V letech 1972 až 1973 proběhla zásadní rekonstrukce jezu, kdy se původní hradlový jez nahradil moderním novým. Pohyblivý jez má 3 pole o světlé šířce 2 x 54,1 m a 1 x 51,8 m (levé pole), hrazená výška je 2,70 m. Hradicí konstrukcí je hydrostatický sektorový uzávěr. Spodní stavba je železobetonová a se sklopeným uzávěrem vytváří Jamborův práh, který při vysokých průtocích vyvozuje minimální vzdutí. Na betonovou konstrukci podjezí navazuje opevnění dna koryta kamenným záhozem. V řezu má uzávěr tvar vypouklého trojúhelníku a ze dvou stran je opatřen plechovou obšívkou, která vytváří jeho hybné stěny s funkcí hradicí a přelivné plochy. Pod přelivnou plochou je uzávěr připojen šesti hlavními kluznými ložisky k betonové spodní stavbě. Dolní otevřená strana sektoru umožňuje síle od tlaku vody, odpovídající výšce hladiny nad jezem, působit z tlačné komory na jeho hybné stěny. Regulaci přítoku vody pod sektor, nebo odtoku z pod něho, zajišťuje trojcestný válcový ventil. Ovládání ventilu je automatické ve vazbě na úroveň hladiny vody v nadjezí a na polohu přelivné hrany sektoru. Lze ho však ovládat i manuálně podle potřeb provozovatele. Přesnost dodržení vzduté hladiny je v centimetrech. Uzávěr je utěsněn u bočních štítů pilířů tvarovými pryžovými profily. Pro zajištění zimního provozu jsou některé boční štíty osazeny teflonovými deskami. Hmotnost ocelové, svařované konstrukce uzávěru je téměř 80 tun. Uvnitř spodní stavby je pod každým uzávěrem tzv. tlačná komora a průběžná komunikační chodba, která umožňuje vstup do všech pilířů. Po zaaretování sektorů a vyčerpání vody je také umožněn přístup do tlačných komor. Chodbou vedou všechny instalace, sběrný žlab prosáklé vody a je zde instalováno měřicí zařízení pro sledování deformací spodní stavby. Jezový velín je umístěn na levobřežním jezovém pilíři a jeho podlaha je nad úrovní stoleté vody. Z něho je přístup do komunikační chodby jdoucí ve spodní stavbě jezu. V manipulační místnosti velínu jsou umístěna potřebná zařízení pro automatické ovládání uzávěrů a je odtud možná i kontrola všech funkcí jezu. Konstrukce jezu je shodná s řešením moderního jezu Lovosice, České Kopisty a Roudnice nad Labem.  

 

 

 

Malá vodní elektrárna Liběchov využívající hydroenergetický potenciál jezu Dolní Beřkovice je nejmladší vodní elektrárnou na Labi. Uvedena do provozu byla v roce 2014. Elektrárna se svým přívodním kanálem je vybudovaná v prostoru bývalé vorové propusti. Projektanti a stavaři se museli vypořádat s několika riziky. Kromě toho, že se o dlouhých deset let výstavby zasloužila povodeň v roce 2013, bylo komplikací i samostatné místo. Je postavena v mimořádně složitých geologických podmínkách na pravém břehu Labe, kde na jedné straně přiléhá pravobřežní pilíř jezu Dolní Beřkovice a na straně druhé je nedaleko železniční tratí Kolín–Litoměřice. Založena je do hloubky 16 m a větší část je pod zemí. Je v ní uloženo 16 tisíc m³ speciálního odolného betonu a 3 tisíce tun armovací výztuže a ocelových konstrukcí. Jsou v ní instalovány dvě horizontální přímoproudé Kaplanova turbíny. První má průměr oběžného kola 4 500 mm, druhá 3 000 mm. Návrhový průtok první turbíny je 100 m³/s, druhé 45 m³/s. Obě turbíny pracují s návrhovým spádem 2,54 m, celkovým průtokem 145 m³/s a celkovým výkonem elektrárny 3,7 MW. Atika střechy elektrárny je navržena 2,3 m nad úrovní stoleté vody. Na střeše elektrárny je montážní otvor, povodňový otvor a otvory pro požární zásah. Přístup do strojovny je zajištěn z pravého břehu po obslužné lávce. Vtok na elektrárnu je posazen o 84,8 m od jezu směrem do dolní vody. Jsou na něm umístěny strojně stíratelné jemné česle a drážky provizorního hrazení. Na nátoku k vodní elektrárně je instalován elektrický odpuzovač ryb. Elektrárna je bezobslužná, jen čas od času musí být pod dozorem odborníků. Výstavba byla realizována výhradně českými firmami. Byla to správná cesta, máme na trhu dostatek kvalifikovaných a profesně zdatných firem pro takto náročné stavby.  

 

 

 

 

Plavební zařízení je situováno u levého břehu a zahrnuje dvě plavební komory (malou MPK a velkou VPK), horní a dolní plavební kanál s rejdami a čekací stání. Vzhledem k ose jezu je čelo horního ohlaví velké plavební komory posunuto o 5,5 m směrem po vodě. Od vlastního koryta jsou plavební komory odděleny umělým ostrovem dlouhým 710 m a širokým až 35 m.
MPK má užitnou délku 85 m a šířku 11 m. Horní vrata jsou poklopová (ocelová klapka s jednostranným ovládáním), dolní vrata jsou vzpěrná membránová. Plnění plavební komory je kombinované, a to dlouhými obtoky hrazenými segmentovými uzávěry a přímé přepadem přes klapku. Prázdnění je pak dlouhými obtoky. Provizorní hrazení komory se provádí válcovými ocelovými hradidly do drážek v ohlavích plavební komory. V obou ohlavích komory lze instalovat unifikovaná náhradní vrata.
VPK má užitnou délku 200 m a šířku 22 m. Horní vrata jsou poklopová Čábelkova typu, dolní jsou vzpěrná, oboje s pohonem hydromotory. Plnění komory je přímé přes poklopová vrata, prázdnění krátkými obtoky se segmentovými uzávěry. Provizorní hrazení komory z horní vody se provádí hradicími deskami opřenými o připlavovaný válcový nosník v úrovni hladiny a z dolní vody ocelovými stavidlovými deskami osazovanými pomocí lodí mezi slupice. Velín plavebních komor je společný pro obě plavební komory a je umístěn na dělicí zdi mezi nimi. Proplavování je prováděno v poloautomatickém režimu, ale lze ho řídit i manuálně z obou ohlaví. Velín moderní konstrukce je klimatizovaný, vybavený technologií pro sledování, měření a vyhodnocení dat z plavební komory a jezu, která jsou současně přenášena do vodohospodářského dispečinku Povodí Labe, státní podnik.  

 

 

 

 

Vojtěch Lanna ml. (1805–1866) zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě, silnice, těžil uhlí, zakládal železárny, vyráběl porcelán i parkety. Díky němu mohly na Vltavu vyplout parníky a do Prahy přijel první vlak. Byl opravdovým a pravým velkopodnikatelem, ale nezapomínal ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“. Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se přepravou soli po řece Traun k Dunaji. Kolem roku 1700 se příslušníci rodu vyskytují už v pramenech jako zaměstnanci solního úřadu. Jakob Lahner, narozen roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem, když si vzal dceru budějovického správce solního úřadu Adama Haaseho. Jakobův mladší bratr Simon se stal loďmistrem císařské solní přepravy a zemřel 31. prosince 1755 v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Druhým císařsko – královským loďmistrem v rodě Lannů se stal nejmladší z bratrů Andrea, který se po smrti bratra Simona přestěhoval do loděnice ve Čtyřech Dvorech a vedl úřad až do smrti 4. května 1771. Po něm v loďmistrovské tradici Lannů pokračoval Ondřejův syn Thomas. Za jeho života došlo k dohodě se schwarzenberskou vrchností na Hluboké, že dřevo pro stavbu lodí na Vltavě bude získáváno za režijní cenu z velkostatku a naproti tomu správa schwarzenberského panství převezme celou přepravu soli do nitra Čech do pachtu. Po otcově smrti v lednu 1866 převzal vedení lánovských podniků právě třicetiletý Vojtěch Lanna ml. a zvolil si za partnera společníka Jana Šebka. Poté se pustil do podnikání a těžištěm byla regulace a kanalizace řek. Věnoval se vodním a pobřežním stavbám, obchodu se dřívím a solí. K největším realizovaným projektům své doby patřila regulace Vltavy, Lužnice a Blanice a na přelomu 19. a 20. stol. Pak velkorysá výstavba holešovického přístavu, kanalizace dolní Vltavy a Labe za přírodní ústí pod mělnickým zámkem. Rukopis firmy Lanna je i dnes rozpoznatelný nezaměnitelnou kamennou bosáží a žluto-hnědě-červenou hrázděnou nadčasovou a slohově nezařaditelnou civilní architekturou (např. četné budovy v holešovickém přístavu, dnes zakomponované do developerského projektu Prague Marina nebo administrativní budovy a vodočty u původních vltavských zdymadel v Klecanech, ve Štěchovicích, na Štvanici, v Kostomlátkách, v Hoříně a dalších). Projekty byly financovány z říšských a zemských prostředků. Po 1. světové válce byla známá stavební firma Lanna prodána bance Bohemia a rodina se v důsledku vzniku Československa vystěhovala do Mnichova.

http://www.lanna.online/
https://www.i60.cz/clanek/detail/14138/dynastie-lannu-100-let-technickeho-pokroku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lanna
Vazba na vodní díla: Kostomlátky, Dolní Beřkovice, České Kopisty, Lovosice, Štěchovice, Troja–Podbaba, Klecany–Roztoky, Dolany - Dolánky