Zdymadlo Brandýs nad Labem
Výstavba vodního díla v Brandýse nad Labem probíhala v letech 1930–1936. V jezové zdrži se udržuje vzdutá hladina na kótě 168,89 m n. m. a tím se zajišťují vyhovující podmínky pro vodní dopravu. Spád a průtok se využívá k výrobě elektrické energie v elektrárně, dále jsou zabezpečeny odběry povrchové vody k různým účelům podle příslušných povolení a zdrž se využívá pro vodní sporty i rekreaci. Hlavními objekty jsou pohyblivý jez, malá vodní elektrárna, plavební komora, rybí přechod, jalová výpust a mlýnský náhon, ve kterém je vybudován umělý slalomový kanál.
Úsek toku
Střední Labe
Kilometráž toku
865,205
Účel
Plavba, výroba el. energie, odběr povrchových vod
Délka vzdutí
7,117 km
Objem zdrže
1,850 mil. m3
Plocha povodí
13 111,4 km2
Období výstavby
1930–1936
- Jez
Pohyblivý jez původního zdymadla v Brandýse nad Labem je umístěný kolmo k ose toku v místě původního pevného jezu staropražského typu a byl postaven v letech 1931–1934. Jez se dělí na tři jezová pole s šířkou pole 23 m, hrazená jsou zdvižnými stavidly s nasazenými dutými klapkami s hrazenou výškou 5,02 m. Hradicí stavidla jsou zavěšena na Gallových řetězech a pohybují se po válečkových podvozcích v drážkách pilířů. Jezové pilíře mají šířku 3,6 m, délku 21 m. Na pilířích je umístěna železobetonová lávka (mostovka). Tři pilíře jsou založeny na kesonech, jeden na pilotách. Betonová spodní stavba je obložena kamennou dlažbou. Rybí přechod šířky 1,2 m je umístěn v sousedství pilíře u levého jezového pole a umožňuje migraci ryb.
Druh jezu
Pohyblivý - stavidlo s nasazenou klapkou
Počet polí
3
Šířka pole
23,00 m
Kóta horní vody
168,89 m n. m.
Spád
3,65 m
Období výstavby
1933–1936
- Vodní elektrárna Stará Boleslav
Malá vodní elektrárna (MVE) byla uvedena do provozu byla v roce 1934. Je situovaná mimo koryto řeky Labe do pravého břehu a těsně přiléhá k pravobřežnímu jezovému pilíři. Nátok na vodní elektrárnu je opatřen dřevěnou nornou stěnou s obslužnou lávkou a hrubými česlemi. Před rekonstrukcí byly vtoky do kašen turbín hrazeny štětovnicemi typu larsen pomocí kladkostroje. Základ elektrárny tvoří železobetonová deska 1 m tlustá, spočívající na roštu z okovaných pilot, 4 m dlouhých, zaberaněných do skalního podloží. Elektrárna byla v roce 2017 zrekonstruována, společnost ČKD Blansko Engineering demontovala celé soustrojí. Jednotlivé komponenty nahradila novými, včetně nové komory oběžného kola. Nyní jsou ve strojovně umístěny dvě Kaplanovy turbíny s celkovým instalovaným výkonem 1,98 MW, při návrhovém průtoku 90 m3/s a návrhovém spádu 3,5 m. Jalová výpusť šířky 1,5 m je umístěna v pravé spodní části elektrárny. Vodní elektrárna Stará Boleslav po svém vzniku zásobovala elektřinou nejen brandýské mlýny, ale také například proslulou továrnu na secí stroje Františka Melichara. Elektrárna s původními dvěma Francisovými turbínami umístěnými nad horní hladinou Labe byla v té době evropským unikátem.
Umístění
Pravý břeh
Počet strojů
2
Typ turbíny
Kaplanova turbína
Návrhový spád
3,50 m
Návrhový průtok
90,0 m3/s
Celkový výkon
1 980 kW
Provozovatel
ENERGO-PRO Czech s.r.o.
- Plavební komora
Výstavba plavební komory probíhala v letech 1933–1936. Plavební komora je jednolodní o rozměrech 85 x 12 m s hloubkou vody nad záporníkem 3 m. Je umístěna mimo koryto Labe v průpichu pravotočivého oblouku. Plavidla jsou k ní vedena dlouhými plavebními kanály. Od jezu a vodní elektrárny je oddělena ostrovem šířky až 120 m. Zdi plavební komory jsou založeny na pilotovém roštu a po obvodě je celá komora zajištěna dřevěnou štětovou stěnou. V obou ohlavích jsou osazena vzpěrná vrata ovládaná hydromotory. Nepřímé plnění a prázdnění komory umožňují dlouhé obtoky klenbového profilu, rozměrů 2,2 x 1,6 m, se segmentovými uzávěry. Ovládání komory je centrálně z velínu umístěného na pravém břehu kanálu u horního ohlaví komory, nebo místně u vrat. Komora byla založena v místech kde v minulosti meandrovala řeka Jizera před zaústěním do Labe. V letech 2014–2015 proběhla celková rekonstrukce a modernizace plavební komory. Tlakovou injektáží byly sanovány rubové zdi komory, dno, napouštěcí obtoky. Dále byly upraveny úvazné prvky, stožáry osvětlení, proběhla modernizace pohonů, elektroinstalací a zmodernizován byl řídicí systém ovládání plavební komory.
Název
Plavební komora
Kilometráž toku
865,080
Umístění
Pravý břeh
Třída vodní cesty
IV
Spád
3,80 m
Délka
85,0 m
Šířka
12,0 m
Čas plnění/prázd.
neuvedeno
- Plavební kanál
Plavební kanál spojuje plavební komoru s horní a dolní vodou a je veden mimo původní koryto Labe v průpichu pravotočivého oblouku. Plavební kanál je plavební komorou rozdělen na horní plavební kanál délky 870 m a dolní délky 330 m. Plavební kanály mají lichoběžníkový příčný profil s opevněním a zatravněním svahů. Horní kanál má max. šířku v hladině cca 45 m, dolní cca 40 m. Pro lepší zaplutí plavidel do komory slouží usměrňovací svodidla vybíhající po obou stranách komory cca 20 m do horního i dolního plavebního kanálu. Na svodidla navazují dalby pro vyvázání lodí a čekací stání v obou kanálech.
- Rybí přechod
Rybí přechod na vodním díle v Brandýse nad Labem je umístěný v sousedství pilíře u levého jezového pole, široký je 1,2 m, dlouhý 19 m, typ přechodu je technický komůrkový a umožňuje migraci ryb.
- Slalomový kanál
Umělá slalomová dráha byla vybudována při levém břehu řeky Labe na bývalé mlýnské odpadní strouze, která odváděla vodu od mlýna. Vtok do 186 m dlouhého mlýnského náhonu hradí dvě ručně ovládaná dřevěná stavidla. Délka unikátního umělého kanálu (prvního v České republice) je 330 m, z toho 50 m zabírá úvodní rozcvičovací bazén, na který navazuje surfová vlna a samotná slalomová dráha. Součástí dráhy je i vratný kanál pro návrat do úseku startu. Povolený odběr vody je podle nároků 3 až 10 m3/s. Historie umělého kanálu je spojena s armádním klubem Dukla. Ten měl původně své sídlo v jihočeské Bechyni, ale z důvodu vylepšení tréninkových podmínek se v roce 1973 přestěhoval právě do Brandýsa nad Labem, kde byla naplánována rozsáhlá výstavba nové umělé dráhy pro vodní slalom. Výstavba však byla problematická a trvala několik let. Za zahájení provozu můžeme považovat červen roku 1979, kdy se zde konal první veřejný slalomový závod. V následujících letech byla trať sice využívána pro trénink, její provoz a obsluha však byly problematické. Po roce 1989 byl na pozemky umělé slalomové dráhy uplatněn restituční nárok, což vedlo na počátku 90. let k ukončení provozu. V roce 2007 se podařilo pozemky odkoupit. Po provedení nutných prací byla tato slalomová dráha v roce 2012 znovu uvedena do provozu a její využívání bylo otevřeno nejenom pro členy klubu, ale i pro širokou veřejnost. Slalomová dráha je svým charakterem a obtížností vhodná pro trénink mládeže a závody nižší úrovně.
Web: http://kanalbrandys.cz/
Web: http://kanalbrandys.cz/
- Historie
Dvojměstí Brandýs nad Labem a Stará Boleslav jsou dvě významně historická města, která mezi sebou byla rozdělena řekou, na které stával pevný jez staropražského typu. Města tedy byla rozložena i osídlena na obou březích řeky Labe. Město Brandýs nad Labem při levém břehu Labe je spojeno s císařskými a královskými tradicemi českých zemí a zažívalo dobu své slávy v období Habsburků, kteří zde zvelebili stejnojmenný zámek (jedna z nejvýznamnějších renesančních památek středních Čech). Vedle Pražského hradu je zámek v Brandýse nad Labem jediným v zemi, kde v průběhu čtyř staletí v letech 1526 až 1918 pobývali všichni čeští králové. Honosný zámecký mlýn (Schubertův mlýn–tvoří ho i dva kamenné oblouky historického mostu, na kterých je dodnes vztyčen kříž a socha světce) s jedenácti moučnými koly byl největším mlýnem v tehdejším Království českém a byl u něho též postaven i raně barokní pivovar. Město Stará Boleslav přiléhající k pravému břehu je nejstarší české poutní místo spojeno se sv. Václavem, který zde byl v roce 935 zavražděn a také s Mariánskou poutní tradicí. Dne 28. 9. se zde koná každoroční Národní svatováclavská pouť. Staroboleslavské chrámy, zasvěcené křesťanské tradici svatováclavské a mariánské, mají statut národních kulturních památek.
Architekt K. Roškot vtiskl Brandýskému jezu, který byl postaven v místě původního pevného jezu, funkcionalistickou podobu. Se stavbou vodního díla se začalo už v roce 1930, ale práce se zdržely, proto se s výstavbou jezové konstrukce započalo až v roce 1931, jez byl dokončen v roce 1934. Výstavbu prováděla firma Kapsa a Müller ve složitých základových podmínkách za použití kesonů. Plavební komora je od jezu oddělena ostrovem. Stavba komory probíhala v letech 1933 až 1936. Na pravém břehu postavila společnost Šorel–Schubert hydroelektrárnu, dodávající energii oběma mlýnům, elektrárna navazuje na pravobřežní jezový pilíř. Původní elektrárna, jejíž vznik je datován v letech 1920 až 1923, byla součástí Šorelova (Voženílkova) mlýna. Po velké povodni v roce 1929 byl mlýn rozšířen, původní elektrárna byla zlikvidována a Antonín Šorel provedl výstavbu nové elektrárny se dvěma Kaplanovými turbínami umístěnými nad horní hladinou řeky Labe, což byl v roce 1933 světový unikát. Vzniká veřejná obchodní společnost Šorel a Schubert, labská vodní elektrárna n. L., jejímiž podílníky se postupně stávají Bedřich Schubert (mlynář na levém břehu Labe) a Antonín Šorel (mlynář na pravém břehu Labe) s bratry (Aleš, Vladimír a Václav Šorelovi).
Architekt K. Roškot vtiskl Brandýskému jezu, který byl postaven v místě původního pevného jezu, funkcionalistickou podobu. Se stavbou vodního díla se začalo už v roce 1930, ale práce se zdržely, proto se s výstavbou jezové konstrukce započalo až v roce 1931, jez byl dokončen v roce 1934. Výstavbu prováděla firma Kapsa a Müller ve složitých základových podmínkách za použití kesonů. Plavební komora je od jezu oddělena ostrovem. Stavba komory probíhala v letech 1933 až 1936. Na pravém břehu postavila společnost Šorel–Schubert hydroelektrárnu, dodávající energii oběma mlýnům, elektrárna navazuje na pravobřežní jezový pilíř. Původní elektrárna, jejíž vznik je datován v letech 1920 až 1923, byla součástí Šorelova (Voženílkova) mlýna. Po velké povodni v roce 1929 byl mlýn rozšířen, původní elektrárna byla zlikvidována a Antonín Šorel provedl výstavbu nové elektrárny se dvěma Kaplanovými turbínami umístěnými nad horní hladinou řeky Labe, což byl v roce 1933 světový unikát. Vzniká veřejná obchodní společnost Šorel a Schubert, labská vodní elektrárna n. L., jejímiž podílníky se postupně stávají Bedřich Schubert (mlynář na levém břehu Labe) a Antonín Šorel (mlynář na pravém břehu Labe) s bratry (Aleš, Vladimír a Václav Šorelovi).
