roce 1942 však byly stavební práce na středním Labi omezeny. Na původním zdymadle Velký Osek se začalo znovu pracovat až po válce. Stavba byla úspěšně dokončena v roce 1952 dostavbou jezu a plavební komory. Pro malý spád 1,9 m se dostavba malé vodní elektrárny uskutečnila až v roce 2012. Hlavními objekty zdymadla jsou pohyblivý jez, malá vodní elektrárna, plavební komora a rybí přechod.
- Osobnosti
Lumír Kapsa: stavební inženýr , Úřed. aut. stav. inženýři Müller & Kapsa, podnikatelé staveb v Plzni
Lumír Kapsa (1887–1946) byl českým inženýrem a podnikatelem. Byl synem významného podnikatele a zakladatele rodinné firmy Vojtěcha Kapsy. Ten společně s Antonínem Müllerem založili velmi významnou stavební firmu Müller & Kapsa. Její oficiální název však zněl „Úřad. aut. stav. inženýři Müller & Kapsa, podnikatelé staveb v Plzni“. Společnost se specializovala na železobetonové konstrukce a zpočátku působila hlavně v Plzni a okolí. Po smrti svých otců převzali vedení firmy jejich synové František Müller (investor známé Müllerovy vily) a Lumír Kapsa. Firma pod vedením této nové generace dosáhla svých největších úspěchů a velkého rozmachu. Firma Müller & Kapsa byla prosperujícím rodinným podnikem. Zrealizovala mnoho staveb, mezi nimi i vodní díla Přelouč, Kolín, Velký Osek i Miřejovice a tím zanechala nesmazatelnou stopu na labsko-vltavské vodní cestě. Roku 1948 byla rodinná firma znárodněna a splynula s podniky Vodní stavby a Pozemní stavby Plzeň a tím vlastně zaniká.
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BCller_a_Kapsa
https://pam.plzne.cz/stavitel/detail?id=128
https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/mullerova-vila.A140423_161739_architektura_web
Vazba na vodní díla:
Srnojedy,
Velký Osek,
Miřejovice
Antonín Müller: stavební inženýr
Antonín Müller (1852–1927) byl český architekt, stavitel a společník stavitele a architekta Vojtěcha Kapsy. Narodil se 31. ledna 1852 v Nebřežních u Plas do skromných poměrů rolnické rodiny. Do obecné školy chodil v Plasích, pak vypomáhal otci s hospodářstvím. Po 4 letech odchází pokračovat v základním vzdělání do Plzně, tam také dokončí reálné gymnázium a pravděpodobně se potkává se svým budoucím společníkem Vojtěchem Kapsou. V letech 1875–1880 studoval pozemní stavitelství na pražské technice a po studiích začíná pracovat v kanceláři českého vodohospodářského a železničního inženýra, plzeňského c. k. stavebního rady Wilhelma Plenknera. Poté až do roku 1886 pracoval ve stavební firmě Schön a Wessely v Praze. Roku 1886 složí první stavitelskou zkoušku a odchází pracovat pro stavební firmu Kuželovský a Kotek, kterou spoluvlastní významný český stavitel František Kotek. V roce 1887 skládá praktickou zkoušku a jako samostatně úředně oprávněný inženýr a stavitel se usadí v Plzni. Úřady plzeňského a královického okresu ho pověřily projektováním silnic a mostů a zároveň si ho vybraly jako stavebního poradce. Roku 1890 založil Antonín Müller spolu se svým švagrem (bratrem své sestry) Vojtěchem Kapsou v Plzni vlastní stavební podnikatelství, jehož oficiální název zněl „Úředně autorizovaní stavební inženýři Müller & Kapsa, podnikatelé staveb v Plzni“. Společnost se specializovala na železobetonové konstrukce a zpočátku působila hlavně v Plzni a okolí. V roce 1904 firma získala možnost podílet se na úpravě Riegrova nábřeží v Praze, a proto byla založena sesterská společnost „Úředně autorizovaní stavební Inženýři Kapsa & Müller, podnikatelé staveb v Praze“. Firma se podílela např. na výstavbě Čechova a Hlávkova mostu. Antonín Müller byl také veřejně činný a zapojoval se do společenského i politického života v Plzni. V letech 1908–1910 byl místopředsedou Matice školské, v letech 1909–1913 byl obecním a starším členem městské rady v Plzni, zasedal v povodňové, technické a disciplinární komisi. Jeho společenské kontakty napomohly firmě k získání řady lukrativních zakázek. Už od roku 1921 se podílu na řízení firmy Müller & Kapsa ujímá František, syn Antonína Müllera a společně s Lumírem (ten již od roku 1915 po smrti svého otce), synem Vojtěcha Kapsy přebírají podíly svých otců i vedení firmy. Právě za jejich působení dosáhne rodinná firma největšího rozmachu. Významný stavitel Antonín Müller zemřel 13. července 1927 v Plzni ve věku 75 let. Syn František Müller si pro svou rodinu nechal v letech 1928–1930 postavit známou Müllerovu vilu na pražské Ořechovce, kterou navrhl architekt Adolf Loos. Budova se svým funkcionalistickým stylem řadí mezi nejzásadnější stavby své doby.
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%BCller_a_Kapsa
https://pam.plzne.cz/stavitel/detail?id=128
Vazba na vodní díla:
Velký Osek,
Miřejovice
– Historické dokumenty
Autor: , Rok vydání: 1900, Kniha, Zdroj: Z říše vědy a práce, 1900, roč.VIII., str. 196, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Váňa, Václav, Rok vydání: 1911, Zdroj: Střední Labe, roč.IX., Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.czDokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Velkoborský, Kliment, Rok vydání: , Článek, Zdroj: Plavební cesty Dunaj - Odra - Labe, 1947, řoč.VIII., str.067, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz