Pohyblivý jez má tři pole o hrazené výšce 3,10 m. Šířka jezových polí je 2 x 41,2 m a 1 x 50,1 m (středové pole) Hradicí konstrukcí je hydrostatický sektorový uzávěr. Spodní stavba je železobetonová, vystupuje nade dno o 0,56 m a se sklopeným sektorovým uzávěrem vytváří Jamborův práh. V řezu má uzávěr tvar vypouklého trojúhelníku a ze dvou stran je opatřen plechovou obšívkou, která vytváří jeho hybné stěny s funkcí hradicí a přelivné plochy. Pod přelivnou plochou je uzávěr připojen k betonu spodní stavby. Dolní otevřená strana sektoru umožňuje síle od tlaku vody, odpovídající výšce hladiny nad jezem, působit z tlačné komory na jeho hybné stěny. Regulaci přítoku vody pod sektor nebo odtoku z pod něho zajišťuje trojcestný válcový ventil. Ovládání ventilu je automatické ve vazbě na úroveň hladiny vody v nadjezí a na polohu přelivné hrany sektoru. Lze ho však ovládat i manuálně podle potřeb provozovatele. Sektor se zvedá, pokud je pod něj napuštěna voda, a naopak spouští směrem dolů, pokud je z pod sektoru voda vypouštěna pod jez. Přesnost dodržení hladiny je v centimetrech. Uzávěr je utěsněn u bočních štítů pilířů tvarovými pryžovými profily. Pro zajištění zimního provozu jsou boční štíty osazeny teflonovými deskami. Hmotnost ocelové svařované konstrukce uzávěru je 67–81 tun. Uvnitř spodní stavby jsou pod každým uzávěrem tzv. tlačné komory a průběžná komunikační chodba (2,0 x 2,0 m), která umožňuje vstup do všech pilířů. Provizorní hrazení jezu proti horní i dolní vodě sestává z vyjímatelných slupic a ocelových stavidlových desek, které se zasunují mezi slupice. K osazení je nutná plovoucí mechanizace. Hlavní strojovna uzávěrů je pod jezovým velínem, který je umístěn na levém břehovém pilíři a jeho podlaha je nad úrovní stoleté vody. Z budovy velínu je přístup do komunikační chodby ve spodní stavbě jezu. V manipulační místnosti velínu jsou umístěna potřebná zařízení pro automatické ovládání uzávěrů a je odtud možná i kontrola všech funkcí jezu. Chodbou prochází hydraulická a elektrická instalace jezu, sběrný žlab prosáklé vody a je zde instalováno měřicí zařízení pro sledování deformací spodní stavby jezu. Stejné uspořádání mají jezy České Kopisty, Roudnice nad Labem a Dolní Beřkovice.  

 

 

 

Nízkotlaká malá vodní elektrárna je břehová, vybudovaná u pravého břehu (v místě bývalé vorové propusti) v těsné návaznosti na osu jezu a pravý jezový pilíř. Byla uvedena do provozu v roce 2010. Ve čtyřech vtokových polích o šířce 9 m jsou osazeny čtyři přímoproudé horizontální Kaplanovy turbíny s průměrem oběžného kola 3000 mm. Návrhový spád turbíny je 1,95 m, návrhový průtok 4 x 50 tj. 200 m³/s a celkový instalovaný výkon MVE činí 3,1 MW. Vodní elektrárna je postavena tak, aby byla schopna čelit i tak rozsáhlé povodni, jako byla ta v roce 2002. Vše je zabezpečeno, například šachty vzduchotechniky mají ještě metrovou rezervu. Odolat velké vodě je připravena i samotná technologie elektrárny, zatímco při normálním průtoku přes turbíny (160 m³/s) pracuje zařízení v optimálních podmínkách, při průtoku nad 600 m³/s se turbíny samy, pro nedostatek spádu, zastaví. Jednou z mnoha zajímavostí dokončované moderní vodní elektrárny je její personál. Od obsluhy česlí po dohled nad množstvím vyrobené elektřiny jej totiž nebude tvořit jediný člověk. Elektrárnu mají na starosti počítače, které budou na vzdálenost několika desítek kilometrů kontrolovat specialisté. Jediný člověk, který se v objektu čas od času vyskytne, bude údržbář. Součástí díla jsou i dva rybí přechody, které mají znovu pomoci migraci vodních živočichů po Labi.  

 

 

 

 

Plavební zařízení je situováno u levého břehu a zahrnuje dvě plavební komory (velkou–VPK; a malou–MPK), horní a dolní plavební kanál s rejdami a čekací stání. Obě plavební komory jsou umístěny vedle sebe ve stejné ose s jezem. Od vlastního koryta jsou odděleny ostrovem dlouhým 1 300 m a širokým až 330 m. Uvnitř ostrova je jezero propojené s Labem.
MPK má užitnou délku 110 m a šířku 12 m. Horní vrata tvoří ocelová poklopová klapka, dolní vrata jsou vzpěrná, pohyb vrat je zajištěn hydromotory. Plnění je kombinované, a to dlouhými obtoky přes jejich segmentové uzávěry a přímé, přepadem přes klapku; prázdnění pak dlouhým obtokem v pravé zdi a krátkým obtokem v levé zdi. V obou ohlavích plavební komory lze instalovat unifikovaná náhradní vrata. Provizorní hrazení se provádí u MPK válcovými ocelovými hradidly do drážek v ohlavích komory.
U VPK se provizorní hrazení provádí ocelovými stavidlovými deskami osazovanými plovoucí mechanizací mezi slupice. VPK má užitnou délku 155 m a šířku 22 m. Horní i dolní vrata jsou vzpěrná, oboje s pohonem hydromotory. Plnění a prázdnění komory je dlouhými obtoky hrazenými stavidlovými uzávěry. Běžný spád obou komor je 3,19 m. Velín plavebních komor je společný pro obě plavební komory a je umístěn na dělicí zdi mezi nimi. Proplavování je prováděno v poloautomatickém režimu, ale lze ho řídit též manuálně z obou ohlaví. Velín moderní konstrukce je vybavený technologií pro sledování, měření a vyhodnocení dat z plavební komory a jezu, která jsou současně přenášena přes uzlový bod do vodohospodářského dispečinku Povodí Labe, státní podnik.  

 

 

 

 

Vojtěch Lanna ml. (1805–1866) zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě, silnice, těžil uhlí, zakládal železárny, vyráběl porcelán i parkety. Díky němu mohly na Vltavu vyplout parníky a do Prahy přijel první vlak. Byl opravdovým a pravým velkopodnikatelem, ale nezapomínal ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“. Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se přepravou soli po řece Traun k Dunaji. Kolem roku 1700 se příslušníci rodu vyskytují už v pramenech jako zaměstnanci solního úřadu. Jakob Lahner, narozen roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem, když si vzal dceru budějovického správce solního úřadu Adama Haaseho. Jakobův mladší bratr Simon se stal loďmistrem císařské solní přepravy a zemřel 31. prosince 1755 v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Druhým císařsko – královským loďmistrem v rodě Lannů se stal nejmladší z bratrů Andrea, který se po smrti bratra Simona přestěhoval do loděnice ve Čtyřech Dvorech a vedl úřad až do smrti 4. května 1771. Po něm v loďmistrovské tradici Lannů pokračoval Ondřejův syn Thomas. Za jeho života došlo k dohodě se schwarzenberskou vrchností na Hluboké, že dřevo pro stavbu lodí na Vltavě bude získáváno za režijní cenu z velkostatku a naproti tomu správa schwarzenberského panství převezme celou přepravu soli do nitra Čech do pachtu. Po otcově smrti v lednu 1866 převzal vedení lánovských podniků právě třicetiletý Vojtěch Lanna ml. a zvolil si za partnera společníka Jana Šebka. Poté se pustil do podnikání a těžištěm byla regulace a kanalizace řek. Věnoval se vodním a pobřežním stavbám, obchodu se dřívím a solí. K největším realizovaným projektům své doby patřila regulace Vltavy, Lužnice a Blanice a na přelomu 19. a 20. stol. Pak velkorysá výstavba holešovického přístavu, kanalizace dolní Vltavy a Labe za přírodní ústí pod mělnickým zámkem. Rukopis firmy Lanna je i dnes rozpoznatelný nezaměnitelnou kamennou bosáží a žluto-hnědě-červenou hrázděnou nadčasovou a slohově nezařaditelnou civilní architekturou (např. četné budovy v holešovickém přístavu, dnes zakomponované do developerského projektu Prague Marina nebo administrativní budovy a vodočty u původních vltavských zdymadel v Klecanech, ve Štěchovicích, na Štvanici, v Kostomlátkách, v Hoříně a dalších). Projekty byly financovány z říšských a zemských prostředků. Po 1. světové válce byla známá stavební firma Lanna prodána bance Bohemia a rodina se v důsledku vzniku Československa vystěhovala do Mnichova.

http://www.lanna.online/
https://www.i60.cz/clanek/detail/14138/dynastie-lannu-100-let-technickeho-pokroku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lanna
Vazba na vodní díla: Kostomlátky, Dolní Beřkovice, České Kopisty, Lovosice, Štěchovice, Troja–Podbaba, Klecany–Roztoky, Dolany - Dolánky