Pohyblivý jez je umístěný kolmo na řeku Labe, má tři jezová pole světlosti 19 m hrazená zdvižnými stavidly s nasazenými klapkami, celková hrazená výška je 3,8 m. Stavidla jsou zavěšená na Gallových řetězech a jsou uložena na kolových podvozcích, které se pohybují po kolejnicích. Stavební část jezové konstrukce zhotovila firma Karel Kindl a spol., železné konstrukce původních stavidel typu Stoney s nasazenými rourovými klapkami dodali Bratři Prášilové. Jezové pilíře jsou 3,60 m široké a 19,47 m dlouhé. V roce 1984 proběhla rekonstrukce, kdy byl v levém poli hradicí uzávěr nahrazen moderním zdvižným stavidlem se skříňovým nosníkem a nasazenou dutou klapkou. Ve středním a pravém jezovém poli byla výměna uzávěru provedena až v roce 1994. Celkový objem jezové zdrže je 1,10 mil. m³, délka zdrže je 4,04 km. Nominální vzdutá hladina je udržována na kótě 192,09 m n. m. s povolenou tolerancí kolísání hladiny 0 až +30 cm při průtoku do 80 m³/s, −10 až +10 cm při průtoku nad 80 m³/s.  

 

 

 

 

V roce 1997 byla u levého břehu dokončena moderní průtočná malá vodní elektrárna, která je umístěna v sousedství levobřežního jezového pilíře a na koryto řeky Labe navazuje vtokovou a výtokovou lagunou. Ve strojovně je instalováno pět Kaplanových přímoproudých turbín typu HYDRONOM (používané pro menší spády od 1,5 m) s možností regulace a s asynchronními vertikálními generátory. Návrhový průtok turbín je 58,0 m³/s, návrhový spád je 3,5 m a instalovaný výkon je 5 x 315 kW, tj. 1,575 MW.  

 

 

 

 

Plavební komora byla dokončena v roce 1939. Je umístěna u pravého břehu Labe, rozměrů 85 x 12 x 3 m a je téměř celá umístěna do dolní vody. V obou ohlavích plavební komory jsou umístěna vzpěrná vrata. Plnění a prázdnění komory se provádí dlouhými obtoky se stavítkovými uzávěry. Ovládání všech uzávěrů je hydromotory. Plavební komora navazuje na koryto Labe přímými rejdami. Konstrukce vzpěrných vrat zhotovily Vítkovické horní a hutní těžířstvo, poklopy šachet chrudimská strojírna F. Wiesner.  

 

 

 

 

 

 

 

Viktor Kaplan (1876–1934) se narodil v rakouském Mürzzuschlagu ve Štýrsku. Vystudoval techniku ve Vídni obor „Stavba strojů a Dieselových motorů“. Po roční vojenské službě u rakouského námořnictva nastoupil do strojírny Genz & Co. Po dvou letech na žádost profesora Alfréda Musila přijal místo konstruktéra ústavu nauky o strojích, kinematice a strojnictví v Brně. Kaplan byl vytrvalý experimentátor, realizoval stovky pokusů, aby vystihl nejvhodnější parametry klasických Francisových turbín a modifikoval je pro širokou škálu vodních spádů a množství vody. Ani jedno vylepšení však nebylo účinné, a tak v roce 1910 zvolil úplně nový koncept. Svůj model turbíny formoval z plechu o průměru 10–18 cm a prováděl pokusy. Na jeho podporu slévárny a strojírny Ignáce Storka Brno zřídily laboratoř. Zde Kaplan rozšiřoval mezilopatkové kanály Francisovy turbíny, až dospěl k oběžnému kolu připomínajícímu lodní šroub, ale s natáčivými lopatkami. V tom spočívá úžasná genialita vlastního vynálezu, který se datuje do roku 1912. Natáčením lopatek oběžného kola podle měnícího se průtoku vody se optimálně nastavují nátokové úhly vodního proudu a je tak zachována vysoká účinnost turbíny i při mnohem nižším průtoku. Aby nedocházelo k víření vody, které ohrožuje hladký chod turbíny, má oběžné kolo jen čtyři lopatky. Tím dosáhla turbína účinnosti 93 % a v roce 1913 na pokusných zařízeních 800 otáček za minutu, téměř dvojnásobek Francisovy turbíny. Naměřené hodnoty Kaplanovu turbínu předurčily pro elektrárny velkých řek, tedy do prostředí, kde se vyskytuje velký průtok vody a malé spády. Objev světového významu ale narážel na odpor firem vyrábějících Francisovy turbíny. Ty nechtěly riskovat finanční ztráty, a tak hledaly nedostatky Kaplanovy turbíny. Spory Kaplana nejen vysilovaly, ale odložily i vydání patentu turbíny až na rok 1920. Již dva roky před tím však započala její výroba podle Kaplanových návrhů a výpočtů v továrně Ignáce Storka, aby nakonec byla zprovozněna v roce 1919 v přádelnách v rakouském Velmu. Rok 1921 zaznamenal první exemplář v českých zemích, a to v elektrárně v Poděbradech. Přes odpor konkurence Kaplanových turbín rychle přibývalo jak u nás (Loučná, Rapotín, Týnec nad Labem, Brandýs nad Labem), tak ve světě, hlavně v Itálii. Viktor Kaplan za svůj život uskutečnil 280 patentových přihlášek ve 27 zemích, vytvořil desítky teoretických prací a stovky výkresů. Kaplanovým největším pomníkem jsou ale tisíce turbín rozesetých po celém světě. Jubilea Kaplanova narození (27. 11. 1876) patří od roku 1976 mezi světová kulturní výročí UNESCO.

Zajímavost>>
Název turbína vymyslel francouzský inženýr Claude Bourdin (1790–1873). Pojmenoval tak (podle latinského turbo = kroužiti) svůj rotační vodní motor, který sestrojil již roku 1826. První provozuschopnou vodní turbínu o výkonu asi 4,5 W postavil jeho žák, důlní inženýr Benoit Fourneyron (1802–1867). Fourneyronovy turbíny dosahovaly účinnosti až 80 % a brzy se začaly používat k pohonu strojů v tkalcovnách i dalších provozech.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Viktor_Kaplan
Vazba na vodní díla: Týnec nad Labem, Klavary