Pohyblivý jez původního zdymadla v Přelouči je umístěný kolmo k ose toku, má dvě pole světlosti 21 m hrazená zdvižnými stavidly s nasazenými dutými klapkami pro jemnější regulaci průtoku vody přes jez. Celková hrazená výška je 3,8 m. Uzávěry jsou zavěšeny na Gallových řetězech a uloženy a vedeny v drážkách jezových pilířů. Jezové pohybovací mechanizmy umístěné v pilířových nástavcích jsou synchronně ovládány elektromotorem z manipulační strojovny umístěné uprostřed každého jezového pole. Spodní stavbu jezu tvoří 1,3 m vysoký stupeň ve dně. V nadjezí je dno zpevněné do vzdálenosti cca 5 m betonovou deskou. Miskovitý vývar pod jezem o délce 7,5 m a max. hloubce 1,1 m je ukončen svislým vývarovým prahem. Zajištění výmolů podél vývaru, okolo dělicích zdí a pod vodní elektrárnou bylo v roce 1930 provedeno těžkým kamenným záhozem. Štěrková propust o šířce 6 m je umístěna mezi levobřežním jezovým pilířem a dělicím pilířem ze strany vtokového objektu malé vodní elektrárny. Je hrazena dvojitým zdvižným stavidlem s hradicí výškou 4,8 m. Dolní protivodní část stavidla je 3,00 m vysoká, horní povodní část je vysoká 2,32 m. Písková propust je umístěna vedle štěrkové propusti směrem k vodní elektrárně. Vtok do ní je hrazen dřevěným stavidlem a v současnosti se nepoužívá.  

 

 

 

Malá vodní elektrárna (MVE) je umístěna v krátkém zářezu do levého břehu řeky, v těsném sousedství štěrkové propusti je bezprostředně spojená s jezovou konstrukcí, takže spolu vytvářejí jeden vzdouvací objekt. Původní elektrárna postavená v letech 1924–1927 se čtyřmi vertikálními Francisovými turbínami byla v roce 2005 částečně modernizována. Dvě staré Francisovy turbíny byly ponechány v původním stavu jen s doplňující malou modernizací, např. regulace otáček turbín, napětí generátorů apod. V roce 2003 byla dvě zbylá původní Francisova soustrojí nahrazena dvěma vertikálními Kaplanovými turbínami s betonovou spirálou. Tato realizace nebrání, a naopak vhodně připravuje podmínky pro eventuální další modernizaci zbývajících dvou Francisových turbín vodní elektrárny Přelouč v případě, že by došlo k definitivnímu zastavení projektu plavebního kanálu a nové plavební komory. Kaplanovy turbíny mají průměr oběžného kola 2,1 m, pracují s návrhovým spádem 3,1 m, návrhovým průtokem 2 x 18,5 m³/s a velmi plochým průběhem účinnosti. S výměnou turbín byla realizována výměna čisticího stroje česlí, úprava stávající lávky nad česlemi, nová instalace řídicího systému atd. S dvěma původními Francisovými turbínami je celkový návrhový průtok vodní elektrárny 84 m³/s a celkový instalovaný výkon 2,34 MW. Vodní elektrárna je řízena tak, že Kaplanovy turbíny se podílí na regulaci průtoku a staré Francisovy turbíny pracují v režimu optimální účinnosti. Modernizace MVE Přelouč byla opět jedinečná jako původní výstavba, neboť se jednalo o první projekt tohoto druhu pro tuto velikost turbín. Koncem roku 2009 v rámci rekonstrukce střechy, byla malá vodní elektrárna doplněna o novou solární elektrárnu vybudovanou společností ČEZ Obnovitelné zdroje. Skládá se z 51 fotovoltaických pasů o rozměrech 0,1 x 0,55 m a má instalovaný výkon 21 kW. Na jednom místě je tak vyráběná elektřina ze dvou druhů obnovitelných zdrojů.  

 

 

 

 

Plavební komora navazuje na pravostranný pilíř jezu tvořící současně část dolního ohlaví jednolodní plavební komory, celou svojí délkou je vysunutá do horní vody a v podjezí je připojena 46,6 m dlouhá dělicí zeď dolní rejdy. Užitné rozměry plavební komory jsou 85 x 12 m. Celá stavební část komory je běžné konstrukce, je betonová a její líc je na exponované části obložen kamenem. V roce 2007 byla na horním ohlaví instalována klapka k převodu zvýšených průtoků zdymadlem a proplavování plavební komorou. Plnění je kombinované (k plnění lze použít i klapku) a prázdnění komory umožňuje levý boční obtok zaklenutého tvaru o rozměrech 1,6 x 2,2 m, který je hrazen segmentovým uzávěrem. Na horní ohlaví komory navazuje krátké železobetonové svodidlo s lávkou. V dolním ohlaví komory, umístěném pod pravobřežním mostním obloukem, je maximální podjezdná výška nad nejnižší uvažovanou plavební hladinou 5,7 m. S ohledem na chybějící a stále nedořešený následující stupeň, však není plavební komora Přelouč, jako jediná na celém Labi, využívaná k plavbě.  

 

 

 

James Bicheno Francis (1815–1892) byl anglický inženýr žijící v Americe. Je vynálezcem vodní turbíny. Narodil se poblíž městečka Witney v Anglii a svou inženýrskou kariéru zahájit ve 14. letech, kdy pracoval jako učeň svého otce v jižním Walesu. V roce 1833, když bylo Francisovi pouhých 18 let, emigroval do Spojených států amerických a tam pracoval na železnici v New Yorku. O rok později odjel do města Lowell v Massachusetts a získal práci u společnosti Locks & Canal Company a Whistler, v roce 1837 se stal hlavním inženýrem společnosti. Roku 1841 dostává společnost první velký projekt. Francis měl analyzovat, kolik vody každá továrna spotřebovala z kanálového systému společnosti. Od roku 1845, kdy byl jmenován manažerem a hlavním inženýrem průplavní a paroplavební společnosti, byl Francis zodpovědný za stavbu Severního kanálu a kanálu Moody Street Feeder. Tyto dva vodní kanály, postavené v letech 1840–1850, vytvořily 9 km dlouhý kanál kanálu Lowell a výrazně zvýšily spotřebu vody průmyslu, protože na něj byly připojeny mlýny. Během práce na kanálovém systému Lowell se Francic podílel na mnoha jiných celostátních vodních projektech. Podílel se na výstavbě přehrady Quaker Bridge na řece Croton i na vodním díle Saint Anthony na řece Mississippi. Za svého života publikoval řadu vědeckých prací o hydrodynamice a o nauce turbín. Svoji první turbínu postavil v roku 1849 pro přádelnu ve městě Lowell. Jeho konstrukce turbíny byla pojmenovaná jako Francisova turbína. James Bicheno Francis byl významnou osobností vodního hospodářství, proslavil se nejen ve Spojených státech amerických, ale také po celém světě.

https://www.lowellcemetery.com/our-history/notables/james-bicheno-francis/
Vazba na vodní díla: Přelouč, Kolín, Poděbrady, Kostelec nad Labem

Václav Nekvasil (1840–1906) byl stavební podnikatel a politik. Vystudoval pražskou techniku a začal podnikat. Projektoval hlavně střešní konstrukce pro různé průmyslové stavby. Opravdový podnikatelský rozmach přišel ale až po svatbě v roce 1868 s Alžbětou, jejíž otec byl vrchním pokladníkem c. k. zemské pokladny v Praze. Za získané věno si pořídil mladý podnikatel laciné parcely v Karlíně, kde si také postavil vlastní dům. Založil zde stavební firmu, která se později zařadila k největším v zemi. Zpočátku se zaměřoval hlavně na cukrovary, poté stavěl i další budovy jako školy či kasárna. Od roku 1881 byl členem pražské obchodní komory a roku 1887 se stal i poslancem zemského sněmu. Roku 1890 byl spolu s dalším karlínským podnikatelem Františkem Křižíkem iniciátorem konání Jubilejní zemské výstavy v Praze. Podílel se na její přípravě ve veletržním výboru a roku 1891 na ní pochopitelně vystavoval. Za zásluhy obdržel Řád Františka Josefa I. a titul císařského rady. Na přelomu 19. a 20. století vybudoval Václav Nekvasil řadu cukrovarů, pivovar v Braníku, budovu Českoslovanské akademie obchodní i rozsáhlý areál pankrácké věznice. V letech 1921–1928 probíhala výstavba zdymadla v Přelouči navržená architektem Roithem. Výstavbu prováděla firma Kapsa & Müller společně s podnikatelem Nekvasilem, zařízení plavební komory dodala pardubická firma Rainberg. Původní zdymadlo Přelouč je zároveň významná památka moderní architektury. Málokterý český stavitel se může pochlubit tolika významnými stavbami jako právě Václav Nekvasil.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Nekvasil
Vazba na vodní dílo: Přelouč