Zdymadlo Obříství
Původně byly v lokalitě dnešního zdymadla Obříství postaveny 2 zdymadla. V letech 1908–1912 (zdymadlo Obříství a zdymadlo Hadík v Mělníku). Ty byly v letech 1972–1974 nahrazeny výstavbou nového jediného jezu, který byl první s moderní jezovou konstrukcí na Labi. Účelem vodního díla je udržování vzduté hladiny v jezové zdrži pro zajištění potřebné hloubky a vyhovujících podmínek pro plavbu, využití odtoku ze zdrže k výrobě elektrické energie v malé vodní elektrárně, odběry povrchové vody podle odpovídajících povolení, využití jezové zdrže pro vodní sporty a rekreaci. Hlavní objekty jsou jez, malá vodní elektrárna, plavební komora a rybí přechod.
Účel
Plavba, výroba el. energie, odběr povrchových vod
Objem zdrže
1,840 mil. m3
Plocha povodí
13 617,1 km2
Období výstavby
1972–1974
- Jez
Moderní pohyblivý jez Obříství nahrazuje původní zdymadlo Obříství (jez a plavební komora) stavěné v letech 1908–1912 a zdymadlo v Hadíku (jez a plavební komora) postavené v letech 1908–1911. Jez má dvě pole šířky 37 m hrazená ocelovými hydrostatickými sektory. Hrazená výška sektorů je 3,35 m a nahrazuje hrazené výšky obou původních jezů. Geometrický tvar sektoru je dán návodní válcovou stěnou o poloměru 3 900 mm a přelivnou stěnou o poloměru 9 300 mm. Celková hmotnost jednoho sektoru je 54 tun. Sektor se otáčí kolem vodorovné osy umístěné na povodní straně tlačné komory ve spodní stavbě jezu. Ve sklopené poloze tvoří tzv. Jamborův práh vysoký 1,5 m. V betonové spodní stavbě jezu vede kontrolní a komunikační chodba s výstupy v obou pobřežních pilířích, vyvedenými nad hladinu stoleté vody. V chodbě je vedena veškerá technologie pro provoz jezu i sledování deformace spodní stavby, odvedení prosáklé vody apod. Z chodby vedou vstupy do obou tlačných komor uzávěrů, které jsou za provozu hrazeny vodotěsnými uzávěry. Zvedání sektorového uzávěru je zajištěno tlakem napouštěné vody do komory z jezové zdrže, sklápění je naopak zajištěno vypouštěním vody z tlačné komory do dolní zdrže, tedy do podjezí. Řízení provozu je od roku 1996 automatické z velínu umístěného na pravobřežním jezovém pilíři. Signalizace kontroly funkce jezu je jednak akustická, která je napojená do bytu obsluhy, a dále optická ve velínu jezu. Pevná spodní stavba je za hydrostatickými sektory zakončena 4,5 m dlouhým odrazovým můstkem s rozražeči, za nimiž je podjezí opevněno ve sklonu 1:4 těžkými betonovými jehlany a kamenným záhozem.
Druh jezu
Pohyblivý - hydrostatický sektor
Kóta horní vody
158,89 m n. m.
Období výstavby
1972–1974
- Vodní elektrárna
Malá vodní elektrárna byla postavena u jezu Obříství 6,1 km před soutokem Labe s Vltavou a uvedena do provozu v roce 1995. Stala se skutečně první moderní nízkotlakou průběžnou vodní elektrárnou na českém území. Je umístěna ve „vybraném“ levém břehu Labe ve stavebním bloku navazujícím na levobřežní jezový pilíř. Je posazena do horní vody jako břehová vodní elektrárna. Má krátký vtokový objekt vybavený česlemi a uzávěry před nátokem k turbínám. V elektrárně jsou instalovány dvě horizontální přímoproudé Kaplanovy turbíny s průměrem oběžného kola 3 200 mm. Turbíny využívají spád 3,3 m, návrhový průtok turbín je 2 x 60 m3/s a maximální instalovaný výkon elektrárny 3,35 MW. Převodovky a generátory jsou umístěné v šachtě uprostřed nátoku do turbíny. Elektrárna má krátký vtokový objekt, který směruje proudící vodu k turbínám, a který umožňuje i zahrazení přítoku vody. Vtokový objekt je osazen česlemi. Ty jsou stíratelné pojízdným automatickým čisticím strojem, který si sám vozí velkoobjemový kontejner na shrabky z česlí, a který se po naplnění vymění za prázdný. Technologii elektrárny navrhlo a realizovalo konsorcium rakouských firem J. M. Voith AG a AEG Austria GmbH. Vlastník a provozovatel elektrárny je ČEZ, a. s. V roce 2016 proběhla její rozsáhlá modernizace. Elektrárna je spolehlivým zdrojem ekologicky čisté energie, která by stačila na pokrytí roční spotřeby cca 7 tisíc středočeských domácností.
Typ turbíny
Kaplanova turbína
Návrhový průtok
120,0 m3/s
- Plavební komora
Jednolodní plavební komora o užitných rozměrech délky 85 m a šířky 12 m je umístěna na pravém břehu v plavebním kanálu, umožňuje překonat maximální spád 3,8 m. Její konstrukce je řešena jako železobetonový polorám s tloušťkou dna 2 m a výškou stěn 8 m. V horním ohlaví jsou poklopová Čábelkova vrata, která umožňují rychlé a bezpečné přímé plnění. Jsou jednostranně podpíraná hydromotorem, který slouží k manipulaci s nimi. V dolním ohlaví jsou vzpěrná vrata s nepřímým plněním krátkými obtoky hrazenými stavítky. Všechny uzávěry jsou ovládány hydromotory. Ohlaví komory jsou uzpůsobena pro namontování náhradních zdvižných vrat včetně jejich příslušenství a mají svislé drážky pro připlavované provizorní hradidlové hrazení. Bezpečný vjezd z plavebních kanálů do plavební komory usnadňují ochranná a provozní svodidla vhodně půdorysně upravená v horní i dolní rejdě plavební komory. Čekací stání u pravého břehu v obou rejdách jsou opatřena vyvazovacími dalbami. Provoz plavební komory je řízen z velínu umístěného na pravé straně dolního ohlaví komory.
- Plavební kanál
Horní plavební kanál o délce 1 000 m je veden převážně v oblouku o poloměru 600 m, z části v trase původního kanálu a bývalé plavební komory a z části v nově provedeném průpichu. Dolní plavební kanál má délku 280 m. V příčném řezu mají oba kanály lichoběžníkový tvar s vodorovnou niveletou dna, šířka plavebního kanálu ve dně je minimálně 48 m. Minimální zaručená hloubka v obou kanálech je 2,4 m. Horní plavební kanál se sklony svahů 1:1,75 a 1:2 (směrem ke korytu) má betonovou dlažbu z armovaných prefabrikovaných desek opřených o záhozovou patku. Dolní plavební kanál má svoji spodní část ve sklonu 1:1,75 do výšky 4 m opevněnou kamenným záhozem, vyšší část sklonu 1:2 je zpevněna armovanými deskami do štěrkopískového lože, zbytek svahu je oset travním semenem.
- Rybí přechod
Původní rybí přechod z roku 1974 byl rekonstruován současně s výstavbou malé vodní elektrárny a dokončen současně s ní v roce 1995. Je dispozičně řešen mezi levým jezovým pilířem a vodní elektrárnou. Přechod je technický komůrkový 34,1 m dlouhý a 1,15 m široký.
- Historie
Starý labský jez postavený v letech 1908 až 1912 podle návrhu architekta P. Janáka se nachází u severního okraje obce Obříství (jez spadá už do katastru Kly) blízko areálu zámku Obříství. V době fungování zajišťoval vzdutí vody v Labi pro zajištění plavebního provozu. Mostový sklopný jez se začal budovat současně s jezem mělnickým (Hadík), ale dokončen byl o rok později v roce 1912. Měl dvě pole: širší bylo hrazeno stavidlovým uzávěrem se sklopnými slupicemi systému Ing. Swarzera, kratší mostovou konstrukcí systému Liebisch. Pohyblivé části jezu vyrobila firma Breitfeld, Daněk & Colben. Stavba byla součástí regulace středního Labe. Zdymadlo se skládalo z jezové části a plavebního kanálu s komorou o rozměrech 73 x 11 m, která umožňovala plavbu lodím o nosnosti do 800 tun. Svou funkci přestal plnit po modernizaci labské vodní cesty. U starého jezu byly ponechány pilíře, konstrukce typu Swarzer byla demontována, pohyblivý most byl vyzdvižen. Starý jez je významnou technickou památkou vodního stavitelství z poč. 20. stol., která s okolní krajinou vytváří harmonický celek. Moderní pohyblivý sektorový jez Obříství vybudovaný v letech 1972 až 1974 byl vybudován cca o 400 m níže po proudu a nahrazuje původní staré zdymadlo Obříství (jez a plavební komora) i níže položené zdymadlo v Hadíku (jez a plavební komora), kdy bylo v úseku pod novým jezem provedeno přeložení a prohloubení koryta a využito mírného zvýšení vzdutí současně rekonstruovaného jezu Dolní Beřkovice. V roce 2020 je tomu 25 let, kdy z vodní elektrárny Obříství putovaly první kilowatthodiny ekologické elektřiny k odběratelům. Za tuto dobu byla pouze jednou dlouhodobě odstavena, a to za povodní v roce 2002, kdy byla zatopena. Elektrárna v Obříství se stala první skutečně moderní nízkospádovou elektrárnou na českém území. V roce 2016 proběhla její rozsáhlá modernizace.
- Architektura
Jez - kulturní památka
Dnešní tzv. Starý labský jez se nachází u severního okraje obce Obříství. V době fungování zajišťoval vzdutí vody v Labi pro zajištění plavebního provozu. Mostový sklopný jez se začal budovat současně s jezem mělnickým, ale dokončen byl o rok později (1912). Má dvě pole: širší bylo hrazeno stavidlovým uzávěrem se sklopnými slupicemi systému Ing. Swarzera, kratší mostovou konstrukcí systému Liebisch. Pohyblivé části jezu vyrobila firma Breitfeld, Daněk & Colben. Stavba byla součástí regulace středního Labe. Zdymadlo se skládalo z jezové části a plavebního kanálu s komorou o rozměrech 73 x 11 m, která umožňovala plavbu lodím o nosnosti 600–800 tun. Svou funkci přestal plnit po modernizaci labské vodní cesty. V letech 1972–1974 byl vybudován cca 400 m níže po proudu moderní sektorový jez. U starého jezu byly ponechány pilíře, konstrukce typu Swarzer byla demontována, pohyblivý most byl vyzdvižen. Předmětem památkové ochrany je labský jez a pozemky parc. st. p. 194, 195, 574, 577.
Karta v památkovém katalogu NPÚ
- Osobnosti
Pavel Janák: architekt
Pavel Janák (1882–1956) byl český architekt. Studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze pod vedením Schulze a externě také na Německé vysoké škole technické pod vedením architekta Josefa Zítka. V letech 1906–1908 nastoupil studia k architektovi Wagnerovi na vídeňskou techniku. Po studiích se vrací do Prahy a začíná pracovat v ateliéru architekta Jana Kotěry. Od roku 1911 se Janák zabývá kubismem. Byl tímto avantgardním uměleckým směrem nadšen, publikoval mnoho článků pojednávajících o kubismu, kde obhajoval ostré tvary kubismu. Do časopisu „Umělecký měsíčník“ napsal článek Hranol a pyramida. Tento článek je tzv. manifestem českého kubismu. Janák jako jeden z prvních architektů použil na keramice vzor pojmenovaný „cik–cac“, který se stal v následujících desetiletích jedním ze symbolů kubismu. Janák je také autorem slavné kubistické černobílé cukřenky, navrhoval vázy nebo čajový porcelán. Jeho nejznámější projekty spadají do období mezi dvěma světovými válkami, kdy postavil značné množství osobitých staveb. Mezi nejznámější patří např. Husův sbor církve Československé husitské na Vinohradech, palác Adria, zdymadlo Obříství i funkcionalistická osada na Babě, které velkou měrou přispěly k rozvoji moderní architektury v Československu. Od třicátých let se věnoval rekonstrukcím a stal se pokračovatelem Josipa Plečnika v úloze architekta Pražského hradu. Navrhoval rekonstrukci Jízdárny Pražského hradu, míčovny i letohrádku Hvězda. Pavel Janák patřil mezi silnou generaci tvůrců počátku dvacátého století. Byl výraznou osobností své doby. Stal se nejen architektem, ale také designérem, urbanistou, profesorem a vůdčí personou české kulturní scény.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pavel_Jan%C3%A1k
https://www.archiweb.cz/pavel-janak
https://www.bam.brno.cz/architekt/51-pavel-janak
Vazba na vodní dílo:
Obříství
Eduard Schwarcer: architekt, odborník na vodní stavby
Eduard Schwarcer (1872–1932) byl inženýr a odborník na vodní stavby. Narodil se v Bystřici nad Pernštejnem. V roce 1898 dokončil s vyznamenáním studium na Německé vysoké škole technické. Krátce po ukončení studia byl přidělen do Komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách, kde pracoval na jezu v Miřejovicích. Od roku 1908 se na ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze zabýval vlastní konstrukcí zdymadel. Užitou konstrukci použil v Obříství a Mělníku, spolupracoval také na zdymadlech v Poděbradech, Hradci Králové a dalších. Po roce 1919 byl jmenován vrchním stavebním radou na Ministerstvu veřejných prací v oddělení pro úpravu Vltavy v Praze. Byl aktivním členem klubu Za starou Prahu (klub se věnoval ochraně památek, sledoval stavební zásahy a hodnotil celkovou architektonickou koncepci rozvoje města) a v roce 1920 se stává zaníceným předsedou. Zabývá se i jinými rozsáhlými projekty, projektuje železniční nádraží v Praze, je autor projektu z roku 1926 na přeložení toku Vltavy na Maninách, také je autorem regulačních plánů Prahy, Bystřice i Luhačovic. Významně přispěl k založení pražské zoologické zahrady. Schwarcer působil jako skautský činitel, měl skauting upřímně rád a byl vyznamenán skautským odznakem „řádem stříbrného vlka“. Významný architekt a stavitel Eduard Schwarcer byl klidné povahy i velkého charakteru a se svou nesmírnou pracovní energií, která dovedla organizovati nejenom lidi, ale i stroje k velkým dílům.
Vazba na vodní díla:
Poděbrady,
Obříství,
Miřejovice
– Historické dokumenty
Autor: Štěpán, Mil., Rok vydání: 1947, Článek, Zdroj: Železniční obzor, 1947, roč.III., str.145, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.czDokument je dostupný autorizovaným uživatelům.
Autor: , Rok vydání: 1900, Kniha, Zdroj: Z říše vědy a práce, 1900, roč.VIII., str. 196, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Váňa, Václav, Rok vydání: 1911, Zdroj: Střední Labe, roč.IX., Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.czDokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Velkoborský, Kliment, Rok vydání: , Článek, Zdroj: Plavební cesty Dunaj - Odra - Labe, 1947, řoč.VIII., str.067, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz