balustráda
Balustráda je individuálně tvarované, ozdobné zábradlí, vytvořené pomocí jednotlivých sloupků, tzv. balustrových kuželek krytých zpravidla překladem. Napodobuje prolamované zábradlí složené z jednotlivých dílců, např. z kružbových obrazců nebo různě proplétaných prutů. Může být z kamene (převážně pískovec) nebo materiálu kámen napodobující, ze štuku dřeva a v novější době i z betonu. Uplatňujíe se v nové i staré zástavbě většinou na schodištích, terasách a balkonech.
Bazikova zdrhla
Zdrhla jsou dřevěné, kamenné, betonové nebo gumové výčnělky na dně retardérové (např. vorové nebo sportovní) propusti. Jejich účelem je zpomalení toku vody a proplouvajících plavidel (vorů, dnes především sportovních plavidel). Můžeme se s nimi setkat například ve vorové propusti jezu u ostrova Štvanice v Praze. Retardérová propust byla původně po svém vynálezci označována jako Bazikova propust. Bazikova zdrhla na konci 230 m dlouhé vorové propusti u jezu Vraňanech na Vltavě byla postavena společně s jezem v letech 1902–1905 a sloužila až do jeho rekonstrukce v 70. a 80. letech 20. století.
bednění
Bednění je dočasná nebo trvalá pomocná konstrukce vytvářející formu pro uložení a zhutnění čerstvého betonu při výrobě betonových nebo železobetonových konstrukcí a prvků. Forma se skládá z bednícího pláště, vnitřních a vnějších výztuh a její poloha je zabezpečována opěrným a podpěrným systémem.
betonáž
Betonáží se rozumí proces od výroby betonové směsi přes dopravu až po její uložení, zpravidla do připraveného bednění konstrukce. Konečnou úpravou betonové směsi – betonu, je její ošetření, tj. zajištění dostatečné trvanlivosti povrchové vrstvy betonu, její ochrany před mrazem, škodlivými otřesy, nárazy, a i před poškozením. U vnější vrstvy betonu používaného při výstavbě betonových přehrad se klade velký důraz na jeho vodotěsnost a mrazuvzdornost.
bokovnice
Bokovnice jsou součástí hradlového jezu. Jedná se vlastně o klasická hradla, bez osazení horního kování. Např. na původním jezu Klecany uvedeném do provozu v roce 1899, bylo k zahrazení celého jezu použito 868 hradel a 174 bokovnic.
břehové opevnění
Břehové opevnění vodního toku je možno provést krytem vegetačním, přírodním nebo nevegetačním, umělým, tj. opevněním ze stavebních hmot. Jeho úkolem je ochránit břehy před vymíláním a poškozením prouděním vody, ledem, vlnobitím a jinými faktory.
cévová tyč
Cévová tyč bývá součástí pohybovacího mechanizmu pohyblivých uzávěrů. Je to prvek tvořený dvěma i více ocelovými lištami, mezi něž jsou umístěny trny (cévy). Vzdálenost ocelových lišt je shodná s rozměry používaných zubů pastorků, které se otáčí a přenáší pohyb na cévovou tyč. Počet ocelových lišt odpovídá přenosu hmotnosti pohybovaných uzávěrů. U pohyblivých jezů se většinou používají tři nebo čtyři lišty.
čekací stání
Čekací stání pro malá plavidla se umísťují na tocích v blízkosti plavební komory. Plavidla zde čekají na vpuštění do rejdy plavební komory a následné proplutí komorou. Často jsou čekací stání přímo v rejdách plavební komory. V provozu čekacích stání, obdobně jako v přístavech, bývá možnost využít přípojku elektřiny a vody, odčerpání fekálních vod, výlevku pro chemické WC. Najdeme zde i informace o přilehlé vodní cestě v podobě ukázek plavební mapy k přidružené části čekacího stání, nebo plavební mapu přehlednou.
čerpadlo
Čerpadlo, někdy také pumpa, je mechanický stroj, který dodává rychlostní, polohovou nebo tlakovou energii tekutině, která jím protéká, zejména z nižšího místa na místo vyšší. Poháněno bývá obvykle elektrickým motorem. Malá čerpadla mohou mít pohon lidský nebo i zvířecí.
česle
Česle na náhonech, kanálech apod. slouží k zachycení plovoucích hrubých nečistot větví, trámů, různých odpadků, sunutého štěrku a kamení a v zimě ledových ker, aby se tyto předměty nedostaly na technická zařízení vodních děl. Česle jsou tvořeny hustou mříží, která se umísťuje pod úhlem asi 60°. Skládá se z prutů (česlic) a mezer mezi nimi (průlin). Mohou být jemné s menšími vzdálenostmi mezi pruty a hrubé s většími vzdálenostmi mezi pruty.
dalba
Pevné úchytné zařízení (pilota) s koncovou hlavicí k vyvazování plavidla nebo navigaci, tj. vedení lodi po předem určené dráze a určování její polohy. Vyvazovat plavidlo můžeme v čekacích stáních na vodní cestě, v přístavu, rejdách plavebních komor apod.
dělící ostrov
Dělící ostrov je plocha ohraničená na všech stranách vodním tokem. Je to klasický ostrov, u kterého je na obou jeho stranách ve směru toku situována vodní stavba. Např. u vodního díla, kde je na levém břehu toku jez a vodní elektrárna, část pevniny, tedy dělící ostrov, a na pravém břehu plavební komora.
dělicí zeď
Dělící zeď se používá pro oddělení prostoru jezu a plavební komory, aby bylo zajištěno bezpečné vplutí a vyplutí plavidla do plavební komory. Proud vody od jezu nebo elektrárny je odkloněn dělící zdí od plavební dráhy tak, aby negativně neovlivňoval bezpečné plutí lodí v okolí těchto vodních staveb.
délka vzdutí
Délka vzdutí u vodních staveb postavených napříč tokem (jako jsou jezy a přehrady) je vzdálenost od vzdouvací stavby do „bodu“, kdy se stavbou vzdutá hladina (vlastně vodorovná) přiblíží původní, stavbou neovlivněné, hladině vody ve vodním toku.
dělník
Dělník je obecně označení námezdně pracujícího člověka, který vykonává převážně fyzicky náročnou práci a je většinou závislý na zaměstnavateli. Toto označení může být specifikováno přívlastkem podle druhu činnosti např. stavební, strojní, lesní apod. Podle míry vzdělanosti, resp. vyučení lze dělníky rozdělit na kvalifikované a nekvalifikované.
desková vrata
Desková opěrná vrata plavební komory se osazují na větší spád. Vrata jsou obvykle jednokřídlá rovná plochá konstrukce osazovaná do horního nebo dolního ohlaví plavební komory, používaná pro nepřímé plnění plavební komory – tj. plnění obtoky. Vrata tvoří uzavřená rámová konstrukce otočně uložená v drážce boční zdi komory. Otvírání i zavírání vrat lze provádět pouze při vyrovnaných hladinách vody v komoře a horní, nebo dolní vody.
detail
Detail znamená součást většího celku, podrobnost, zvětšený výřez nebo dílčí pohled na konstrukci. Např. detail uložení konstrukce, úprava těsnění vrat plavební komory, ložiska apod. Ve stavebních výkresech je znázorněn v podstatně větším měřítku než celá navrhovaná a řešená konstrukce.
doba proplaveni
Doba jednoho cyklu následného obousměrného proplavení plavební komorou se skládá z deseti na sebe navazujících fází: 2x (doba vplutí plavidla do komory v jednom nebo druhém směru + doba zavírání a otvírání dolních vrat komory + doba otvírání a zavírání horních vrat plavební komory + doba vyplutí plavidla z komory v jednom nebo druhém směru) + doba plnění plavební komory + doba prázdnění plavební komory. Z časového hlediska je to obvykle kritická doba, která ovlivňuje dopravní kapacitu vodní cesty.
dok
Prostor u vodní cesty, který je vybavený pro stavbu popř. opravu plavidel. Může být buď suchý nebo plovoucí.
drážka
Drážkou ve vodním hospodářství se zpravidla rozumí obdélníkový zářez do pevné konstrukce, ve kterém se mohou pohybovat např. vrata plavebních komor, drážky pro osazení provizorního, dočasného hrazení, drážky pohyblivých uzávěrů hradících uzávěrů, drážky pohybovacích mechanizmů jezových uzávěrů apod.
dynamická ochrana vrat lanová
Dynamická ochrana vrat plavebních komor je moderní prvek, zajišťující ochranu nejsložitějšího a nejdražšího prvku plavebních komor, tj. vrat před jejich poškozením. Nejčastěji se používá u dolních vrat v místě ukončení užitného prostoru plavební komory, tj. na začátku dolního ohlaví. Většinou se navrhuje jako lanová a slouží k ochraně dolních vrat před případným nárazem neřiditelného plavidla, které by se začalo pohybovat v plavební komoře. K zachycení plavidla slouží zpravidla ocelové lano průměru 40 mm, napnuté ve výšce asi 0,50 m nad hladinou ve vzdálenosti 10,0 m před vraty plavební komory.
elektromotor
Elektromotor je elektrický stroj, který umožňuje přeměnu elektrické energie na mechanickou práci. Drtivá většina současných elektromotorů jsou indukční stroje, které využívají silové účinky magnetického pole a jsou většinou realizovány jako točivé elektrické stroje. Elektrické stroje, které přeměňují mechanickou práci na elektrickou označujeme obecně jako generátor. Střídavý generátor je alternátor a stejnosměrný je dynamo. Většina typů elektrických strojů může pracovat jako motor nebo jako generátor, rozhoduje konstrukce stroje. Jako generátory velkých výkonů jsou používány synchronní točivé elektrické stroje – synchronní alternátory, na malých vodních elektrárnách jsou používány asynchronní generátory. Jako motory jsou nejběžněji používány indukční točivé elektrické stroje – asynchronní motory.
Gallův řetěz
Gallovy řetězy mají specifické konstrukční řešení, kdy na řadě čepů je nasunuto několik řad destiček, zpravidla dvě až tři řady, někdy i více, podle zatížení konstrukce pro jejíž pohyb Gallovy řetězy používáme. Destičky bývají osmičkového nebo rovného tvaru, volně se na čepu otáčejí a jsou jištěny roznýtovaným čepem. Gallovy řetězy se používají v průmyslových aplikacích, kde je třeba přenosu velké tažné síly a přitom velmi malé obvodové rychlosti. Např.ve vodních stavbách se používají při manipulaci těžkých konstrukci, zejména pohyblivých hradících uzávěrů u jezů, přehrad, ve výtazích dále na eskalátorech a jiných zdvihacích zařízeních.
generátor
Rotační stroj skládající se ze dvou částí (rotor a stator), který ve svém elektromagnetickém poli mění mechanickou energii rotující hřídele na energii elektrickou. Jeho rotor, točící se část generátoru, je obvykle přímo pevně spojen s hřídelí turbíny a otáčí se ve stejných otáčkách jako turbína. Pokud nelze navrhnout přímé pevné spojení turbíny s generátorem na tzv. synchronní otáčky, nutné pro připojení k síti o frekvenci 50 Hz, musíme soustrojí upravit do otáček synchronních (např. řemenovými převody). V technologickém vybavení vodních elektráren je používán místo názvu generátor často termín hydrogenerátor.
hladina dolní vody
Hladina vody u vzdouvací stavby po proudu (pod stavbou).
hladina horní vody
Hladina vody u vzdouvací stavby proti proudu (nad stavbou).
hloubka vody v plavební komoře
Plavební komory se budují vždy na cílovou plavební hloubku, i když v navazující plavební trati je dosažená plavební hloubka nižší. Na českých vodních cestách jsou hloubky plavebních komor vyhovující, i když v některých případech nedosahují cílových hodnot požadovaných pro vodní cestu dané kategorie.
hltnost turbíny
Hltnost u vodní turbíny je maximální průtok vody turbinou při určitém spádu (např. návrhovém, maximálním). Základní jednotkou je m3/s. Určení hltnosti vodních turbín není úloha jednoduchá, uvážíme-li, že přirozené průtoky v tocích se výrazně mění v průběhu roku a navíc, že se od sebe značně liší roky málovodné a vodné. V našich podmínkách je třeba přizpůsobovat volbu návrhového průtoku i hltnostem turbín nabízených pro daný spád uvažované lokality. Největší hltnost na světě mají Kaplanovy turbíny na Saratovské vodní elektrárně na Volze, kde při průtoku 806 m3/s pracují se spádem kolem 11 m. Jedinou turbínou o průměru 10,5 m může protékat vodní tok srovnatelný s Labem v Hamburku. Ve střední Evropě mají největší hltnost Kaplanovy turbíny na vodní elektrárně Gabčíkovo na Dunaji a to až 636 m3/s, při spádu 12,88–24,20 m.
hradla
Hradla jsou součástí starých hradlových jezů. Jsou to dřevěné trámce, které se pokládají proti směru proudu vody a v šikmé poloze se opírají o žlábek ve spodní stavbě jezu a vodorovný nosník nad hladinou vzduté vody tzv. pouchovou tyč. Hradla bývají dlouhá až 3 m o hmotnosti více než 30 kg, opatřena v horní části kovovým okem. Na hradla bylo používáno dřevo smrkové nebo jedlové, výjimečně i modřínové, které bylo nejvhodnější, ale zároveň nejdražší. Postupným vkládáním nebo vytahováním hradel byla udržována horní hladina jezu v předepsané toleranci.
hradlo
Hradlo je dřevěný trámec ze smrkového, nebo jedlového dřeva, nově z železobetonových, nebo tenkostěnných profilů – nosníku obdélníkového, nebo čtvercového průřezu používaný jako hradící stěna u hradlových jezů.
hrazená výška
Hrazená výška je svislá vzdálenost mezi kótou spodní části hrazeného otvoru a horní hranou konstrukce, která hradí otvor. Např. hrazená výška u pohyblivých jezů je vzdálenost mezi horní hranou pevné jezové konstrukce, tedy spodní stavby jezu a horní hranou hradícího uzávěru.
hydroenergetický potenciál
Hydroenergetický potenciál vodního toku je celková energie odtékající vody (energie polohy, tlaková a rychlostní). Udává se zpravidla průměrná hodnota za 1 rok. Technicky využitelný hydroenergetický potenciál je část celkového potenciálu využitelná k výrobě elektrické energie. Celosvětový technicky využitelný hydroenergetický potenciál je asi 20 000 TWh za rok. Technicky využitelný hydroenergetický potenciál České republiky je přibližně 3,5 TWh za rok.
hydromotor
Hydromotor převádí tlakovou (hydraulickou) energii na energii mechanickou. Konstrukční provedení hydromotorů a hydrogenerátorů je velmi podobné, v některých případech dokonce stejné. Hydromotory rozlišujeme podle získaného mechanického pohybu – jedná se o pohyb přímočarý vratný. Používá se u zařízení, kde potřebujeme přímočarý pohyb např. lisy, stavební a zemní stroje. Druhý typ hydromotorů je rotační pohyb – používá se u zařízení vyžadující plynulou regulaci, pracují i v malých otáčkách, lze je i přetěžovat bez poškození motoru.
Jamborův práh
Jamborův práh tvoří přepad s nízkým prahem ve dně. Jde o speciální práh jezu s přesně konstrukčně danými rozměry v návaznosti na výšku přepadajícího paprsku řešený tak, že v minimální míře ovlivňuje průtok vody přes něj. Často je použit jako spodní pevná část jezu, na kterou dosedají pohyblivé uzávěry (sníží se drahý pohyblivý uzávěr bez ovlivnění kapacity při jeho úplném vyhrazení).
jeřáb
Jeřáb je zdvihací dopravní stroj určený ke zvedání a přemísťování těžkých předmětů – břemen, obvykle pomocí kladnice a háku na laně.
jez
Stavba umístěná v korytě toku, která v něm má trvale nebo dočasně vzdouvat vodu k různým vodohospodářským účelům. Slouží především k vytvoření jezové zdrže, pro zaručení podmínek z hlediska splavnosti toku a pro vytvoření rozdílu hladin vody nad a pod jezem (spád), který se může využít pro výrobu energie (mlýn, pila, vodní elektrárna). Může se stavět i pro regulaci vodního toku, tj. částečná ochrana proti povodni.
jez hradlový
Hradlový jez vzdouvací stavba, kde hradicí stěnu původně tvořily dřevěné trámce obdélníkového průřezu tzv. hradla, převážně mírně skloněné proti vodě. Dolní konec se opírá o ozub na spodním prahu pevné části jezu a horní konec je zavěšen na vodorovně položených ocelových trubkách tzv. pouchové tyči. Ta je opřena o svařovanou nebo nýtovanou ocelovou příhradovou konstrukci, kterou nazýváme slupice. Slupicemi se přenáší hydrostatický tlak vody do spodní stavby jezu. V současné době jsou dřevěná hrdla převážně nahrazena ocelovými.
jez klapkový
Klapkové hradící uzávěry jsou používány jako hradící konstrukce pohyblivých jezů, bezpečnostních přelivných oken přehrad, často i jako nástavba stavidla nebo segmentu pro jemné regulování přepadajícího paprsku, průtoku vody přes ně. Klapky jsou v příčném řezu buď s rourou, nebo často dutého čočkovitého profilu otočně připojené ke spodní stavbě jezu nebo konstrukci přelivu. Jako pohybovací mechanismy se používají především hydromotory na nichž je klapka v drážkách pilířů zavěšena, nebo je jimi podpírána ze spodní stavby jezového pole. Dnes se používají klapky, jejíž hradící část je kruhového tvaru. Pro své provozní vlastnosti jsou nejpoužívanějším hradícím uzávěrem pro spády do 5 m.
jez pevný
Pevný jez je vzdouvací zařízení napříč tokem a je tvořen pevným jezovým tělesem, které je zpravidla po celé délce přizpůsobeno pro přepad vody. Vzdutí pevným jezem a z toho vyplývající hloubka horní vody, tj. vody nad jezem, se mění v širokém rozsahu odpovídajícímu reálným průtokům vody v toku. Pevné jezy jsou stavby dočasné, nebo trvalé a jsou používány pro malé výšky vzdutí.
jez pohyblivý - stavidlo
Hradící stěnu pohyblivého stavidla tvoří svislé nebo mírně skloněné desky, které se pohybují nebo posouvají v drážkách pilířů. U malých rozměrů můžeme mít stavidla dřevěná z fošen, někdy i s ručním pohonem. Pro klasické jezové uzávěry se používá především pohon ovládaný přes pohybovací mechanizmy pomocí elektromotorů ze strojovny uzávěrů. Regulace průtoku je určena velikostí výtokového okna pod zvedaným stavidlem.
jez pohyblivý - válcový
Válcové hradící konstrukce jsou používané jako hradící uzávěry jezových polí. Hradící konstrukce je tvořena válcovým tělesem osazeným v drážkách jezových pilířů. Drážky jsou uzpůsobeny tak, aby při manipulaci v nich válec mohl rolovat. Horní hladinu reguluje buď spouštěním do spodní stavby – spustný válec, nebo vysouváním nad hladinu – zdvižné válce. Výhodou je použití pro velké rozměry hrazených polí, nevýhodou velká spotřeba oceli. Někdy jsou používány pro lokální hrazení koryt malých toků.
jez pohyblivý hydrostatický segment
Charakteristickým znakem jezu je uspořádání, kde jsou spodní stavba jezu i hradící konstrukce navrženy tak, aby pohyb mohl být ovládán výhradně vodou, resp. její hydrostatickou sílou působící na části hydrostatického segmentu. Hradící část je prostorová trojúhelníková konstrukce vytvořená válcovou hradící stěnou, horní přelivnou stěnou a dolní hybnou stěnou, a je otočně uložená na spodní stavbě jezu na straně blíže dolní vodě (tj. na vzdušní straně). Ve spodní stavbě je žlab jdoucí po celé délce jezu, kterému říkáme tlačná komora a do níž se jez sklápí. Veškerý pohyb jezu je zajišťován vodou, tj. manipulací s uzávěry spojujících kanálů prostorů nad jezem – horní voda, tlačnou komorou a pod jezem – dolní voda.
jez pohyblivý hydrostatický sektor
Jez pracuje na stejném principu jako hydrostatický jez segmentový, tj. jeho pohyb se ovládá propojením tlačné komory s horní nebo dolní vodou. Tlačná komora je tedy umístěna ve spodní stavbě jezu, podstatně se ušetří na výšce pilířů, což se příznivě projeví i při začlenění jezu do rámce krajiny. Rozhodujícími podmínkami pro správnou funkci je vytvoření dostatečného rozdílu hladin horní a dolní vody ve všech polohách hydrostatického sektoru. Spodní stavba jezu je navržena tak, aby se hradicí těleso zvedalo přetlakem vody vyvozeným při propojení prostoru horní vody s tlačnou komorou a sklápělo se při jejím propojení s dolní vodou. Hodí se pro jezy, kdy hladina dolní vody je poměrně vysoko. Výhody hydrostatických jezů: velká provozní spolehlivost, úspora pohybovacích mechanismů, možnost minimalizovat rozsah stavební části jezu, a to proto, že prostorové nároky na technologii jsou malé, vlastně jen kanály se šoupaty pro propojení tlačné komory s horní a dolní vodou a jejich ovládání.
jezové pole
U jezů, které jsou navrženy jako pohyblivé tzn. hrazené pohyblivými uzávěry není, většinou z konstrukčních důvodů, možné navrhnout jednu celistvou konstrukci na celou délku jezu – šířku vodního toku. V takovém případě je šířka vodního toku rozdělena na několik samostatných jezových polí. Jezová pole jsou od sebe oddělena dělícími pilíři, mezi nimiž jsou osazeny pohyblivé uzávěry, kterými můžeme samostatně regulovat úroveň přelivné hrany jednotlivých polí a tím průtok vody jezem.
jezový pilíř
Jezový pilíř je masivní betonová konstrukce, která zavazuje jez do břehů vodního toku – břehový pilíř. Druhý typ pilířů – dělící pilíř – najdeme u řady jezů s pohyblivými hradícími uzávěry, který odděluje od sebe jednotlivá hrazená jezová pole (okna). V prostoru dělících pilířů je možno umístit strojovnu ovládacích prvků uzávěrů, může zde být umístěna i malá vodní elektrárna, rybí přechod apod.
kalhotový kus
Kalhotový kus slouží k rozdělení, nebo naopak sloučení proudu vody, popř. vzduchu v tlakovém potrubí. Je to obvykle ocelová tvarovka připojená přírubou k hlavnímu přivaděči (přívodu) vody. Má časté použití u vodních elektráren např. při dělení tlakových přivaděčů (přívodního potrubí) na různý počet turbín, nebo naopak spojování potrubí do jednoho odpadního potrubí apod.
kapacita přístavu
Počet plavidel, která lze najednou nakládat/vykládat a která mohou stát na rejdě ořístavu.
kapacita vodní cesty, praktická roční dopravní
Největší množství přepravovaného zboží v tunách přepravitelné po daném úseku vodní cesty za 365 provozních dní v roce a 24 hodin denně při maximální nosnosti typového plavidla
kapacita vodní cesty, teoretická roční dopravní
Množství přepravovaného zboží v tunách skutečně přpravitelné po daném úseku vodní cesty za omezenou pracovní dobu (např. 300 provozních dní v roce a za 16 hodin denně), při nevyrovnanosti přepravních proudů, nevzužití ložného prostoru plavidel apod.
kardanova hřídel
Kardanové hřídele jsou často využívány k přenosu krouticího momentu mezi hnací a hnanou hřídelí, jejichž osy jsou vůči sobě přesazené. Pod pojmem kardanová hřídel se obvykle rozumí vložená hřídel se dvěma kardanovými (univerzálními) klouby. Otáčky kardanové hřídele kolísají, a to i když se hnací hřídel otáčí perfektně rovnoměrně. Během každé otáčky se čtyřikrát změní obvodová rychlost kardanové hřídele. Pokud by se nerovnoměrnost otáček přenášela z kardanové hřídele i na hnaný stroj, výsledkem by bylo jeho kolísající zatížení, zvýšené vibrace, opotřebovávání a poškozování stroje.
keson
Kesony se používají pro zakládání ve vodě. Jsou to velkoplošné studně uzavřené stropem, který vytváří pracovní komoru zabezpečenou proti vnikání vody přetlakem vzduchu. Pod ochranou kesonu lze provádět stavební práce pod hladinou vody nebo v zeminách nasycených podzemní vodou. Pracovní tlak uvnitř kesonu odpovídá hydrostatickému tlaku sloupce vody o výšce rovné zahloubení spodní hrany stěn kesonu pod hladinu vody (tzn. 10 kPa přetlaku na každý metr hloubky vody).
kilometráž vodního toku
Kilometráž vodního toku se provádí po ose toku a postupuje od ústí toku proti proudu. Začátek kilometráže (km 0,00) se volí obvykle v ústí vodního toku v místě, kde osa vodního toku protíná myšlenou břehovou čáru.recipientu. U vodních toků odtékajících z území České republiky naváže na kilometráž sousedního státu nebo, není-li to možné nebo účelné provede se kilometráž samostatně se začátkem v místě, kde osa toku přechází na území sousedního státu. Řeka Labe je územně napojena do sítě evropské kilometráže, a má tedy nulu v místě vyústění do Severního moře a směřuje proti toku až k prameni Labe. Kilometráž začíná u severního patníku státní hranice v km 726,26, po dohodě mezi ČR a SRN, km 730 v místě dosavadního německého kilometru 0,00 u jižního patníku státní hranice. Dřívější hodnotě km 0,00 u Mělníka odpovídá km 837,37m. Tedy kilometráž významné vodní cesty (část Labsko - Vltavské vodní cesty) je shodná s kilometráží vodního toku Labe.
kladkostroj
Kladkostroj je kombinace pevné a volné kladky nebo několika párů kladek. Ty mohou být uloženy nad sebou ve společném třmenu nebo u lodních kladkostrojů na napínání plachet a lan se umísťují vedle sebe na společné ose. Kladkostroj kombinuje výhody volné a pevné kladky a znásobuje působící sílu. Vynález kladkostroje se připisuje Archimédovi, který prý s jeho pomocí sám zavlékl naloženou válečnou loď do přístavu.
klapačky
Klapačky slouží ke zmírnění, uklidnění vodní vlny, která by se vytvořila za koncem pevného dna vorové propusti při přechodu vodního proudu do klidnější vody pod jezem. Klapačka je volně uchycený plovoucí dřevený (nebo kovový) rošt Aby bylo možno řídit polohu klapaček a tím rychlost proplavovaných vorů včetně zmírnění vlny, byly klapačka osazeny polohovacími šrouby. Ty jsou umístěny v bočních zdech propustia pomocíí čtverhranů a na ně nasazených klíčů se klapačky stlačují do vhodné polohy pro bezpečné a efektivní proplutí vorů. Klapačky se velmi dobře osvědčily na labsko-vltavských vorových propustech.
koleje
Kolej je součást kolejového svršku dráhy pro kolejová vozidla. Obvykle je složena ze dvou podélných ocelových profilů – kolejnic, které jsou od sebe vzdáleny o stanovený rozchod a upevněny na dřevěných nebo betonových trámech (zvaných pražce) uložených na podkladovém panelu nebo desce. U vodohospodářských staveb se používají jako železniční dráhy pro vlečky, průmyslové dráhy k pohybu velkých stavebních jeřábů, nebo jiných pracovních strojů nebo jejich částí, jako speciální, většinou jednokolejnicové, koleje.
kolejová drážka
O kolejové drážce mluvíme u drážek pilířů některých hradících konstrukcí pohyblivých uzávěrů. Zatížení od vody je přenášeno hradící konstrukcí do pilířů, kde se hradící konstrukce pohybuje v jeho drážkách na kolovém podvozku po speciální kolejnici, nebo tyči.
kombispreader
Kombispreader (někdy též rozmetadlo) je mobilní zařízení pro manipulaci ke zvedání kontejnerových obalů popř. sjednoceného překládaného nákladu. Používá se jako vybavení přístavů a jejich překladišť. Má uzamykací mechanismus v každém rohu, který se připevňuje ke čtyřem rohům kontejnéru. Je umístěn mezi kontejner a libovolné zvedací strojní zařízeníj tj. kontejnérový jeřáb, portálový jeřáb, obkročný nocič , kterými je přístav vybaven. Provoz může být ruční, poloautomatický nebo plně automatický.
koryto
Koryto vodního toku je souvislá prohlubeň na zemském povrchu vyhloubená tekoucí vodou, je buď v přirozeném stavu nebo lidskou činností upravená, nebo úplně uměle utvořená. Koryto je tvořeno dnem a bočními břehy až po břehovou čáru, určenou hladinou vody, která stačí tímto korytem protékat, aniž by se rozlévala do přilehlého území. Říční koryto ohraničuje vodní tok, proudí jím voda gravitací z vyšších poloh do nižších. Díky erosní činnosti vody může v horní části toku vytvářet zářezy soutěsky se strmými okraji, v dolní části naopak říční údolí s nízkými okraji a širokým dnem. Říční koryto je často uměle upravováno, opevňováno nebo upravováno tak, aby zabránilo nebo minimalizovalo dopad povodní.
kotviště
Kotviště je místo určené pro stání plavidel na kotvách, které jsou součástí plavidla. Je to, správcem vodního toku vhodně vybrané místo ke spuštění kotvy. Dobrá kotviště by měla splňovat několik požadavků. Měla by zajišťovat krytí od větru ze všech směrů – velmi důležité pro maximální eliminaci nepříjemného vlnění. Voda v něm by měla být jako „zrcadlo“ tedy klidná a bez vln. Kotviště by mělo mít dobré podloží pro „zarytí se kotvy“ dostatečně hluboko, nejlépe písek nebo bahno. Mělo by v něm být dostatek prostoru k otáčení se v kruhu bez nebezpečí srážky s ničím pod i nad vodou, a to i včetně ostatních plavidel.
kyklopské zdivo
Kyklopské zdivo se používá jako pohledové u nábřežních a opěrných zdí k zajištění velmi prudkých svahů. Jeho specifikem je použití větších kusů kameniva opracovaných do nepravidelných obvykle pěti až osmi úhelníkových tvarů. Důležitým detailem je styk spár. V jednom bodě se nemají vyskytnout více než tři spáry v tupých úhlech. Toto řešení bylo převzato i pro betonové opěrné zdivo, kdy se z betonu vyrábí přesné šestiúhelníkové bloky. Takové se pak využívají například pro zajištění sypaných hrází atp.
larsen
Larsen, larsenka, štětovnice je stavební konstrukční prvek, ze kterého se beraněním nebo vibrováním do podloží sestavuje štětová stěna. Štětovnice mohou tvořit dřevěné hranoly, nebo častěji ocelové profily, které jsou z plechu tloušťky přibližně 10 mm a beraní se do hloubky až 20 m. Okraje ocelových štětovnic jsou opatřeny zámky, které slouží k mechanickému spojení dvou sousedních štětovnic. Toto spojení zajistí pevnost vytvořené štětové stěny.
lávka
Lávka je lehký most, můstek určený pouze pro pěší nebo cyklisty, popř. pro převedení inženýrských sítí (potrubí, různá vedení) přes překážku. Může překonávat vodní tok, nebo propojuje jednotlivé části vodohospodářských objektů. Manipulační (obslužná) lávka slouží k obsluze technologického zařízení; např. přístup k uzávěrům, přechod přes jezová pole apod. Lávka na vratech, pokud to konstrukce vrat dovolí – převážně jen u vzpěrných nebo deskových vrat, slouží pro obsluhu plavební komory nebo celého zdymadla. Přístupová lávka slouží pro přístup k zařízením pro manipulaci s vodou; např. ke strojovně spodních výpustí, k česlím apod.
ledové jevy
Vytváření ledových jevů způsobuje mrazivé počasí. Tyto jevy je třeba stále sledovat, mohou vést k ucpáním koryta a s následným vzdutím hladiny k ledovým jevům – povodním. V době mrazů se koryta mohou ucpat nápěchy kašovitého ledu nebo ledové tříště unášené proudící vodou, nebo může dojít až k zamrznutí koryta ledovou celinou. Někdy se může v přechlazené řece vytvořit až dnový led, tj. krystalky z ledu přichycené u dna.
lešení
Lešení může být pojízdné nebo pevné – fixní, slouží především při opravách a údržbě vodních staveb k snadnému přístup k rekonstruovaným částem konstrukce. Např. přístup na dno vypuštěné plavební komory, vlez k savkám turbín apod.
loď
Loď je dopravní prostředek, druh plavidla sloužící zpravidla k pohybu po vodní hladině na principu Archimedova zákona. Pro menší plavidla se užívá název člun.
lodní mlýn
Lodní mlýn je plovoucí mlýn na toku. Postavena jich byla celá řada na Labi, ale v souvislosti s výstavbou nových jezů a zintenzivnění plavby byla jejich činnost omezována a před rokem 1911 ukončena. Např. lodní mlýn u Libochovan (okres Litoměřice) stál u pravého břehu Labe na samotě v zátoce nedaleko ostrova, který při regulace Labe zmizel.
lodní sestava tlačná
Tlačná lodní sestava je pevné nebo kloubové spojení plavidel vytvořené za účelem společné plavby
lodní sestava vlečná
Vlečná lodní sestava je volné spojení plavidel za sebou nebo vedle sebe vytvořené za účelem společné plavby
lodní zdvihadlo
Lodní zdvihadlo je speciální technické zařízení, které umožňuje lodím překonání výškového rozdílu hladin. Používá se tam, kde by klasická plavební komora byla technicky náročná (max. rozdíl hladin 25–30 m), proplavovací doba byla příliš dlouhá a byla by velmi velká spotřeba proplavovací vody. Hlavní částí lodního zdvihadla je uzavíratelný dopravní žlab (vana) naplněný vodou, do kterého loď zapluje. Žlab se pohybuje po vodící dráze a je zvedán k tomu určeným mechanismem. Obvykle pro vyvážení hmotnosti žlabu stačí protizávaží o stejné hmotnosti jako žlab (podoba principu kladky, jako u klasického výtahu).
marže
Marží se rozumí bezpečnostní vzdálenost mezi dnem vodní cesty a dnem plavidla při maximálním ponoru. Její hodnota, pro různé třídy vodních cest, je určena předpisem. Součet přípustného ponoru a plavební marže je plavební hloubka.
maskarony
Maskaron je plastický zdobný motiv v podobě často šklebícího se lidského obličeje, inspirovaný antickou divadelní maskou často ii fantaskní (mytologické) nebo zvířecí tváře,. Maskaron je hojně využíván na fasádách architektury. Nejcennější jsou maskarony tesané z kamene a vsazené jako stavební článek do architektury. V období historismu během 19. století se začaly dělat maskarony štukové.
Mayerův vozík
Jako uzávěry obtoků plavebních komor se používájí různé hradicí konstrukce (např. segmentové, stavidlové uzávěry). Pokud je jako hradicí konstrukce uzávěru požito stavítko v horizontálním uspořádání, pak mluvíme o tzv. Mayerových vozících, pohybujících se na kolovém podvozku. Obtok musí být přiměřeným zakřivením převeden na obdélníkový profil. Příkladem může být hrazení dlouhých obtoků v horním ohlaví modernizované plavební komory Hořín.
molo
Ochranná hráz nebo jiná konstrukce oddělující a chránící přístavní rejdu nebo sloužící k přistávání plavidel; molo může být pevné nebo plovoucí
monument
Monument je termín, který může být používán v různých významech: pomník či památník – velkolepé výtvarné nebo architektonické dílo. Veliký pomník, rozměrné umělecké/ mistrovské dílo , architektonická stavba.
most
Most je dopravní stavba, která převádí pěší, silniční nebo železniční cestu případně vodní tok (akvadukt) přes překážku. Překážkou může být např. vodní plocha (řeka, potok, jezero), terénní nerovnost (údolí, rokle, strž) nebo jiná komunikace. V současnosti se za most považuje překlenutí překážky v délce větší než 2 m. Kratší vzdálenost se překonává propustkem.
most konzolový
Konzolový most je most postavený pomocí konzol, tj. nosníků vyčnívajících horizontálně do prostoru, podepřených pouze na jednom konci. U malých mostů pro pěší mohou být konzolami obyčejné dřevěné trámy. Pro větší konzolové mosty s větší zátěží (auta, železnice apod.) a větším rozpětí se používají příhradové nosníky z konstrukční oceli, nebo z předpjatého betonu.
most obloukový
Obloukový most je most ve tvaru oblouku s opěrnými pilíři na každém konci. Nosnou konstrukcí je oblouk neboli klenba, která přenáší zatížení do pilířů, resp. podloží, což vylučuje vznik tahu v konstrukci. Tento přenos zatížení dovoluje použít na konstrukci kamenné bloky nebo prostý betonu. Při vhodných geologických podmínkách a vetknutí obou konců mostu do skalnatého podloží můžeme dosáhnout přemostění údolí na větší vzdálenosti, navíc s použitím štíhlejší konstrukce. Takto postavené mosty mají velmi dobrý vzhled, ale jejich stavba je dosti náročná. Viadukt je most postavený z několika oblouků.
most pohyblivý
V minulosti měly pohyblivé mosty (zejména padací) převážně obranný účel. V současné době se staví většinou tehdy, pokud překonávají vodní tok, který slouží jako vodní cesta a nebylo by možné nebo efektivní stavět most tak vysoký, aby s lodní dopravou nekolidoval. Můžeme se setkat s mostem sklopným, který se buď celý, nebo po polovinách sklopí do skoro svislé polohy podle vodorovného čepu na opěře nebo pilíři. Otočný most má na jedné straně svisle otočný čep, podle kterého se most natočí po směru toku, nebo je vyvážený a otáčí se na středovém pilíři. Zásuvný, kde část mostovky nad trasou plavidel se zasune pod část mostovky u kraje vodního toku, zvedací – výtahový kde příslušný díl mostovky se zvedne ve svislém směru, nebo pro malá rozpětí se otočí kolem osy umístěné na břehovém pilíři.
most trámový
Trámové mosty jsou nejpoužívanější mostní konstrukce jak při stavbě mostů betonových, ocelových, ocelobetonových, ale též pro mosty dřevěné. Nejčastější jsou mosty dvoutrámové, používané hlavně pro silniční a dálniční mosty středních rozpětí. Kromě otevřených průřezů se u betonových trámových mostů uplatňují průřezy uzavřené – komorové nosníky, jejichž výhodou je zejména velká tuhost v kroucení. Betonové mosty mohou být použity až do rozpětí 30–45 m, ocelové a ocelobetonové od 30 m až do 150 m podle uspořádání nosné konstrukce. Starší dřevěné mosty, pro menší rozpětí, najdeme často i zakryté.
most visutý
Pokrok v materiálech a navrhování vedl postupně k vývoji nového konstrukčního systému mostů, ve kterém hlavní nosná lana visí mezi dvěma pylony (věžemi) a na nich jsou zavěšena vertikální lana, která nesou mostovku. Tento systém dovoluje, aby byla mostovka vodorovná, případně mírně vypouklá (nadvýšená) pro zvýšení světlé výšky mostu. Takové uspořádání umožňuje snadné převedení kolové dopravy, především automobilů a lehkých vlakových vozů, např. přes údolí toku.
most zavěšený
Konstrukce mostu (mostovka) je zavěšena na lanech upevněných v jednom nebo více pevných bodech. Může být pevností a stabilitou srovnatelný s pilířovými mosty, nebo může jít o ocelolanovou konstrukci, která podléhá silným výkyvům. Zavěšený most se liší od visutého mostu, kde jsou mezi pevnými body natažená lana, na kterých visí mostovka, buď přímo nebo pomocí svislých lan.
mostovka
Mostovka je prvek nosné konstrukce, který má za úkol přenášet především účinky zatížení z mostního svršku na jeho hlavní nosnou konstrukci. Podle polohy můžeme mít mostovku dolní, mezilehlou, horní a zapuštěnou. Dělením podle konstrukční povahy máme mostovku prvkovou, která je tvořena podélníky a příčníky mostu. Častější je mostovka desková – ortotropní, tj. ocelová deska vyztužená podélnými a příčnými výztuhami, která je lehčí než mostovka s železobetonovou deskou.
nádrž
Vodní nádrž je vodní útvar, vzniklý přirozenou nebo umělou akumulací vody. Jedná se o prostor vytvořený vzdouvací stavbou na vodním toku, využitím přírodní nebo umělé prohlubně na zemském povrchu nebo ohrázováním části území. Nádrž je určena k akumulaci vody, k řízení odtoku a slouží tedy i k hospodaření s vodou. Základními parametry vodní nádrže jsou objem, zatopená plocha a rozsah kolísání hladiny nádrže při jejím provozu.
náhon
Náhon je obvykle zcela nebo alespoň částečně uměle vytvořený vodní tok, zpravidla s malým sklonem dna, většinou začínající nad jezem, hrází, vtokem do rybníka apod. s možností regulování vody uzávěrem, převážně stavidlem. Náhony se používaly pro přívod vody na mlýnské kolo a k pohonu různých vodních strojů v hamrech a dílnách. V současné době jsou některé i nově budované náhony využívané malými vodními elektrárnami. Z hlediska konstrukčního jsou náhony přírodně upravená koryta, nebo z umělých materiálu jako je dlažba, beton, perforované dlaždice apod.
návrhový průtok elektrárny
Z hlediska průtoku vody vodním strojem (soustrojím turbína + generátor) je návrhový průtok při návrhových hodnotách spádu, výkonu a otáčkách turbíny. Na tento průtok je turbína dodávaná. Hodnota návrhového průtoku na jedno soustrojí, násobená počtem soustrojí v elektrárně je návrhový průtok na celou vodní elektrárnu.
návrhový průtok turbíny
Obecně návrhový průtok je smluvený průtok použitý jako podklad pro návrh vodních děl nebo jejich částí (objektů a zařízení), zásahu a opatření. Návrhový průtok turbínou (Qn) – průtok při návrhových hodnotách spádu, výkonu a otáček turbíny, udává se v m3/s.
návrhový spád elektrárny
Návrhový spád je druh užitečného spádu vodní elektrárny. Je to spád s největší pravděpodobností výskytu při návrhových hodnotách průtoku a výkonu soustrojí (turbína a generátor) vodní elektrárny. Na tento spád je turbína dodávaná. Je to celkový (hrubý spád) od něhož jsou odečteny všechny hydraulické ztráty v přivaděči a odpadu, které se nezahrnují do účinnosti turbíny.
norná stěna
Norná stěna se používá většinou u vtokových objektů vodních elektráren. Je to vodorovná stěna (nosník) na jistou hloubku zanořená pod hladinu vodního toku (zdrže) s cílem zachycovat plovoucích předměty (plaveniny) nesené vodním tokem, aby se nedostaly do hydraulického systému vodních elektráren. Na horní části norné stěny bývá obvykle pochozí lávka.
oběžné kolo
Oběžné kolo je částí rotoru některých strojů, především čerpadel a turbín. U čerpadel na něm dochází k transformaci mechanické energie rotoru na rychlostní energii vody, u turbín naopak k transformaci rychlostní, polohové i tlakové energie vody na mechanickou energii rotující hřídele pevně spojené s oběžným kolem. Je tvořeno sadou pevných nebo otočných lopatek zasazených do pevného prstence. Rotor může mít i několik oběžných kol.
obtok
Obtok je zařízení, obvykle potrubí menší světlosti nebo kanálek v betonové konstrukci, sloužící k obvedení vody při opravách uzávěrů jezů apod., k vyrovnání tlaku před uzávěrem a za ním, k pomalému plnění nebo prázdnění plavební komory, potrubí aj.
obtok plavební komory
Obtok je konstrukce především používaná v souvislosti s nepřímým plněním plavebních komor. Je to uzavíratelný kanál vedený v boční zdi plavební komory nebo pod jejím dnem, spojený výtokovými otvory k vedení vody pro plnění, nebo prázdnění plavební komory. V nejkratší délce obchází horní, dolní nebo oboje vrata plavební komory a umožňují její plnění a prázdnění. Obtoky mohou být dlouhé po celé délce plavební komory, krátké jen kolem vrat plavební komor, nebo střední jdoucí jen po části délky plavební komory.
obtoky dlouhé
Dlouhé obtoky se používají pro plnění plavebních komor velkých rozměrů nebo s velkými objemy plnící vody, aby se hladina v komoře po celé její délce, pokud možno, zvedala, nebo klesala rovnoměrně a neohrožovala stabilitu proplavovaného plavidla. Voda se do plavební komory vede podélnými dlouhými kanály umístěnými v bočních zdech, popřípadě ve dně plavební komory. Z dlouhých obtoků voda vytéká kolmo k podélné ose plavební komory výtokovými otvory umístěnými ve stěně u dna. Tyto příčné výtokové otvory se doporučují umísťovat po délce komory střídavě proti sobě, aby proud přitékající vody narážel nerušeně na druhou stranu komory. Jsou hrazeny na obou koncích uzávěry, kterými se ovládá přítok vody do a z komory. Tento způsob pro nepřímé plnění plavební komory se nejvíce používá u vzpěrných nebo deskových vrat plavebních komor.
obtoky krátké
Krátké obtoky se používají pro nepřímé plnění plavební komory menších rozměrů, kde nehrozí velký sklon hladiny v plavební komoře při jejím soustředěném plnění nebo prázdnění. Jsou to obtokové kanály, vedené v bočních zdech u dna plavební komory, které jen v co nejkratší délce obchází její dolní, horní nebo obojí vrata. Pro ovládání přítoku a odtoku vody z plavební komory jsou osazeny na obou koncích uzávěry většinou ovládané hydraulickými servomotory.
obtoky střední
U středních obtoků, se voda do plavební komory vede podélnými kanálky (obtoky) v boční stěně komory a z nich vtokovými otvory (vtoky) vytéká v příčném směru na její podélnou osu. Obtoky i vtoky do komory se staví jen na určitých částech plavební komory, zhruba na 1/3 až 1/2 její délky. Můžeme je použít do spádu komory až 14 m. Vyprazdňování plavební komory se v tomto plnícím systému provádí buď jako přímé (otvory v dolních vratech), ale většinou systémem krátkých obtoků kolem spodních vrat.
odrazník
Odrazníky bývají umístěny v patě přelivné plochy. Jejich účelem je rozdělit přepadající paprsek na větší průtočnou plochu, zajistit jeho lepší provzdušnění a tím lepší tlumení kinetické energie vody. Většinou bývají konstrukčně jako betonové bloky osazené na konci přelivných ploch.
ohlaví plavební komory
Je část plavební komory, ve které jsou umístěná vrata s pohybovacím mechanizmem, drážky pro provizorní hrazení a pro náhradní vrata, dynamická ochrana vrat, popř. uzávěry obtoků a jejich pohybovací mechanizmy. Máme horní ohlaví na začátku stavební konstrukce plavební komory v horní vodě a dolní ohlaví na konci délky plavební komory ve stavební konstrukci komory v dolní vodě.
ohlaví plavební komory, horní dolní
Ohlaví je část plavební komory, ve které jsou umístěna vrata s pohybovacím zařízením, drážky pro provizorní hrazení a pro náhradní vrata, dynamická ochrana vrat, popř. uzávěry plnicích nebo prázdnicích obtoků a jejich pohybovací mechanismy, vývar, tlumicí a vyvzdušňovací komora apod.
omítka z lomového kamene
Je dekorativní stříkaná omítka pro fasády i interiéry, která je téměř k nerozeznání od přírodního kamene. Samotná omítka je navíc opravdu z kamene - je vyráběna z tepelně zpracovaného přírodního vápence, mramorové drtě, minerálních barviv a vyzrálé vápenné mazaniny. Výsledný vzhled (barva, tvar a velikost "kamenů") odpovídá přírodnímu kameni včetně jeho vlastností. Je ekologická, zdravotně nezávadná, trvanlivá, voděodolná, mrazuvzdorná, odolná vůči vnějším vlivům. Ale má i vysokou paropropustnost, která umožňuje stěnám „dýchat“, nezpůsobuje hromadění vlhkosti a vznik plísní. Pomocí speciální technologie lze vykouzlit na fasádách povrch, který perfektně imituje strukturu obkladu z přírodního kamene.
orientace proudění vody turbínou
Podle orientace proudění, tj. směru proudění vody vůči ose turbíny, resp. hřídeli pevně spojené s oběžným kolem, máme turbíny tangenciální – tečně k ose, radiální – kolmo na osu, diagonální – šikmo k ose a axiální, kde voda natéká na oběžné kolo kolmo a opouští ho rovnoběžně s turbínou.
ostrov
Ostrov je suchozemská plocha ohraničená na všech stranách – kolem dokola, vodním tokem.
ozubnice
speciální kolejnice nebo tyč s ozubem zakotvená v šikmých drážkách jezových pilířů a ozubený věnec válcového hradicího tělesa, jež se o sebe opírají a valí při vyhrazování nebo zahrazování
pachole
Pachole je sloupek s rozšířenou, speciálně upravenou hlavicí, zakotvený do koruny zdi plavební komory, do dalby, svodidla, popř. i do břehu vodní cesty nebo uchycený na palubě plavidla, sloužící pro vyvázání plavidla vyvazovacími lany.
parník
Parník je původně loď poháněná parním strojem, později parní turbínou. V současné době je tak neodborně označována i motorová loď pro osobní dopravu. Z minulosti je známý také kolesový parník. V osobní vodní dopravě má velké zkušenosti Pražská paroplavební společnost.
pilíř
Pilíř můžeme charakterizovat jako nosný prvek větší mohutnosti, obvykle z betonu nebo železobetonu, který přenáší zatížení od vodního tlaku a celé konstrukce do podloží, popř. břehů. Může být opěrný, břehový, střední, dělící (např. u pohyblivých jezů apod.).
pilota
Pilota (z řečtiny) je nosná základová konstrukce stavby, kterou řadíme do skupiny hlubinných základů. Používáme je jako podpůrné základové konstrukce v málo únosných horninách pod plošné základy. Dělíme je podle druhu materiálu (dřevěné, ocelové, monolitické betonové, železobetonové, prefabrikované apod.), způsobu statického působení, průřezu (mikropiloty menší než 20 cm, velkoprůměrové větší než 60 cm) a podle způsobu provádění (vháněné-beraněné, vrtané, šroubované a vibrované).
plavební dráha
Plavební dráha je část vodní cesty, kterou mohou plavidla používat pro plavbu. Hlavními parametry jsou její rozměry tj. šířka (určuje max. šířku plavidel nebo sestav), plavební hloubka (vzdálnost plavidla nade denm vodní cesty tj. ponor plavidla+marže), zakřivení plavební dráhy (min. poloměr oblouku , aby se v obloucích plavební dráhy, vzhledem k délce plavidel, mohla bezpečně vyhnout) a minimální podjezdná výška mostů nad vodní cstou (max. výška pevného bodu konstrukce plavidla nad hladinou vody).
plavební kanál
Plavební kanál je uměle vytvořená vodní cesta umožňující dopravu po vodě. Může být pro dopravu dřeva, např. Schwarzenberský plavební kanál, unikátní umělý plavební kanál spojující jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouský přítok Dunaje Große Mühl, čímž spojuje úmoří Severního a Černého moře. Mohou být i pro plavidla – např. v české republice Baťův kanál.
plavební kanály plavebních komor
Máme-li z různých důvodů situované plavební komory mimo koryto toku, musíme k nim vybudovat příjezdové plavební dráhy tzv. plavební kanály. Části kanálu vedoucí k plavební komoře v horní vodě (ve vodě nad vzdouvací stavbou) říkáme horní plavební kanál, části kanálu vedoucí v dolní vodě (ve vodě pod vzdouvací stavbou) říkáme dolní plavební kanál. Mohou konstrukčně být v upravených přirozených obloucích, v rozšíření toků apod., popř. vedeny mimo tok v průpichu.
plavební komora
Plavební komora je na dopravní cestě technické zařízení, určené k překonání výškového rozdílu hladin před a za vzdouvací stavbou. Přítokem, nebo odtokem vody s využitím samospádu se dosáhne zvýšení, nebo snížení hladiny v plavební komoře a tím ke zdvižení, nebo spuštění proplavovaného plavidla. Komora se skládá z horního a dolního ohlaví, mezi kterými je prostor pro proplavení lodí. V obou ohlavích jsou umístěna vodotěsná vrata a další mechanizmy nutné pro provoz komory.
plavební značení
Pod pojmem plavební značení se rozumí signální znaky umístěné na hladině, březích nebo stavbách na vodní cestě. Jsou to především světelné a zvukové signály vydávané k tomu určeným zařízením umístěným mimo plavidlo a kilometráž vodní cesty.
pláví, spláví
Pláví (často označované jako spláví) je z hlediska materiálového složení vodního toku cizorodý přírodní i umělý materiál unášený vodním tokem (např. větve, listí, odpady, uhynulá zvířata, plovoucí nepořádek způsobený lidmi apod.).
plavidlo
Plavidlo je plovoucí těleso určené pro službu nebo umístění na vodě, např. pro přepravu nákladů a osob, nesení různých strojů a zařízení. Podle českého Zákona o vnitrostátní plavbě patří mezi plavidla lodě, malá plavidla, plovoucí stroje, plovoucí zařízení a jiná ovladatelná plovoucí tělesa např. vory. Patří sem také obojživelná vozidla, hydroplány, bezvýtlaková plavidla na vzduchovém polštáři nebo podvodních křídlech atd.
plnění plavební komory - přímé
Přímé plnění a prázdnění plavební komory je soustředěné plnění, při kterém vrata osazená v horním ohlaví zároveň plní i funkci uzávěru. Plnění může být prováděno přímo otvory ve vratech, které se ovládají stavidlovými, segmentovými nebo žaluziovými uzávěry, nebo přepadem nad horními vraty, popř. výtokem pod nimi. Toto plnění je vhodné do překonávaného spádu 8–10 m. Pro větší spády používáme plnění nepřímé. Vraty se může manipulovat (otvírat, zavírat) jen při vyrovnaných hladinách mezi horní, nebo dolní hladinou vody a hladině vody v plavební komoře.
plnění plavební komory - nepřímé
Nepřímé plnění a prázdnění plavební komory zabezpečuje rovnoměrnější rozdělení přítoku vody do komory a tím i její rychlejší, a pro plavidlo bezpečnější, plnění a proplavování. Přítok vody je rovnoměrně rozdělen po celé délce plavební komory v bočních stěnách nebo ve dně plavební komory. Složitost uspořádání je komplikovanější se vzrůstajícím spádem komory. Podle uspořádání vyústění plnících otvorů v komoře lze rozlišovat nepřímé plnění a prázdnění krátkými, středními a dlouhými obtoky.
podjezdná výška
Podjezdná výška mostů nad vodní hladinou je definována jako maximální výška pevného bodu konstrukce plavidla, kterou nelze běžnými prostředky na plavidle rozebrat a znovu sestavit, nad vodní hladinou. Pokud současné mosty na Labsko-vltavské vodní cestě podjezdnou výšku nesplňují, musí při rekonstrukci být zdvíhány rovnou na cílovou podjezdnou výšku 7 m pro kontejnerovou dopravu ve třech vrstvách na sobě (viz Poděbrady), nebo jsou budovány jako mosty zvedací.
pohybovací mechanismus
Pohybovací mechanismus je složen z pohybovacího zařízení – např. servomotoru, který zajistí pohon s řízeným, přesným nastavením polohy ovládané konstrukce a s dalších převodových prvků pevně spojených s pohybovanou konstrukcí. Např. vrata plavebních komor, pohyblivé uzávěry jezů, uzávěry na potrubí apod. Může to být elektromagnet, elektromotor, pneumatický či hydraulický píst s možností zajistit několik diskrétních poloh nebo i plynulý pohyb mezi dvěma krajními polohami. Dalšími prvky jsou ocelová lana, cévové tyče a Gallovy řetězy.
poloha jezu k ose toku
Podle polohy osy jezu vůči ose vodního toku a s přihlédnutím k jeho půdorysnému tvaru můžeme jezy dělit na přímé, kolmé, šikmé a boční (kolmo na osu toku, šikmo na osu toku a souběžně s osou na jeho břehu). Stejnou polohu vůči toku mohou mít i jezy se zakřivenou osou vypuklou po proudu toku. V současné době se staví převážně jezy přímé s osou kolmou na osu toku.
potrubí
Potrubí je technické zařízení uzavřeného profilu, určené pro vedení kapalin, plynů i sypkých materiálů. Je složené z těsně spojených rour či trubek, nebo na místě vytvořené z konstrukčního materiálu jako jsou ocelové plechy, dřevo, beton, různé tvárnice apod. Musí být nepropustné vybavené zařízením pro regulaci průtoku a pro úplné zastavení průtoku. Musí být uloženo tak, aby byla zajištěna jeho dilatace a aby bylo chráněno před vnějším mechanickým poškozením a u kovových potrubí i před možnou korozí. Převážně se jedná o potrubí beztlakové, v kterém voda proudí s volnou hladinou nebo tlakové, kde voda proudící potrubím zaplňuje celý průtočný systém.
pouchová tyč
Pouchová tyč je krátký vodorovný nosník nad hladinou vody připojený ke dvěma sousedním podpěrám tzv. slupicím. Nosník (pouchová tyč) je obvykle vytvořen z krátké ocelové tyče nebo trubky.
povodeň
Povodeň je přírodní jev (přirozená povodeň) způsobený výrazným přechodným zvýšením hladiny vodního toku a rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo jeho koryto v důsledku náhlého zvětšení průtoku (např. při extrémních dešťových srážkách nebo tání sněhu), nebo zmenšením průtočnosti koryta (ledovou zácpou, ucpáním mostních otvorů apod.). Může také vzniknout jako zvláštní, která vzniká v důsledku technické havárie na nějakém vodním díle v povodí příslušného vodního toku.
práh jezu
Práh jezu – dosedací, je vyvýšená část nízké spodní stavby pohyblivého jezu sloužící ke snížení hradící výšky držené pohyblivým uzávěrem. U zdvižných jezů musí být konstrukční uspořádání pevné části spodní stavby jezu takové, aby na něj mohl bezpečně a vodotěsně dosednout pohyblivý hradící uzávěr jezu. U jezů a přehrad můžeme najít i práh vývaru, tj. ta část konstrukce na dolním konci přelivných polí prohloubená do dna toku, kam dopadá vodní paprsek z přelivných polí konstrukce.
pražský typ jezu
Takzvaný pražský typ jezu představují dva jezy v Praze. Jedná se o pevné jezy (Šítkovský a Staroměstský), které si navíc zachovaly původní vzhled z 13. století. Konstrukčně to jsou pevné jezy tvořené dřevěnou konstrukcí s kamennou výplní. Uprostřed jezů je vorová propust, jejíž šířku v roce 1366 stanovil císař Karel IV. na šířku 20 loktů, což je necelých 12 m. Podle císařského nařízení každý, kdo udělal překážku na řece, musel vybudovat průjezd a za jeho použití si nesměl nechat platit.
propust
Propust je část jezu, otvor v jezovém tělese či hráze, žlab nebo koryto, umožňující protékání vody o volné hladině pod vzdouvací stavbu. Přelivná hrana je nižší než přelivná hrana vzdouvací stavby a výrazné je dlouhé spojení dna toku nad a pod vzdouvací stavbou. Využívá se k řadě účelů: propust lodní, štěrková, sportovní, proplachovací, vorová, propust pod průplavem apod.
propust vorová
Vorové propusti byly dříve budovány u jezů s hlavním účelem – umožnit voroplavbu. Překonávají rozdíl hladin před a pod jezem, jsou to delší kanály s volnou hladinou a mírným sklonem umožňujícím proplutí vorů. Některé vorové propusti byly rekonstruovány pro plavbu malých plavidel. Mnohé z původních propustí jsou trvale přehrazené a svůj účel neplní. Některé propusti byly i v minulosti otevírány jen na dobu průjezdu vorů.
provizorní hrazení
Provizorní hrazení je dočasné zahrazení části konstrukcí, které jsou trvale pod vodou, aby se vytvořil „suchý“ prostor pro případ oprav, rekonstrukcí, revizí apod. Provizorní hrazení musí být použito proti horní i dolní vodě. Jako provizorní hrazení se používají jednoduché typy pohyblivých uzávěrů.
provozování plavidla
Provozováním plavidla se rozumí plavba a další činnosti související bezprostředně s plavbou, především nakládka vykládka nákladu, nástup a výstup osob, zásobování provozními hmotami nebo údržba plavidel.
průpich
Průpich (obdoba průkop) je umělé zkrácení vodního toku zmenšením jeho křivosti, výjimečně jeho napřímením. Pokud to meandrující koryto situativně umožní, může se průpich vhodně použít např. pro výstavbu nového jezu nebo plavební komory ve velmi příznivých stavebních podmínkách.
průplav
Průplav je uměle vybudovaná vodní cesta, která spojuje přirozeně splavné nebo splavněné toky s integrovanou sítí vodních cest. Zpravidla je s neproudící vodou, např. vnitrozemský průplav pro plavbu vnitrozemských plavidel. Může být i průplav víceúčelový, který kromě plavby slouží i pro různé vodohospodářské účely např. k převádění vody z vodohospodářsky aktivních oblastí do pasivních, k využití vodní energie apod.
překladiště
Překladiště je prostor vymezený na vodní cestě, v přístavu, popř. v přístavu včetně přístavního mola, kde je zajištěna dostatečná hloubka pro připlutí plavidla. Místo určené k stání a obsluze plavidel při nakládce a vykládce nákladu, vybavené stabilním nebo mobilním překládacím zařízením (jeřáb, vlečky, plošiny apod.) pro překlad zboží z plavidel na suchozemské dopravní prostředky, do krytých skladů, na volné skládky a naopak. Překladiště může být i vybaveno zařízením na krátkodobé uskladnění nákladu. Jako jednoznačný příklad může sloužit ta část přístavu, kde je umožněna vykládka nákladů z vlaků či automobilů do plavidel a naopak.
přepravní systém intermodální
Intermodální přepravní systém je druh kombinované dopravy, který při své cestě využívá více dopravních prostředků, ale pouze jednu přepravní jednotku. Přepravní jednotkou obvykle bývá ISO kontejner, návěs vhodný pro překládku na železnici či výměnná nástavba. Na každý druh dopravy je vystavován jiný přepravní doklad.
V tomto systému se přepravují výhradně unifikované jednotky, které se po dobu přepravy nemění ani váhou, ani formou .
přepravní systém kombinovaný
Je speciální případ dopravy, kde pro větší část přepravy je použita letecká, železniční, vodní (vnitrozemská i námořní) doprava a podíl přepravy na silničních komunikacích je minimální. Např. nákladní automobil (s přívěsem, návěsem, snímatelnou nástavbou nebo kontejnerem) použije silnice jen pro počáteční nebo koncový úsek dopravní cesty. Hovorově se pojem "kombinovaná přeprava" používá jako synonymum pro intermodální i multimodální přepravu.
přepravní systém multimodální
Jde o druh dopravy využívající při přepravě více dopravních možností. Tímto systémem se však nepřepravují unifikované jednotky, které se po dobu přepravy nemění, ty se přepravují při tzv. intermodální přepravě. Dopravce je, v právním smyslu, odpovědný za celou přepravu a za všechny druhy dopravy ( letecká, silniční, železniční, vodní vnitrozemská i námořní). Operátor (zasilatel) multimodální přepravy vystavuje jeden (stejný) přepravní doklad na celou délku přepravy a přebírá zodpovědnost za provedení celého průběhu dopravy.
připlavovaný nosník
Připlavovaný nosník je nosný opěrný prvek používaný např. pro provizorní zahrazení jezových polí, plavebních komor apod. Dřevěný trámec, ocelový dutý válcový nosník apod. při určité hladině připlavíme v úrovni dané hladiny do předem připravených drážek pevných konstrukcí (jezových pilířů. zdí plavebních komor) a pevně uchytíme. Následně o takový nosný prvek, můžeme opírat hradicí desky, hradidla a tím vytvořme provizorní zahrazení otvoru.
přístav
Souhrn vodních a pobřežních ploch, objektů a zařízení, která umožňují vyvázání plavidel, překládání zboží na plavidlo a z něj, jejich zásobování, manipulaci se zbožím a jeho skladování, naloďování a vyloďování osob, údržbu opravy a ochranu plavidel apod. Přístav se skládá z vodní části přilehlé k toku nebo v jednotlivých přístavních bazénech – pokud jsou, a pozemní části (suchozemská).
přístav
Přístav je soubor vodních a pobřežních ploch, objektů a zařízení, která umožňují uvazování plavidel, překládáni zboží na ně a z nich, jejich zásobování, manipulace se zbožím a jeho skladování, naloďování a vyloďování osob, údržbu, opravy a ochranu plavidel. Skládá se ze dvou částí, pozemní a vodní část (viz lexikon pozemní část a vodní část přístavu). Jeho provoz mohou zajišťovat i dva různí provozovatelé.
přístav pozemníí část
Pozemní (teritoriální) část přístavu je soubor pozemků, staveb, zařízení včetně plovoucích zařízení, pozemních komunikací nebo jejich součástí a drah bezprostředně územně a funkčně souvisejících s přilehlou částí vodní cesty a navazujících na ni. Provozovatel pozemní části přístavu nemusí být stejný jako provozovatel vodní-aquatoriální části přístavu. Tuto část přístavu lze provozovat jen na základě povolení Státní plavební správy ČR, vydaném na žádost toho, kdo chce pozemní část přístavu provozovat.
přístav vodní část
Vodní (aquatoriální) část přístavu je soubor přístavního bazénu (může být více), vodní plochy potřebné pro stání plavidel, nábřežních zdí s vyvazovacím zařízením, případně šikmého břehu a vyvazovacích dalb, které umožňují stání plavidel, nakládku a vykládku věcí, nástup a výstup osob, opravy, údržbu a ochranu plavidel. Provozovatelem je správce příslušného vodního toku.
přístaviště
Přístaviště je místo na vodní cestě určené k dočasnému stání a obsluze plavidel při nástupu a výstupu osob, vybavené pevným nebo plovoucím přistávacím zařízením. Zřizuje se převážně pro osobní lodní dopravu (výjimečně pro nákladní). Jednoduché přístaviště bývá tvořeno plovoucím molem s plovoucím přístavním můstkem nebo řadou takových mol či můstků, případně přímo nábřežní zdí náplavky – pevným molem. Přístaviště musí být vybaveno vyvazovacím zařízením, schůdky apod. Doba zdržení plavidel v přístavišti je 12, max. 24 hodin. Do vzdálenosti 100 m od přístaviště je zakázáno koupání.
přístavní bazén
Přístavní bazén (aquatoriální část přístavu) je ta část vodní cesty, která je uměle vytvořená "zakousnutím " do jednoho z břehů vodního toku nebo situovaná dále do krajiny. Bývá to, většinou v blízkosi vodního toku vytvořená vodní plocha, která je od něho oddělená ochrannou hrázíí s krátkým vplutím-vyplutím plavidel. Aby se omezilo zanášení bazénu splaveninami, bývá vjezd do bazénu situován proti proudu vodního toku. Uvnitř bazénu je zpravidla klidná hladina, tzn. bez proudění vody. Pokud je "zakousnutí" dále od vodního toku (často používaná mrtvá ramena), pak mluvíme o přístavních bazénech s dlouhým vjezdovým-výjezdovým kanálem.
půdorys
Ve stavebnictví je to pohled shora na řez stavbou ve výši 1 m nad srovnávací úrovní. Ukazuje pomyslný vodorovný řez konstrukcí, ze kterého lze vypozorovat rozmístění veškerých prostorů, rozmístění dveří a oken, výměry místností, materiál, tloušťku stěn, zařízení, strojů apod. Vícepodlažní nadzemní i podzemní konstrukce disponují půdorysem pro každé podlaží.
recipient
Obecně je recipient příjemce. V oboru vodního hospodářství jde o každý vodní útvar, do něhož vyúsťují nějaké vody. Jsou to buď povrchové nebo znečištěné odpadní vody. Jedná se o všechny větší vodní plochy v krajině jako vodní toky, rybníky, přehradní nádrže, zdrže, jezera, moře nebo propustné půdní vrstvy, pokud přijímají vodu z určitého povodí. nebo vodu odpadní. Recipientem je oceán pro řeku, řeka pro potok, rybník pro potok, nádrž pro přítoky apod.
rejda - horní, dolní
Rejda je část vodní cesty, přiléhající v přímém pokračování plavební komory těsně k jejímu ohlaví. Musí být dostatečně kapacitní s technicky vyhovujícím čekacím stáním pro vplouvací a vyplouvací manévry proplavovaných plavidel, k jejich zastavení a vyvázání je-li komora obsazena. Rozlišujeme horní rejdu v horní hladině nad vzdouvací stavbou a dolní rejdu v dolní hladině tedy pod vzdouvací stavbou. Podobnou funkci plní i rejda přístavní, což je vodní plocha s částí břehu a příslušným vyvazovacím zařízením, určená pro plavidla čekající na naložení nebo vyložení v přístavu.
rejda plavební komory
Část vodní cesty, přiléhající v přímém pokračování palvební komory těsně k jejímu ohlaví; slouží k provádění vplouvacích a vyplouvacích manévrů proplavovaných plavidel, k jejich zastavení a vyvázání, je-li komora obsazena a k rozjetí na bezpečnou rychlost při výjezdu; rozlišuje se horncía dolní rejda
rozražeče
Rozražeče jsou v jedné nebo víc řadách pravidelně rozmístěné betonové nebo ocelové bloky vhodného tvaru a velikosti, jejichž účelem je rozrazit, provzdušnit kompaktní vodní proud a utlumit jeho energii, zamezit vzniku kavitace, popř. kmitání lehkých pohyblivých uzávěrů (klapka). Umísťují se např. do dna vývaru, na jeho konci, nebo na přelivné hraně pohyblivých uzávěrů.
rybí přechod
Rybí přechod je umělá stavba na vodním toku, zajišťující vodním živočichům jejich přirozený pohyb, tj. migraci při tahu jedinců nebo celých populací v rámci vodního toku. Migrace je umožněna stavbou rybích přechodů u vzdouvacích staveb. Základním úkolem rybího přechodu je umožnit vodním živočichům zdolání značného rozdílu hladin v jejich přirozeném prostředí. Buduje se jako součást vodních děl na toku jako jsou jezy, malé vodní elektrárny, plavební komory, které samy o sobě tok přehradí bez možnosti průchodu vodních živočichů.
rychlouzávěr
Typ uzávěru umožňující při nenadálé poruše co nejrychleji uzavřít přívod vody mířící na turbínu vodní elektrárny. Umístění bývá za hrubými a jemnými česlemi v drážkách vtokového objektu s volnou hladinou, nebo drážkách vtokového objektu tlakového přivaděče. Obvykle je konstrukčně řešen jako velká (řádově v metrech) ocelová tabule hmotnosti až několika desítek tun. Zvedá se pomocí hydraulického ovládání velkým tlakem oleje. Rychlouzávěr neslouží k regulaci přítoku vody na turbínu. Např. rychlouzávěr vodní elektrárny Střekov je tabule vysoká přes 7 m o váze 65 tun.
řez
Řez je obrazem předmětu (konstrukce, stavby) rozříznutého myšlenou rovinou řezu. Části předmětu před rovinnou řezu se přitom nezobrazují, avšak části předmětu ležící za rovinou řezu je třeba zobrazit. Ve stavebních konstrukcích se zpravidla vytvářejí řezy ve svislých rovinách stavby – řez jezem, plavební komorou, korytem vodního toku. Můžeme mít řez příčný např. korytem vodního toku nebo podélný po délce plavební komory, výjimečně i šikmý.
savka
Savka, někdy též sací roura, je příslušenství přetlakových turbín např. Francisovy a Kaplanovy. Je to pozvolna rozšiřující se konstrukce umístěná za oběžným kolem turbíny a zanořená do dolní vody pod vodní elektrárnou. Vytváří za oběžným kolem podtlak, tedy tlak menší než atmosférický, a tím zvyšuje účinnost turbíny. Je to většinou přechodový kus, který mění kruhový průřez pod oběžným kolem turbíny na pravoúhlý obdélníkový, vyúsťující do dolní vody. Podle orientace osy turbíny může být přímá nebo kolenová a díky savce může být turbína umístěná nad i pod hladinou dolní vody.
sestava plavidel
Sestava plavidel je spojení několika plavidel, z nichž alspoň jedno je s vlastním pohonem
shybka
Shybka je snížená část potrubí pro dopravu kapalin, která funguje na principu spojených nádob. Např. v místě křížení dvou toků zajišťuje převedení menšího toku – potoku, z jedné strany většího toku na druhou. Shybka je tvořena vtokovým a výtokovým objektem na obou březích toku a vlastní shybkou, která podchází překážku a může být složena i z několika potrubí.
síť vodních cest
Soustava splavných nádrží, zdrží a splavněných vdních toků, průplavů, splavných jezer a v širším pojetí i moří
síť vodních cest, integrovaná
Je celistvá a průběžná síť vodních cest, které mají na konkrétních úsecích jednotné parametry plavební dráhy a parametry plavebních objektů patřící do jedné klasifikační třídy
situace
Situace někdy také situační výkres je výkres, který určuje prostorový vztah projektovaného nebo realizovaného stavebního díla vzhledem k polohově určujícímu okolí, které se do situace přejímá zpravidla z map velkých měřítek nebo z map podrobně zaměřených pro daný stavební účel. Měřítka 1:5000 a větší s jasným polohopisem a výškovým systém Bpv – Balt výškový systém po vyrovnání. Může být i mapa v měřítku menším – pak jde o schematickou situaci. Situace ukazuje stávající stav a jeho navrhované změny, pokud uvažujeme o úpravách, rekonstrukci apod.
slalomová dráha
Slalomová dráha je vytyčená slalomová trať pro vodácké sporty na divoké vodě umístěná ve slalomovém kanále. Na každé závody může její trase, podle možností slalomového kanálu, být operativně vytyčená jiná.
slalomový kanál
Slalomový kanál je uměle vybudovaná stavba na vodním toku s volnou hladinou určená pro sportovní účely na divoké vodě. Např. na Labsko-vltavské vodní cestě jsou tyto vodácké slalomové kanály: Vodácký kanál Brandýs nad Labem, Trojský slalomový kanál, Slalomová dráha Veltrusy, USD Roudnice nad Labem.
slupice
Slupice jsou součástí dříve velmi používaných hradlových jezů. Jsou to kloubově uložené kovové příhradové konstrukce postavené vedle sebe v malých vzdálenostech (3–6 m) na spodní stavbě jezu. V době zimní plavební přestávky, při nenadálých povodňových situací, příp. plovoucích ledových krách jsou sklopeny a uloženy na dně řeky před ozubem pevné části jezu.
směr axiální
Obecný význam slova axiální je „ve směru“. Např. axiální síla je síla působící ve směru osy hřídele a má tendenci hřídel natahovat, stlačovat, popř. posouvat. Axiální turbína je turbína, jejíž lopatky oběžného kola jsou protékány ve směru jejího pevného spojení s hřídelí. Proti tomuto výrazu stojí slovo radiální, tj. kolmo na osu, nebo se setkáme s pojmem radiálně axiální, tj. šikmo k ose. Všechny možnosti uspořádání lze najít u osazení vodních turbín.
směr horizontální
Obecný význam slova horizontální je „vodorovný“. Ve vodních stavbách se s tímto pojmem setkáme převážně u osazení turbín ve vodních elektrárnách. Mluvíme o horizontálním uspořádání, kde hřídel pevně spojená s turbínou je ve vodorovné poloze. Toto uspořádání se navrhuje pro menší elektrárny. Pro větší elektrárny se používá uspořádání vertikální, tedy s hřídelí turbíny osazené svisle.
směr radiální
Obecně vzato lze směr radiální popsat jako směr z vnějšku do středu konstrukce, tedy kolmo na konstrukci. Ve vodním stavitelství se používá pojem např. pro síly nebo směr proudění vody vzhledem k hřídeli soustrojí turbíny s hydroalternátorem. Můžeme ještě mluvit o směrech axiálních a tangenciálních, tedy rovnoběžných a tečných. Např. axiální turbíny, ložiska apod.
směr vertikální
V obecném významu je slovo vertikální chápáno jako svislý. Mluvíme-li o vertikálním uspořádání turbín – část technologického vybavení vodní elektrárny, tj. turbína s hydroalternátorem (soustrojí), je osazena ve strojovně na hřídeli se svislou osou.
soulodí
Soulodí je soustava lodí, která se používá na vodních cestách pro dopravu velkých objemů sypkých materiálů jako je uhlí, písek apod. Skládá se z motorové lodě, tlačného člunu, popř. i několika tlačných člunů. Tlačné čluny jsou ocelové vany, které jsou vybaven inklinometry – výchylkoměry ponoru, pro usnadnění práce posádce i přístavním jeřábům a rychlé nakládce sypkých substrátů. Jsou vybaveny výkonným dokormidlovacím zařízením pro lepší manévrovací schopnost celého soulodí.
spád
U vodních staveb rozumíme spádem rozdíl hladin před a za vzdouvací stavbou, jdoucí napříč vodním tokem. Udává se v délkových jednotkách obvykle v metrech. Z hlediska teoretické nauky o proudění kapalin – hydrauliky, mluvíme o řadě spádů, z nichž jsou nejdůležitější hrubý spád, definovaný jako výškový rozdíl hladin – nadmořských výšek před a za vzdouvací stavbou. Dále spád čistý, tj. hrubý spád zmenšený o všechny hydraulické ztráty vyskytující se v systému např. hydraulické ztráty třením, místní apod. Na čistý spád se navrhuje hlavní prvek technologické vybavení vodní elektrárny – turbína.
spil, přitahovací vratidlo
Spil je vlastně pachole otočné okolo vlastní osy, poháněné elektromotorem. Slouží k převíjení obtočného lana; užívá se k vtahování plavidel do plavební komory nebo k jejich vytahování z ní
spirálová kašna turbíny
Turbíny malých rozměrů, malých výkonů a malých spádů se dříve umísťovaly do odkrytých dřevěných nebo betonových kašen. Ty měly za úkol přivádět vodu na oběžné kolo turbíny po celém jeho obvodu co nejrovnoměrněji při co největší prostorové úspornosti konstrukce. Kašna je tvořena zpravidla obdélníkovým půdorysem, přítok vody k symetricky uložené turbíně byl velmi nepříznivý, docházelo k tvoření nestabilních vertikálních vírů. Ve snaze zlepšit nátokové poměry to vedlo k excentrickému umístění turbíny. Dalšího zlepšení se dosáhlo až vhodným vyplněním koutů kašny. Místo nestabilních pohyblivých vírů vzniká zpravidla jeden vertikální pomalý vír, který není tak nebezpečný. Tím získala kašna charakter spirály.
splaveniny
Splaveniny označují přirozený materiál koryta vodního toku unášený za určitých situací vodním tokem (zpravidla za vyšších průtoků při povodních apod.). Splaveniny obvykle můžeme rozdělit na dnové – které se po dně pohybují sunutím, válením nebo poskoky a suspendované (vznášené) jemné, které se pohybují ve vznosu.
spodní výpust
Spodní výpusti patří mezi nezbytné příslušenství přehrad. Umožňují tlakově vypustit objem přehradní nádrže nad spodní výpustí, a to při jakýchkoliv průtokových poměrech a při jakýchkoliv polohách hladiny vody v nádrži. Spodní výpusti jsou tlaková potrubí (dvě i více) osazená několika uzávěry (většinou třemi) pro regulaci průtoku. Spodní výpusti mohou být dlouhé jdoucí v příčném profilu přehrady po celé její šířce, nebo krátké, tj. v nutné délce pro osazení požadovaných uzávěrů a dále v příčném profilu přehrady pokračují odpadní štolou o volně hladině do toku pod přehradu.
sportovní propust
Sportovní propust je otevřený delší kanál s volnou hladinou, který využívá veřejnost pro překonání spádu, vzniklého vybudováním příčné vzdouvací stavby na vodním toku. Je to dlouhý kanál obcházející vzdouvací stavbu, kterým je možné bezpečně sjet sportovními plavidly např. na kanoi, raftu, nafukovacím člunu apod. Často najdeme sportovní propusti umístěné i v bývalých, zrekonstruovaných vorových propustech.
stavba
Podle stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Stavby máme trvalé a dočasné. Dočasná stavba je taková, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Pokud se ve stavebním zákoně používá pojmu stavba, rozumí se tím podle okolností i její část nebo změna dokončené stavby.
stavební délka vodního díla
S tímto pojmem se setkáme především při provádění úprav, oprav a rekonstrukcí u liniových staveb vodních děl. Stavební délkou rozumíme délku návrhu vodního toku, zejména při úpravách jejího dispozičního řešení, tj. vedení trasy vodního toku, úpravě sklonu jeho dna, a to včetně návrhu příčného profilu koryta i jeho břehového opevnění. Se stavební délkou se setkáváme i při návrhu kanálů, průplavů apod. Stavební délkou u jezů, rozumíme délku, která odpovídá rozdílu v říční kilometráži toku na začátku a konci stavby.
stavební jímka
Stavební jímka, dříve jáma, je ohrazený prostor sloužící pro spolehlivé založení stavby a výstavbu podzemních prostorů objektu. Je to konstrukce převážně pažená, tj. po obvodě omezená pažícími stěnami s doplňujícími podporovými konstrukcemi. Často její stěny i dno musí být zabezpečeny proti průsakům vody, aby se mohly stavební konstrukce provádět „na suchu“. Pak mluvíme o těsněné stavební jímce.
stavidlo
Stavidlo je jednoduchý hradící prvek z dřevěné nebo plechové rovinné desky. Slouží k zastavení a regulaci, omezení průtoku vody, která je prováděna částečným povytažením stavidla nad úroveň dna nádrže, zdrže nebo koryta. Stavidlem pohybuje mechanismus (dlouhá tyč), většinou umístěný nad stavidlem na příčníku nebo přímo na desce, s ručním pohonem, nebo doplněn převodovkou a elektromotorem. Stavidlo může při povodňových situacích plnit i roli bezpečnostního přelivu, kdy voda automaticky přepadá přes jeho horní hranu.
strojovna
Strojovna je specializovaný prostor, který je určen pro provoz strojů s omezeným přístupem nepovolaným osobám, aby nemohlo dojít k jejich poranění nebo úrazu elektrickým proudem. Může se jednat o jednu a více místností nebo se jedná o menší specializovaný prostor, který je částí nějakého velkého celku, jako je strojovna plavidla, vodní elektrárny, uzávěrů, pohybovacích mechanizmů uzávěrů apod. Mohou v ní být umístěny stroje stacionární i přenosné.
svodidla
Svodidlo je bezpečnostní vodící zařízení, jehož účelem je usměrnit na vodní cestě plavidla tak, aby byl zaručen jejich bezpečný vjezd a výjezd z plavební komory. Jsou to většinou vodorovné dřevěné trámy nebo řada pilot (dalby). Svodidly jsou vesměs vybaveny rejdy plavebních komor, přístavišť apod. Jsou jimi rovněž vybaveny plavební komory, aby plavidla byla v komoře chráněna před nárazy do stěn plavební komory.
šoupě
Šoupě je druh ventilu používaný u potrubí s účelem možnosti otevření a uzavření průchodu kapaliny nebo i regulace jejího průtoku. Uvnitř šoupěte je deska (srdce), která je tyčovou šroubovicí posouvána a tím se mění velikost otvoru, kterým kapalina protéká, což se projeví na průtoku potrubím. Pohon šroubovice může být ruční nebo elektromotorem. Větší šoupata mají poměrně dlouhou dobu uzavírání.
štěrková propust
Hlavním úkolem štěrkových propustí je odstraňovat nashromážděné, vodou přinesené usazeniny v jezových zdržích nebo přehradních nádrží. Při otevření uzávěrů štěrkových propustí, jsou usazeniny hydraulicky (vodním proudem) transportovány do koryta pod vzdouvací stavbou. Štěrkové propusti se používají zejména u jezů v blízkosti objektů pro odběr vody, např. u vodních elektráren aby se splaveniny nedostávaly do rozváděcích a oběžných kol turbín apod. Většinou jsou osazeny zdvižným uzávěrem.
štětová stěna
Mechanickým spojením v zámcích jednotlivých štětovnic (larsenek) vzniká souvislá štětová stěna se zvyšující se pevností vůči tlaku podloží a zajišťující nepropustnost. Nejčastěji se takto provádí pažící jímky nebo stěny se štětovnicemi pro dočasné zajištění stavební jámy (zabrání sesuvům zeminy nebo průsakům do jámy). Po vybudování konstrukce se štětová stěna odstraní. Štětové stěny trvalé jsou budovány např. v rámci protipovodňových opatření, v nábřežních zdech nebo také lze využít jejich těsnící funkce při sanaci kontaminovaných podloží.
štětovnice
Štětovnice (Larsen, larsenka) je stavební konstrukční prvek, ze kterého se beraněním nebo vibrováním do podloží sestavuje štětová stěna. Štětovnice mohou tvořit dřevěné hranoly, nebo častěji ocelové profily, které jsou z plechu tloušťky přibližně 10 mm a beraní se do hloubky až 20 m. Okraje ocelových štětovnic jsou opatřeny zámky, které slouží k mechanickému spojení dvou sousedních štětovnic. Toto spojení zajistí pevnost vytvořené štětové stěny.
teracově hlazený povrch
Teraco, někdy též nazývané umělý kámen, je převážně přírodní materiál složený z ušlechtilých nejlépe vápencových kamenných drtí (mramor ) různých frakcí a tvarů, barviva a jako pojivo sloužít bílý nebo šedý portlandský cement. Teracco se v kamenické práci používá k tvorbě litých povrchů (lité dlažby) imitující kámen. Směs se lije ještě na čerstvou nosnou podkladovou betonovou vrstvu. Po několika dnech po položení je vždy povrch pro vysoký lesk zušlechtěn broušením, otryskáním a chráněm impregnací, voskem,lakem, teflonem pro lepší trvanlivost a údržbu.
tížná přehrada
Přehrada je vzdouvací stavba přehrazující vodní tok a jeho údolí a vytvářející umělouu (přehradní) nádrž. Jednou z řady konstrukčních typů přehrad jsou masivní zděné nebo betonové tížné přehrady. Ty, svojí vlastní tíhou oddolávají nejen vodnímu tlaku ale i všem ostatním zatížením která na ně působí, a přenáší je do svého poldoží.
tlačná vana
Tlačná vana, často nazývaná nákladní člun, je plavidlo obdélníkového tvaru bez vlastního pohonu. Používá se především pro dopravu hromadných substrátů a může být vybavena také kryty pro zakrytí nákladu. Pohyb po vodní cestě zajišťuje tlačný remorkér, který je spojen s tlačnou vanou do tlačené, vlečené nebo bočně svázané sestavy. Maximální rozměry tlačné vany musí odpovídat třídě dopravní cesty, na které budou používány.
tlačný remorkér
Obecně remorkér je loď s výkonným motorem, která se používá zejména k tlačení nebo tažení velkých lodí v přístavních bazénech, na řekách, kanálech. Mohou tlačit, tahat lodě bez vlastního pohonu, lodě poškozené, porouchané, ale i jiné mohutné plovoucí konstrukce. Často se může použít i několik remorkérů současně. Pokud je remorkér v sestavě za tlačenými čluny mluvíme o tlačném remorkéru.
třída vodní cesty
Třída vodní cesty je určena půdorysnými rozměry plavidel – člunů nebo jejich tlačných sestav, tj. délkou, šířkou, výškou, ponorem a nosností největšího návrhového plavidla, pro které je vodní cesta určena. Musí se ještě přihlédnout k bezpečnostní vzdálenosti, která je cca 30 cm mezi vrchním bodem konstrukce lodi nebo jejího nákladu a spodní hranou mostní konstrukce. Pro přepravu kontejnerů je to: 5,25 m – pro plavidla přepravující kontejnery ve dvou vrstvách a 7 m – pro plavidla přepravující kontejnery ve třech vrstvách. Třídy dělíme na regionálního významu označené číslicí 0, místního významu označené římskými čísly I až III a cesty mezinárodního významu označované římskými čísly IV, Va, Vb, VIa, VIb, VIc a VII.
turbína
Vodní turbína je mechanický rotační stroj, který se skládá z jednoho pohyblivého otáčejícího se lopatkového kola, kde mezi jeho lopatkami aktivně proudí voda a předává svoji celkovou energii (rychlostní, tlakovou i polohovou) na mechanickou energii rotujícího oběžného kola. Hřídel rotujícího oběžného kola turbíny je většinou přímo a pevně spojena s elektrickým generátorem (u turbín mluvíme o hydrogenerátoru). Pevným spojením se přemění mechanická energie rotující hřídele na energii elektrickou. Speciální turbíny, které mohou pracovat i ve zpětném, tedy obráceném chodu, mohou sloužit naopak jako čerpadla, která mění elektrickou energii na energii mechanickou (práce turbín u přečerpávacích vodních elektráren).
turbína – názvosloví
Malá zajímavost, název turbína vymyslel francouzský inženýr Claude Bourdin (1790–1873). Pojmenoval tak (podle latinského turbo = kroužit) svůj rotační vodní motor, který sestrojil již roku 1826. První provozuschopnou vodní turbínu o výkonu asi 4,5 W postavil jeho žák, důlní inženýr Benoit Fourneyron (1802–1867). Fourneyronovy turbíny dosahovaly účinnosti až 80 % a brzy se začaly používat k pohonu strojů v tkalcovnách i dalších provozech.
turbína Bánkiho
Bánkiho turbína je typ turbíny, který je pro svoji konstrukční jednoduchost oblíbený pro malé vodní elektrárny. Vynalezl ji maďarský inženýr Donát Bánki v roce 1917. Oběžné kolo turbíny je tvořeno dvěma kruhovými deskami, mezi které se osadí jednoduché lopatky – připomíná vodní kolo. Kolo je uloženo ve skříni, do níž z jedné strany přitéká usměrněný proud vody, přes lopatky vtéká dovnitř kola a odtud opět přes lopatky vytéká na opačné straně skříně ven. Je to jediný typ vodní turbíny, který je možno zhotovit amatérsky, vykazuje poměrně velkou účinnost, tj. efektivnost přeměny energií.
turbína Francisova
Francisova turbína je typ vodní turbíny vyvinutý anglickým inženýrem J. B. Francisem v roce 1849. Jedná se o přetlakovou turbínu s osovým uložením její hřídele ve svislé nebo vodorovné poloze. Oběžné kolo tvoří sada pevných lopatek vetknutá mezi dva obvodové věnce kola. Patří mezi nejpoužívanější typy turbín ve vodních elektrárnách. Pracuje pro střední a větší průtoky a spády 40–700 m.
turbína Kaplanova
Kaplanova turbína je přetlaková axiální turbína jejíž autorem je profesor brněnské techniky V. Kaplan (vynález 1912–1913). Využívá se především tam, kde není možno zajistit stálý spád nebo průtok, a to pro spády 1,5–70 m a průtoky 0,15 m3.s-1 až několik stovek m3.s-1. Vysoké účinnosti se dosahuje možností ovládání lopatek u oběžného i rozváděcího kola. Dominantně se instalují pro rozkolísané průtoky a malé spády např. dolní toky velkých řek. Na vodní elektrárně Orlík je instalována turbína pro dosud největší využívaný spád 70 m.
turbína Peltonova
Peltonova turbína byla vynalezena v roce 1880 americkým inženýrem L. A. Peltonem a používá se v místech s vysokým spádem vody (až 1800 m) a malým průtokem. Voda na turbínu proudí tečně na obvod oběžného kola, které je osazeno řadou pevných lopatek většinou ve tvaru dvojitých korečků – lžiček. Na rotor je voda přiváděna pomocí ovladatelných trysek – dýz, dopadá do korečků a tím roztáčí kolo. Výkon se reguluje zavíráním a otevíráním dýzy pomocí regulační jehly. Pro rychlé odstavení z provozu, společně se zavíráním trysky, se užívá zařízení na odklánění nebo odřezávání vodního paprsku, tzv. deviátor nebo deflektor. Uspořádání soustrojí bývá většinou horizontální, při více jak dvou tryskách je vertikální. Velmi se podobá vodnímu kolu.
turbína propelerova
U malých vodních elektráren nižších výkonů se může použít tzv. turbína propelerová. Jedná se o axiální přetlakovou turbínu konstrukčně vycházející z turbíny Kaplanovy. Jejím specifikem je, na rozdíl od turbíny Kaplanovy, neregulovatelné oběžné kolo. Regulace probíhá, podobně jako u turbíny Francisovy, pouze natáčením rozváděcích lopatek. Tento typ turbín je konstrukčně poměrně jednoduchý, odpadají zde problémy se složitým mechanismem natáčení oběžných lopatek za chodu stroje a také pro vytvoření vazby mezi oběma členy regulace, jako tomu je u Kaplanových turbín.
turbína reverzibilní
Revezibilní turbíny se používají u přečerpávacích vodních elektráren. Jsou to takové turbíny, které v jednom smyslu otáčení svého oběžného kola pracují jako turbína (přeměňují energii vody na energii mechanickou) a v opačném smyslu otáčení pracují jako čerpadlo (přeměňují energii mechanickou na energii vody). Obvykle se používá jako oběžné kolo Francisova turbína s upravenými tvarem lopatek tak, aby pracovala s optimální účinností v obou směrech provozu. Revezibilní turbína je na společné hřídeli s motorgenerátorem (hydroalternátorem), který plní (podle směru otáčení) funkci generátoru nebo motoru.
turbína Thomanova
Thomanova turbína je axiální přetlaková turbína, která vychází ze zjednodušené koncepce Kaplanovy turbíny. Má pevné rozváděcí kolo a nastavitelné lopatky oběžného kola. Používala se dříve pro nízké spády, nevýhodou může být složitější konstrukce regulačního mechanizmu oběžného kola a nemožnost zastavení průtoku jen pomocí rozváděcího kola. V současné době se ani u malých vodních elektráren skoro nepoužívá.
turbína vrtulová
Vrtulová turbína je velmi zjednodušená a zmenšená Kaplanova turbína. Je rychloběžná (tedy s vysokými otáčkami), používaná výhodně především pro malé spády, které najdeme u nízkých jezů. Má pevné lopatky oběžného i rozváděcího kola. Nacházíme ji, jako starší typ turbín instalovaný u malých vodních elektráren.
úvazná zařízení
Úvaziště je místo na vodní cestě s dostatečnou hloubkou vody, které je vybaveno vyvazovacím zařízením a slouží k přistávání a vyvazování plavidel. Jako úvazné prvky se používají nejčastěji pacholata, dalby, pevné nebo plovoucí úvazné kříže, pevná lana apod.
uzávěr
Uzávěr je technické zařízení umožňující opakovaně ovládat a regulovat průtoky na vodních tocích, vodních dílech, v potrubí. Např. uzávěry výpustí, obtoků, jezového pole, přelivu přehrady, ohlaví plavebních komor apod. Skládá se zpravidla z hradícího tělesa, z jeho vedení, uložení a pohybovacího mechanizmu. Uzávěry mohou být ovládány místně ručně nebo dálkově pomocí místně příslušné osoby, které dává pokyn řídící pracovník např. z centrálního dispečinku.
uzávěr hydrostatický sektorový
Sektorový hradicí uzávěr patří mezi skupinu hydrostatických hradících konstrukcí, kde jeho pohyb je zajišťován působením hydrostatických sil v tlačné komoře jezu. Hradící těleso se zdvihá přetlakem vody v tlačné komoře, vyvolaným spojením s horní vodou, a sklápí uzavřením spojení tlačné komory s horní vodou a snižováním tlaku v ní spojením s dolní vodou. Pohyb jezu je zajištěn vodou, tedy manipulací s uzávěry spojujících kanálů horní voda – tlačná komora – dolní voda.
uzávěr kulový
Kulové uzávěry slouží k ovládání průtoku na tlakových rozvodech vody. Těsnícím prvkem je koule, v jejíž ose je podlouhlý otvor odpovídající průměru potrubí. V zavřené poleze je otvor v kouli kolmo na osu potrubí, v otevřené otvor plynule navazuje na průměr potrubí. U malých potrubí je ovládání řešeno pákou nebo tzv. motýlkem. Často se kulové uzávěry používají jako velké hlavní uzávěry před turbínou vodních elektráren. Ovládání těchto uzávěrů na přivaděčích světlého průměru řádově i několik metrů je buď hydraulickým motorem, mechanicky elektromotorem.
uzávěr segmentový
Segmentový uzávěr je používán pro ovládání průtokových oken např. jako pohyblivý hradící uzávěr u jezů nebo přelivných oken u přehrad, spodních výpustí, obtoků plavebních komor apod. Je tvořen hradící stěnou, která má tvar ocelové válcové plochy, vyztuženou řadou plnostěnných nebo příhradových nosníků, které přenášejí zatížení do většinou příhradových ramen segmentů otočně připojených v čepech na pilířích hrazeného okna. Čepy segmentu umísťujeme nad hladinou dolní vody. Může se buď zdvihat nad horní hladinu – segment zdvižný, nebo spouštět do spodní stavby vzdouvacích objektů – segment spustný.
uzávěr válcový
Dříve používaný jako hradící uzávěr u jezů. Hradící konstrukce je tvořena válcovým tělesem osazeným v drážkách jezových pilířů. Drážky jsou uzpůsobeny tak, aby při manipulaci v nich válec mohl rolovat. Horní hladinu reguluje buď spouštěním do spodní stavby – spustný válec, nebo vysouváním nad hladinu – zdvižný válec. Výhodou je použití pro velké rozměry hrazených polí, nevýhodou velká spotřeba oceli. Někdy jsou používány pro lokální hrazení koryt malých toků.
velín
Velín je označení místnosti, odkud je kontrolován a ovládán provoz určitého stroje, zařízení, provozu či infrastruktury. Mezi vybavení velínu patří řada obrazovek a telekomunikačního vybavení pro ovládání technologické zařízení, které je sledováno a řízeno.
vlečka
Vlečka je železniční dráha, která slouží při stavbě a vlastní potřebě provozovatele vodního díla. V českém právním prostředí je připojena do celostátní nebo regionální železniční dopravy nebo do jiné vlečky. Obvykle jde o dráhu spojující železniční stanici s vodní stavbou a současně kolejiště v areálu této stavby. Délka vlečky může být několik set metrů i desítek kilometrů. Zajišťuje např. dopravu materiálu při stavbě, překládku a odvoz zboží z přístavů, propojení naleziště materiálu se stavbou apod.
voda horní
Horní voda je část vodního toku, nádrže nebo zdrže přilehlá ke vzdouvací stavbě směrem proti proudu – tj. nad vzdouvací stavbou.
voda dolní
Dolní voda je část vodního toku, nádrže nebo zdrže přilehlá ke vzdouvací stavbě směrem po proudu – tj. pod vzdouvací stavbou.
vodní cesta
Vodní cestou se rozumí vodní tok nebo jiný útvar povrchové vody ( jezero, rybník, přehradní nádrž, moře i oceány), na kterém lze provozovat plavidla - plavbu. Součástmi vodní cesty je např. opevnění břehů, plavební mostya tunely, plavební znaky na hladině i březích, kilometráž vodní cesty, dále vodní díla jezy, přehrady, plavební komory, vyvazovací a vodicí zařízení (např.kotevní bóje, dalby dopravní majáky apod.) , pohyblivé můstky, velíny a jiná zařízení a objekty sloužící bezprostředně k provozu vodní cesta nebo jejich součástí.
vodní elektrárna
Vodní elektrárna je technické zařízení, které umožňuje využít rozdílu hladin před vzdouvací stavbou na toku (nižší jez, vyšší přehrada) a za ní, tj. na spádu, resp. vzájemném převýšení hladin vody a na množství protékající vody elektrárnou, tj. na průtoku. Přeměnou těchto dvou hodnot průtoku a spádu v technologickém vybavení vodní elektrárny se vyrábí 100% zelená elektrická energie.
vodní elektrárna - velká
Obecně vodní elektrárna je budova hlavního provozního objektu vodní elektrárny, ve které je umístěno technologické strojní a elektrické vybavení, tj. turbína, hydroalternátory, všemi provozními a obslužnými prostory a velínem. O velkých vodních elektrárnách mluvíme při instalovaném výkonu elektrárny větším než 200 MW. Dále máme střední elektrárny s instalovaným výkonem od 10 MW do 200 MW a malé s instalovaným výkonem do 10 MW.
vodní elektrárna - malá
Malá vodní elektrárna je označení pro vodní elektrárny s maximálním instalovaným výkonem do 10 MW včetně. Podle Evropské unie 5 MW. Budují se většinou v místě bývalých vodních mlýnů nebo jezů, často s využitím konstrukčně velmi jednoduché a tím velmi ekonomicky výhodné Bánkiho turbíny. Můžeme je dělit na minielektrárny (do 1 MW), mikrozdroje (do 0,1 MW) a domácí elektrárny (do 35 KW).
vodní elektrárna - střední
Podle velikosti instalovaného výkonu jsou střední vodní elektrárny s instalovaným výkonem od 10 MW do 200 MW. Z pohledu využívaného spádu můžeme mluvit o elektrárně středotlaké, která využívá spád, rozdíl hladin před a za vzdouvací stavbou, v rozmezí od 20 m do 100 m.
vodní kanál
Vodní kanál je většinou uměle vytvořený vodní tok, který může sloužit k různým účelům. Ve vodním hospodářství se kanál používá pouze ve spojení s bližším určením. Může být jako přivaděč k transportu vody např. pro vodní elektrárny, přívod vody na mlýnské kolo (náhon), slouží k převodu vody mezi vodními nádržemi, odvodňovací nebo závlahový kanál, derivační, plavební, veslařský nebo kanoistický kanál a podobně.
vodočet
Vodočet – vodočetná lať, je základním vybavením pro jednoduché odečítání vodních stavů (polohy hladiny) na vodních tocích a nádržích. Vodočetná lať bývá vyrobena ze smaltovaného plechu, nebo plastu a je opatřena stupnicí se základní délkou (vlastně výškou) 20 cm vodního stavu. Máme vodočty svislé, šikmé a kombinované, umístěné na opevněném břehu, nábřežní zdi, mostním pilíři, kryté vodočetné stanice, a to tak, aby byly, pokud možno chráněny před splávím a ledochody a vždy musí umožnit odečítání i při extrémních průtocích. Nula vodočtu musí být nivelována a vztažena ke konkrétní nadmořské výšce.
vor
Vor je plavidlo sestavené z dřevěných klád, sloužící k jejich dopravě po proudu toku nebo umělého kanálu. Vory byly používány k dopravě osob i dalších nákladů a patří k nejstarším dopravním prostředkům. Vory se sestavovaly nebo převazovaly z klád na vazištích, ke svazování se používaly vořiny, houžve z mladých větví a kmínků změkčených napařením. Sestavovaly se do různých délek, které umožňovaly proplutí na konkrétním vodním toku.
vor
Vor (zastarale plť) je plavidlo sestavené z dřevěných klád a sloužící k jejich dopravě po proudu řeky nebo umělého kanálu. Vory byly kromě dopravy dřeva používány i k dopravě dalších nákladů a osob po proudu řeky a patří k nejstarším dopravním prostředkům. Sestavovaly se nebo převazovaly na vazištích z nashromážděných klád (pavučin). Rozlišovaly se různé standardní délky klád – např. šesták, sedmák, dvanáctka, vosumnáctka. Ke svazování se používaly vořiny, houžve z mladých větví a kmínků změkčených napařením. Vora se svazovaly za sebe, takže celková délka soupravy mohla dosahovat až stovek metrů (na dolních tocích až 300 m, na středním toku Vltavy až délky kolem 150 m). Čilá vorářská plavba bya na Vltavě i Labi.
voračky
Voračky (vorovačky) se používaly jako speciální menší hradla opřená o vodorovný nosník a sloužící pro hrazení vorových propustí.
vozík
Vozík, tj. malé kolové vozidlo, které se pohybuje po pevné ploše a pomáhá s přemísťováním těžších věcí. Může být s ručním nebo elektrickým pohonem. Např. ruční vozík, plošinový vozík, vysokozdvižný vozík, nízkozdvižný vozík, rudl apod.
vrata
Vrata jsou pohyblivé hradící konstrukce rozličného typu umístěné na vodních cestách a umožňující otevření či zahrazení vodní cesty. Jsou to např. vrata plavební komory, vrata na umělé vodní cestě – kanálu. Oddělují hladinu horní vody od dolní, jsou dřevěná nebo v současné době ocelová. Vrata musí být bezpečná a spolehlivě ovladatelná a zajištěná pro zimní provoz tak, aby nezamrzala.
vrata Čábelkova
Čábelkova vrata se používají v horním ohlaví pro přímé plnění plavební komory pro malé a střední spády. Mají podobu ploché hradícího tělesa, fungujícího na principu dvouramenné páky, jehož nosnou konstrukcí je, v dolní časti hradící stěny, vodorovná trouba otočně osazená v drážkách pilíře. Vrata se otevírají sklápěním horní části hradící konstrukce směrem proti vodě do horní hladiny, přičemž dolní část hradící konstrukce otvírá otvor pro plnění plavební komory. Ovládání je většinou podpíráním hydraulickými servoválci.
vrata dolní
Dolní vrata jsou osazená v dolním ohlaví plavební komory, tj. na straně plavební komory, kudy lodě vplouvají nebo vyplouvají z plavební komory do toku pod jezem – dolní vody.
vrata horní
Horní vrata jsou osazená v horním ohlaví (krátká stavební část komory v horní hladině) plavební komory, tj. na straně plavební komory, kudy plavidla vplouvají nebo vyplouvají z plavební komory do zdrže nad jezem – horní vody.
vrata poklopová - klapka
Poklopová – klapková vrata mají tvar oboustranné nesymetrické klapky, která se otáčí kolem vodorovné osy umístěné na spodní konstrukci ohlaví komory. Tato vrata jsou navržena tak, že umožňují přímé plnění nebo prázdnění komory, a tak odpadá obtokové potrubí s dalšími uzávěry. Ovládání je hydraulické, hydraulickými servoválci z pilíře plavební komory.
vrata stavidlová
Stavidlová vrata jsou konstrukčně řešena s jednou rovinnou deskou podobně uspořádanou jako stavidlové uzávěry pohyblivých jezů nebo hrazení přelivů přehrad. Byla a jsou často používanými typy vrat v horním, dolním ohlaví, popř. jako střední vrata plavebních komor velkých rozměrů a spádů. Stavidlová vrata můžeme navrhovat jako jednodílná i dvojdílná, a to buď zdvižná, spustná, zdvižně-spustná, popřípadě, při nedostatečné podjezdné výšce, jako zdvižně-sklopná. U navrhování stavidlových vrat plavebních komor je základní podmínkou stanovení dostatečné podjezdné výšky pro vplutí nebo vyplutí plavidla z komory.
vrata vzpěrná
Vzpěrná vrata plavební komory mají hradící těleso ze dvou deskových vrátní se svislou osou otáčení. Vrátně jsou v uzavřené poloze o sebe střechovitě vzepřeny proti toku vody (horní vrata směrem proti horní vodě, dolní vrata směrem do komory). Každá vráteň je ovládána jedním hydromotorem. Jsou určena pro nepřímé plnění a prázdnění plavební komory buď pomocí krátkých obtoků nebo s uzávěry přímo v konstrukci vrátní – žaluzie, klapky nebo stavítka. Pohybovat s celými vraty je možno jen při vyrovnaných hladinách horní voda-komora (při plnění), komora-dolní voda (při prázdnění).
výkon elektrárny
Ve vodních elektrárnách je využívaná rychlostní, tlaková a polohová energie vodního toku, která roztáčí turbínu přímo spojenou pevnou hřídelí s generátorem, tento svazek strojů nazýváme soustrojí vodní elektrárny. Mechanická, rotační energie turbíny se v generátoru mění na základě elektromagnetické indukce na energii elektrickou. Výkon turbíny závisí na velikosti spádu, průtoku vody turbínou a její účinnosti. Celkový výkon vodní elektrárny je potom určen součinem výkonu na hřídeli turbíny a výkonu na svorkách generátoru turbíny. Měrnou jednotkou výkonu jsou kilowatty (kW) nebo násobky megawatty (MW).
výroba elektrické energie
Celkové množství elektrické energie vyrobené ve vodní elektrárně za konkrétně uvažované období. Měří se na svorkách hydroalternátorů nebo se na ně přepočte. Uvádí se v kilowatthodinách (kWh) a jejich násobcích. Aritmetický průměr za uvažované období, které chceme vyčíslit, je např. výroba víceletá, roční, měsíční, sezonní apod.
výtlak
Výtlak v mechanice tekutin je vytlačení, nahrazení tekutiny nějakým tělesem. U lodí se podle množství vytlačené vody určuje hmotnost plavidel. Podle Archimédova zákona vytlačí loď plující na hladině takové množství vody, jehož hmotnost odpovídá přibližně hmotnosti lodě (hmotnost vytlačeného vzduchu nad hladinovou částí se zanedbává). Výtlak tak lze použít jako měřítko velikosti lodí a to jak válečných, tak osobních a nákladních. Výtlak čerpadla je hodnota, která udává, do jaké výšky dokáže čerpadlo dopravit "vytlačit" kapalinu.
vývar
Vývar, vývařiště, je základní zařízení pro tlumení energie vody přepadající přes jez, přelivné objekty přehrad, výtoky od spodních výpustí přehrad (potrubí jdoucí tělesem přehrady). Je to prohloubený prostor dna pod vzdouvacím objektem, jehož cílem je utlumení účinků rychlostní energie přepadajícího nebo vytékajícího paprsku vody bez poškození konstrukce stavby a stabilizace toku pod jezem. Ke zvýšení účinku lze použít různé rozrážeče, odrazníky, prahy apod.
vývaziště
Je místo vybavené vyvazovacím zařízením, určené pro stání plavidel pomocí úvazů (vyvázání). Úvazy většinou bývají pacholata, dalby, kotevní bóje. Zřizuje se pro krátko i dlouhodobé stání plavidel, zejména malých rekreačních plavidel.
vyvedení výkonu
Elektrická energie patří v současné době mezi nejpoužívanější zdroje energie – možná vůbec nejpoužívanější. Její výhodou je snadný transport a snadno se mění na jiné druhy energie (světlo, teplo, motory). Mezi zásadní nevýhody patří, že ji nelze skladovat vůbec, nebo jen obtížně. Pro malé zdroje v akumulátorech, pro větší množství jen nezastupitelnou činností přečerpávacích vodních elektráren. Obecně k přenosu elektrické energie, tedy i u vodních elektráren, platí, že se používají různé hladiny jmenovitého napětí. Na vývodu z generátorů indikujeme napětí 10-15 kV (kilovoltů), které přes zvyšující transformátory převedeme na napětí přenosových soustav nízkého (nn), vysokého (vn), velmi vysokého (vvn) nebo zvlášť vysokého napětí (zvn) do distribuční sítě. Z této soustavy pomocí snižujících transformátorů můžeme zásobovat již průmysl nebo obyvatele.
výztuž
Betonářská výztuž jsou plné, většinou kruhové ocelové tyče, které se vkládají do betonu za účelem zvýšení jeho únosnosti a snížení jeho deformací. Betonu s výztuží říkáme železobeton, musí mít tzv. soudržnost, která zajistí spolupůsobení mezi výztuží a prostým betonem. Soudržnost je u kruhových výztuží zajištěna mj. výstupky, které jsou různě tvarované. Životnost železobetonové konstrukce je mj. ovlivněna hloubkou uložení výztuže pod povrchem (krycí vrstvou), která výztuž chrání před korozí. Pro omezení vzniku koroze se může výztuž opatřit nátěrem – krycím povlakem, nebo se může použít výztuž z korozivzdorné oceli. Příkladem plošného vyztužení mohou být svařované i tzv. kari sítě, které se používají pro vyztužování deskových nebo stěnových konstrukcí.
zámrz
V zimním období dochází k zamrzání a tvoření ledu, pokrytí se ledem, zamrznutí. Tento jev je v zimním období nebezpečný u vodních staveb v místech osazení pohyblivých konstrukcí (vrata plavebních komor, pohyblivé uzávěry jezů). V místech pohybu uzávěrů po stavební konstrukci je vhodné navrhnou opatření, která námraze a zamrznutí brání. To je všude v místech styku pohyblivé konstrukce a pevné stavby je možno navrhnou např. vytápění, bublinkování apod.
záporník (hloubka vody nad záporníkem)
Záporník je upravený práh na dně horního nebo dolního ohlaví plavební komory, o který se opírají uzavřená vrata komory, např. vzpěrná, desková, sklopná. Hloubka vody nad záporníkem je potom hloubka vody nad prahem vjezdových vrat plavební komory. Musí být vždy oproti ponoru plavidla mnohem větší, aby poskytla dostatečný prostor k zpětnému proudění vody při vplouvání plavidla do uzavřeného prostoru plavební komory. Hloubka vody nad záporníkem musí odpovídat třídě splavnosti vodní cesty.
zdrhla
Zdrhla jsou dřevěné, kamenné, betonové nebo gumové výčnělky na dně retardérové (např. vorové nebo sportovní) propusti. Jejich účelem je zpomalení toku vody a proplouvajících plavidel (vorů, dnes především sportovních plavidel). Můžeme se s nimi setkat například ve vorové propusti jezu u ostrova Štvanice v Praze. Retardérová propust byla původně po svém vynálezci označována jako Bazikova propust. Bazikova zdrhla na konci 230 m dlouhé vorové propusti u jezu Vraňanech na Vltavě byla postavena společně s jezem v letech 1902–1905 a sloužila až do jeho rekonstrukce v 70. a 80. letech 20. století.
zdrž
Úsek přirozeného nebo umělého toku, ve kterém se zadržuje voda pro dosažení požadovaného spádu nebo hloubky. Máme jezovou zdrž, což je úsek (prostor) nad jezem zaplněný vodou při nejvyšší hladině, plavební zdrž je úsek kanálu mezi dvěma plavebními stupni. Zdrž na rozdíl od nádrže neslouží k hromadění vody pro její pozdější využití a k hospodaření s vodou v ní dochází pouze výjimečně a v malém rozsahu. Rozhodujícími parametry u zdrže jsou spád, hloubka vody a délka zdrže.
zdymadlo
Zdymadlo je souhrnný název pro technické objekty zajišťující vzdutí vodní hladiny ve vodním toku a umožňující proplutí plavidel mezi horní a dolní hladinou a obráceně. Součástí zdymadel je jez, plavební komora, rybí přechod, malá vodní elektrárna nebo objekty na odběry vody k různým účelům.
zimní režim
Zimní režim toků je ovlivňován vnějšími faktory působícími na vodní tok a vodohospodářské konstrukce. Specifické manipulace za zimního režimu jsou závislé na množství a struktuře ledových jevů působících na konstrukce.