Vodní dílo Vrané nad Vltavou
Vodní dílo Vrané nad Vltavou bylo postaveno v letech 1930–1935. Je prvním vybudovaným a nejstarším stupněm Vltavské kaskády. Současně se stavbou samotného vodního díla probíhaly stavební úpravy i v plavební trati. Hlavním důvodem stavby byly plavební účely, tj. zajištění vhodných plavebních podmínek v řece Vltavě. Další funkce stavby jsou vyrovnání odtoku ze špičkových elektráren Vltavské kaskády (VE Slapy a VE Štěchovice I. i PVE Štěchovice) a zajištění min. průtoku v dolní části Vltavy. Vodní dílo má tři části: jez, plavební komory umístěné vedle sebe a průtočnou vodní elektrárnu.
Účel
Zajištění min. průtoku 40 m3/s, plavba, výroba el. energie
Objem zdrže
11,101 mil. m3
Plocha povodí
17 794,4 km2
Období výstavby
1930–1935
- Jez
Stavební konstrukci pohyblivého jezu tvoří betonová spodní stavba založená na skalním podloží s dělicími pilíři obloženými žulovými kvádry. Pilíře dělí jez na čtyři přelivná pole šíře 20 m, která jsou osazená ocelovými, dělenými stavidly typu Stoney, zavěšenými na gallových řetězech. Hrazená výška konstrukcí je 9,7 m. Spád jezu je 10,8 m. Stavidla s podvozky jsou klasické konstrukce, ale po výšce jsou dvoudílná, otočená hradicí stěnou proti sobě. Větší průtoky převáděné pohyblivým hradicím uzávěrem mohou být převedeny buď přepadem vody přes horní dělené stavidlo, výtokem vody pod dolním děleným stavidlem nebo oběma způsoby najednou. Toto ovládání umožňuje velmi jemnou regulaci hladiny. Nad jezem na pilířích je umístěná krytá ocelová mostovka, kde jsou ve strojovnách a drážkách dělicích pilířů umístěny ovládací mechanizmy uzávěrů. Tak jako u všech vodních děl přepadá voda za přelivnou hranou do prohloubeného vývaru, kde se uklidní a dále může odtékat do původního koryta. Typické pro jezy s touto hradicí konstrukcí jsou vysoké dělicí pilíře, aby se mohl celý hradicí uzávěr zvednout nad maximální hladinu.
Druh jezu
Pohyblivý - stavidlo (Stoney dvoudílná))
Kóta horní vody
200,10 m n. m.
Období výstavby
1930–1935
- Vodní elektrárna
Posledním stupněm Vltavské kaskády je nízkotlaká vodní elektrárna Vrané, která byla vybudována jako první velká vodní elektrárna na Vltavě. Do provozu byla uvedena v roce 1936. V současné době je dálkově řízena z centrálního energetického dispečinku Vltavské kaskády ve Štěchovicích tak, aby zabezpečovala dlouhodobě vyrovnaný odtok z celé kaskády. Elektrárna vyrábí levnou, ekologicky čistou elektrickou energii. Vodní dílo umožňuje špičkový provoz vodní elektrárny Slapy. Její zdrž slouží zároveň jako spodní nádrž pro přečerpávací vodní elektrárnu Štěchovice. Budova elektrárny je umístěna v prodloužení osy jezu na pravém břehu a má klasické vybavení průtočné elektrárny. Jsou v ní instalovány dvě vertikální Kaplanovy turbíny pro návrhový spád 10,2 m, návrhový průtok 2 x 90 m3/s s celkovým výkonem 16,0 MW. Voda proudící přes hrubé a jemné česle do nátokové části – kašny turbíny – je usměrněna 20 lopatkami rozváděcího kola na čtyř lopatkové oběžné kolo Kaplanovy turbíny. Celková výška soustrojí (turbína a hydrogenerátor) je 14 m. V letech 1978–1980 byla elektrárna významně modernizována (výměna oběžných kol turbín) a v roce 1994 byla vybavena novým řídicím systémem. Vrané nad Vltavou je poslední dílo 9stupňové Vltavské kaskády – vodní elektrárny Lipno 1, Lipno 2, Hněvkovice, Kořensko, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice, Vrané nad Vltavou.
Typ turbíny
Kaplanova turbína
Návrhový průtok
180,0 m3/s
- Plavební komora
Součástí vodního díla je plavební zařízení sestávající z malé a velké plavební komory. Plavební komory jsou umístěny vedle sebe při levém břehu a jsou předsunuty do horní vody. Boční zeď bližší komory k jezu je v těsném prodloužení pilíře jezové hradicí konstrukce. Velká plavební komora (VPK) měla sloužit normální nákladní dopravě, a hlavně k proplavování vorů, malá plavební komora (MPK) měla sloužit hlavně k proplavování osobních parníků. V současné době jimi proplouvají zejména výletní plavidla z části vodní dopravní cesty Praha – Slapy. Obě plavební komory mají užitnou šířku 12 m. Velká plavební komora je vlaková, délky 134 m. V horním ohlaví velké plavební komory jsou osazena stavidlová vrata (typu Stoney), ve střední části a dolním ohlaví vrata vzpěrná. Komora je středními vraty rozdělena na menší a větší část pro možnost rychlejšího proplavení kratších plavidel. Malá plavební komora je 85 m dlouhá a v obou jejich ohlaví jsou osazena vzpěrná vrata. Plnění a prázdnění obou komor je pomocí dlouhých obtoků. Vybavení plavebních komor je standardní, tj. žebříky, úvaznými kříží, pacholaty, drážkami pro provizorní zahrazení apod.
Název
Velká plavební komora
Malá plavební komora
Kilometráž vodního toku
71,370
Čas plnění/prázdnění
neuvedeno
10 min/4 min
- Historie
V zakládací listině Břevnovského kláštera v roce 993 je popisována dědina Vraný (původně se obec Vrané nad Vltavou skládala ze dvou historických osad, Skochovic a Vraného) a to jako statek, který klášteru při jeho zakládání věnoval k obživě kníže Boleslav II. Obec byla přístupná pro okolí jen přes řeku Vltavu broděním, nebo přívozem a až v roce 1907 se začala stavět silnice. Je tedy patrné, že první záznamy o existenci jezu v místě dnešního profilu hráze byly velmi staré. Když byl v roce 1931 zřízen státní fond na stavbu vodních děl, byla první akcí financovanou z něj výstavba vodního díla ve Vraném. Hlavním důvodem stavby Vranského stupně byly plavební účely. Umístěni zdymadla bylo, navzdory sporům o řešeni ostatních objektů tzv. Vltavské kaskády, vždy uvažováno ve stejném říčním profilu. Současně s výstavbou samotného díla začaly probíhat stavební úpravy v plavební trati. Vodní dílo Vrané se začalo budovat na podzim 1930 a bylo dokončeno v roce 1935. Navrženo bylo na základě projektu autorů: Kamila Roškota (architekta), Stanislava Bechyně (návrh železobetonových konstrukcí) a Karla Domanského. Realizaci provedla firma Ing. B. Hlava - Ing. J. Domanský. Na řece Vltavě je vodní dílo Vrané prvním a nejstarším stupněm Vltavské kaskády. O monumentálnosti díla na tehdejší dobu svědčí i to, že na jeho výstavbu bylo potřeba 2700 vagónů žuly, 300 vagónů cementu, 200 vagónů železa, 8600 m3 dřeva a na výstavbě pracovalo 2500 dělníků. U příležitosti 1000. výročí založení Břevnovského kláštera byly obci Vrané nad Vltavou uděleny znak a prapor. Symbolika znaku spočívá v převzetí základu znaku kláštera (3 sestupně řazené pětilisté růže), místo dole umístněných břeven (trámů) je u vranského znaku vyznačena řeka s rybou.
- Osobnosti
Stanislav Bechyně: inženýr
Stanislav Bechyně (1887–1973) patřil mezi významné české konstruktéry. Studoval stavební inženýrství na Vysoké škole technické v Praze, kde v roce 1910 absolvoval s vynikajícím prospěchem. V roce 1920 byl na ČVUT jmenován řádným profesorem statiky a dynamiky staveb železobetonu a jako pedagog působil na Fakultě stavební, ČVUT v Praze až do roku 1958. Ve svém díle se věnoval železobetonovým konstrukcím a kamenným i betonovým mostům. Jako jeden z prvních inženýrů dokázal ocenit vlastnosti betonu, která pak s velkou dávkou invence využíval ve svých projektech. Snad nejoriginálnějším stavitelským úspěchem bylo spojení sloupů a trámů do rámových konstrukcí, které realizoval při stavbě pražského paláce Lucerna v roce 1919. Budova Lucerny se tak stala první stavbou v Československu, kde se nepoužilo nosných částí z cihel nebo dřeva. Vypracoval několik nerealizovaných návrhů na přemostění Nuselského údolí v Praze. Bechyně se věnoval také významným záchranným pracím. Přesun gotického děkanského chrámu v Mostě, přemístění rotundy sv. Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze či rekonstrukce Anežského kláštera, navrhoval i železobetonové konstrukce u VD Vrané nad Vltavou. Na jeho popud vzniká nový obor s názvem stavitelství kamenných a betonových mostů, jemuž se celý život věnoval i publikačně a pedagogicky. Byl členem České akademie věd a umění a Československé akademie věd. Bylo mu uděleno vyznamenání I. stupně (zlatá a stříbrná medaile Československé akademie věd) Za zásluhy o vědu a lidstvo, Řád republiky a další. V roce 1972 mu byl udělen čestný doktorát technických věd za celoživotní významnou činnost v oboru betonových konstrukcí staveb pozemních i mostních. Stanislav Bechyně byl autorem mnoha českých a cizojazyčných publikací. Ty stejně jako sám autor si získaly mezinárodní uznání a staly se věhlasnými ve svém oboru.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Bechyn%C4%9B
https://www.casopisstavebnictvi.cz/stanislav-bechyne_N4970
Vazba na vodní dílo:
Vrané nad Vltavou
Kamil Roškot: architekt
Kamil Roškot (1886–1945) patřil k významným představitelům meziválečné architektury. Studoval stavitelství na německé vysoké škole technické v Praze a zároveň externě studoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Projektoval obytné domy na Královských Vinohradech, v Bubenči i divadlo v Ústí nad Orlicí. Svůj talent vytvářet monumentální díla mohl naplno uplatnit při návrhu zdymadel ve Vraném nad Vltavou, v Brandýse nad Labem a podílel se i na vodním díle Štěchovice. Korunou Roškotovy práce je jeho hlavní i vrcholné tvůrčí dílo, které znají snad všichni. Je to hrobka českých králů v kryptě katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, kde Roškotovo dílo nebylo ještě plně doceněno. Roškot byl architekt samotářský, byl mladší než představitelé moderny, ale současně starší než jeho spolužáci, z nichž se pak staly hlavní osobnosti českého konstruktivismu a funkcionalismu. Kamil Roškot byl především nesmírně charakterní člověk, velkorysý, čestný a pravdivý. Byl neopomenutelným architektem, neboť jeho návrhy byly vždy velkorysé, monumentální a tvarově prosté.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kamil_Ro%C5%A1kot
https://www.archinfo.sk/ludia/architekt-alebo-student-architektury/kamil-roskot.html
https://www.tvarchitect.com/clanek/kamil-roskot-velke-meritko-hranoly-a-valce/
Vazba na vodní díla:
Brandýs nad Labem,
Štěchovice,
Vrané nad Vltavou
– Historické dokumenty
Autor: Forman, Petr , Rok vydání: , Článek, Zdroj: Povodí Vltavy, 1981, č.3-4, str.1, Umístění: neznámý
Autor: , Rok vydání: , Článek, Signatura: C 7617, Zdroj: Obzor železniční a celní, 1907, roč.I., str.084,132,179,296,343,376, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz
Autor: Gruber, Josef, Rok vydání: 1900, Kniha, Zdroj: Obchodní a živnostenská komora v Praze v prvním půlstoletí svého trvání 1850–1900 k oslavě jejího padesátiletého jubilea, Umístění: Národní knihovna České republiky, Web:
https://www.nkp.cz/Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Staňkovský, J., Rok vydání: 1924, Kniha, Zdroj: Parníkem z Prahy do Štěchovic a Svatojánských proudů, Umístění: neznámý
Autor: , Rok vydání: , Článek, Zdroj: Nová práce, 1923, roč.5., č.04, str.068, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz
Autor: , Rok vydání: , Článek, Zdroj: Plavební ročenka 1926, str.59, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz
Autor: Hromas, Karel, Rok vydání: 1925, Článek, Zdroj: Zprávy veřejné služby technické, 1925, roč. VII., str.592, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.czDokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Lorenz, Vladislav, Rok vydání: 1933, Článek, Signatura: C 8148, Zdroj: Zprávy veřejné služby technické, 1933, roč. XV., svazek II., str.58, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.czDokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Bartovský, Josef, Rok vydání: 1936, Kniha, Zdroj: Stavba zdymadla u Vraného nad Vltavou a její hospodářské i sociální důsledky, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: , Rok vydání: , Článek, Zdroj: Zprávy spolku arch. a inž. v kr. Českém, 1890-91, roč. 25., str. 272, 285,290, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz
Autor: Iblová, Marie; Malínský, Aleš, Rok vydání: 1981, Kniha, Zdroj: Výzkum hydraulického režimu Vltavy v úseku Mělník - Vrané n. Vlt, Umístění: Povodí Vltavy, státní podnik, Web:
http://www.pvl.cz
Autor: , Rok vydání: , Článek, Zdroj: Stavební rádce, 1930, roč. III., str. 320, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz