Zdymadlo Roudnice nad Labem
Výstavba původního zdymadla Roudnice nad Labem probíhala na začátku 20. století v letech 1906–1910. Ve 20. století prošly objekty řadou rekonstrukcí a dostavbou vodní elektrárny a rybího přechodu. Účely vodního díla: dopravní – zajištění potřebných hloubek a vyhovujících podmínek pro plavbu ve zdrži; energetický – využití hydroenergetického potenciálu v průběžné vodní elektrárně; hospodářský – odběry povrchové vody z jezové zdrže a rekreační – využití zdrže pro vodní sporty a rekreační rybolov. Hlavními objekty jsou pohyblivý jez, malá vodní elektrárna, plavební komory, plavební kanály a rybí přechod.
Účel
Plavba, výroba el. energie, odběr povrchových vod
Objem zdrže
4,214 mil. m3
Plocha povodí
42 316,3 km2
Období výstavby
1906–1910
- Jez
V letech 1967 až 1972 proběhla zásadní rekonstrukce jezu, kdy se původní hradlový jez nahradil novým jezem moderního typu. Pohyblivý jez, situovaný pod silničním mostem, má 3 pole o světlé šířce 54 m a hrazené výšce 2,70 m. Hradicí konstrukcí je hydrostatický sektorový uzávěr. Spodní stavba je železobetonová a se sklopeným uzávěrem vytváří Jamborův práh, který při vysokých průtocích vyvozuje minimální vzdutí. Na betonovou konstrukci podjezí navazuje opevnění dna koryta kamenným záhozem. V řezu má uzávěr tvar vypouklého trojúhelníku a ze dvou stran je opatřen plechovou obšívkou, která vytváří jeho hybné stěny s funkcí hradicí a přelivné plochy. Pod přelivnou plochou je uzávěr připojen k betonu spodní stavby. Dolní otevřená strana sektoru umožňuje síle od tlaku vody, odpovídající výšce hladiny nad jezem, působit z tlačné komory na jeho hybné stěny. Regulaci přítoku vody pod sektor nebo odtoku zpod něho zajišťuje trojcestný válcový ventil. Ovládání ventilu je automatické ve vazbě na úroveň hladiny vody v nadjezí a na polohu přelivné hrany sektoru. Lze ho však ovládat i manuálně podle potřeb provozovatele. Sektor se zvedá, pokud je pod něj napuštěna voda, a naopak spouští směrem dolů, pokud je zpod sektoru voda vypouštěna pod jez. Přesnost dodržení hladiny je v centimetrech. Uzávěr je utěsněn u bočních štítů pilířů tvarovými pryžovými profily. Pro zajištění zimního provozu jsou některé boční štíty osazeny teflonovými deskami. Hmotnost ocelové, svařované konstrukce uzávěru je 79 tun. Uvnitř spodní stavby jsou pod každým uzávěrem tzv. tlačné komory a průběžná komunikační chodba, která umožňuje vstup do všech pilířů, a po zaaretování sektorů a vyčerpání vody také do tlačných komor. Velín je umístěn na dělicí zdi mezi horním plavebním kanálem a jezem. Z velínu je přístup do komunikační chodby jdoucí ve spodní stavbě pod celým jezem. V manipulační místnosti velínu jsou umístěna potřebná zařízení pro automatické ovládání uzávěrů a je odtud možná i kontrola všech funkcí jezu. Konstrukce jezu je shodná s řešením moderních jezů Lovosice a České Kopisty.
Druh jezu
Pohyblivý - hydrostatický sektor
Kóta horní vody
149,59 m n. m.
Období výstavby
1906–1910
Modernizace jezu
1967–1972
- Vodní elektrárna Vědomice
Do areálu vodních děl v Roudnici nad Labem patří malá vodní elektrárna Vědomice, slalomová dráha a rybí přechod; vše uvedeno do provozu v září 2013. Malá vodní elektrárna je u pravého prodlouženého pilíře posledního jezového pole. Od pravého břehu řeky Labe ji dělí slalomový kanál. Průtočná, nízkotlaká malá vodní elektrárna má instalovány čtyři přímoproudé horizontální Kaplanovy turbíny. S instalovaným výkonem 4 500 kW patří mezi skupinu největších svého druhu v České republice. Návrhový spád na turbíny je 2,2 m, návrhový průtok na celou vodní elektrárnu 225 m3/s. Vodní elektrárnu lze použít od minimálního spádu 0,9 m. Aby se eliminovalo hlukové znečištění, je podstatná část elektrárny vybudovaná pod zemí. Ze zákona je nutné využít celý hydroenergetický potenciál vodního toku.
Typ turbíny
Kaplanova turbína
Návrhový průtok
225,0 m3/s
Provozovatel
RenoEnergie, a.s.
- Plavební komory
Malá a velká plavební komora, plavební kanál a rejdy jsou umístěny do bývalého mlýnského náhonu vedeného při levém břehu. Plavební zařízení zahrnuje dvě plavební komory (malou – MKP; a velkou – VKP), horní a dolní plavební kanál s rejdami a čekací stání. Dvě komory jsou umístěny vedle sebe ve vzdálenosti 900 m od osy jezu směrem po vodě. Od vlastního koryta jsou odděleny umělým ostrovem dlouhým 1,7 km a širokým až 180 m.
MPK má užitnou délku 85 m a šířku 11 m. Minimální hloubka vody nad oběma záporníky je 2,7 m. Běžný spád komory je 3,0 m. Horní vrata jsou poklopová, tvoří je ocelová klapka s jednostranným pohonem hydromotorem. Dolní vrata jsou standardní vzpěrná, o pohyb se starají elektromotory s lineárním pohonem. Plnění je kombinované, a to dlouhými obtoky uzavíranými segmentovými uzávěry a přímé, přepadem přes klapku; prázdnění pak dlouhými obtoky. V obou ohlavích komory lze instalovat unifikovaná náhradní vrata.
VPK má užitnou délku 155 m a šířku 22 m. Minimální hloubka vody nad horním záporníkem je 3,3 m, nad dolním záporníkem 3,0 m. Běžný spád komory je 3,0 m. Horní i dolní vrata jsou vzpěrná, oboje ovládaná hydromotory. Plnění a prázdnění komory je nepřímé dlouhými obtoky se segmentovými uzávěry. Velín plavebních komor je společný pro obě plavební komory a je umístěn na dělicí zdi mezi nimi. Proplavování je prováděno v poloautomatickém režimu, ale lze ho řídit též manuálně z obou ohlaví. Velín moderní konstrukce je klimatizovaný, vybavený technologií pro sledování, měření a vyhodnocení dat z plavební komory a jezu, která jsou současně přenášena přes uzlový bod do vodohospodářského dispečinku státního podniku Povodí Labe.
Název
Velká plavební komora
Malá plavební komora
Kilometráž vodního toku
808,720
Čas plnění/prázdnění
25 min/28 min
10 min/12 min
- Plavební kanál
Horní plavební kanál je dlouhý 1 040 m, ve je dně široký min. 24 m a hluboký min. 3,1 m. Pro zlepšení poměrů proudění v dlouhém kanále je téměř v celé délce provedena úprava břehů svislou larsenovou stěnou. Při levém břehu kanálu před komorami je veřejné přístaviště pro osobní lodě a stání pro malá plavidla čekající na proplavení a polohy pro plavidla správce vodní cesty. Dolní plavební kanál je dlouhý 500 m a ve dně je široký minimálně 26 m. Minimální zaručená hloubka v obou kanálech je 2,3 m (při Q > 150 m3/s). V dolní části byla provedena korekce pravého břehu směrem do ostrova a vytvořeno stání pro nákladní plavidla čekající na proplavení. Při levém břehu u malé plavební komory je stání pro malá plavidla.
- Rybí přechod
Nový rybí přechod vznikl současně s výstavbou malé vodní elektrárny. Je ukryt v jejím mohutném a dlouhém pilíři u pravého jezového pole. S vtokem v jezové zdrži obchází pravobřežní pilíř silničního mostu a má dvě vyústění do dolní zdrže – jeden výtok pod prostor savek vodní elektrárny, druhý do podjezí. Je řešen jako technický štěrbinový rybí přechod, a je dlouhý 65 m a široký 2 m. Dispozičně je dvakrát směrově zalomený. Druhý rybí přechod byl vybudovaný v zesíleném levobřežním pilíři, je 40 m dlouhý, technický, štěrbinový se šířkou žlabu 1,5 m.
- Slalomový kanál
Vorová propust byla umístěna u pravého břehu a svojí horní částí navazovala na jez. Byla dlouhá 220 m a široká 12 m, se stupňovitým dnem. Začátkem 20. století sloužila tato propust pro splavování vorů přes jez. Od 60. let 20. století byla upravená vorová propust využívaná jako umělý slalomový kanál, provozovaný Kanoistickým klubem Roudnice nad Labem, kam směřovali kajakáři i raftaři ze širokého okolí. Společně s výstavbou nové vodní elektrárny v roce 2013 byla provedena zcela nová koncepce a rekonstrukce slalomového kanálu mezi novou vodní elektrárnou a pravým břehem. Kanál je široký 12,3 m a dlouhý 330 m se spádem 2,5 m. V současné době nový umělý kanál s přestavitelnými překážkami splňuje přísné podmínky pro moderní slalomové dráhy a má parametry špičkových evropských tratí.
Web:
http://www.kkroudnice.cz/
- Historie
Původní zdymadlo Roudnice nad Labem bylo vybudováno v letech 1906 až 1912 v rámci výstavby vodní cesty na Vltavě a Labi. Generální návrh stavby, která byla spojena s výstavbou městského silničního mostu přes Labe, vypracovala technická kancelář Komise, detailní návrh spodní stavby mostu a jezu provedli Ing. B. Tolman a J. Záleský, architektonický návrh mostu prof. arch. F. Sander, stavbu provádělo Pražské podnikatelství staveb A. Lanna a roudnický stavitel S. Plechatý. Pohyblivý hradlový jez budovaný v letech 1906 až 1910, umístěný pod ocelovým příhradovým mostem, měl tři jezová pole, každé světlé šířky 54,05 m, pole byla hrazena dřevěnými hradly (celkem 1086 voraček a 216 bokovnic) s osovou vzdáleností slupic 3,0 m (každé o 17 kusech). Průměrný spád jezu byl 2,94 m. Před zimním obdobím a před povodněmi byla hradla vyjímána a slupice sklápěny do vody. Při větších průtocích se vyhrazovalo pravé jezové pole pro umožnění plavby volnou řekou. Jez byl při pravém břehu pro splavování vorů opatřen vorovou propustí šířky 12 m se stupňovitým dnem. Rybí přechod byl umístěn v dělicí zdi u levého pilíře. Při výstavbě zdymadla byl odstraněn původní pevný srubový jez s přibližnou délkou v koruně 160 m z první poloviny 18. století, který byl v délce 80 m v roce 1856 u levého břehu prolomen pro umožnění plavby. Tento jez stával šikmo k ose toku, asi 100 m pod hradlovým jezem a sloužil pro mlýn a pilu při levém břehu. Plavební zařízení budovaná v letech 1908 až 1910 (malá a velká plavební komora, plavební kanál a rejdy), byla umístěna do bývalého mlýnského náhonu při levém břehu. Hradlový jez a plavební zařízení byly uvedeny do provozu v květnu 1912. Rekonstrukce a modernizace jezu v Roudnici nad Labem na jez hydrostatický sektorový (z důvodů celoročního využití vodní cesty) byla provedena v letech 1967 až 1972, situačně je spodní stavba nového jezu těsně přisazena ke spodní stavbě původního hradlového jezu. V letech 1974 až 1975 proběhla rekonstrukce malé plavební komory. Velká plavební komora byla modernizována v letech 2001 až 2003 na užitnou délku 155 m s rozšířením obou ohlaví na 22 m. V písemných dokumentech Komise pro kanalizaci řek Vltavy a Labe z roku 1912 se píše, že „8. května 1912 bylo vzato do používání zdymadlo č. VII. Roudnice nad Labem“, od této doby slouží říční dopravě dodnes.
- Osobnosti
Břetislav Tolman: inženýr
Břetislav Tolman (1873–1937) byl profesorem vodního stavitelství na Českém vysokém učení v Praze. V akademickém roce 1934–1935 byl rektorem. Studoval stavební inženýrství na ČVUT v Praze, pobýval na praxi v Drážďanech, podílel se na přestavbě drah, nádraží a mostů. Od roku 1898 působil při Komisi pro kanalizování Vltavy a Labe a podílel se na projektu původního zdymadla v Troji i v Roudnici nad Labem. Od roku 1919 působil jako řádný profesor vodního stavitelství na ČVUT v Praze. V letech 1914–1917 byl také odborný redaktor Technického obzoru, předseda komise pro výzkum staveniště Čs. normalizační společnosti, v letech 1923–1926 generální tajemník Masarykovy akademie práce, v roce 1923 působil jako pokladník České matice technické, od roku 1936 byl předsedou České matice technické a předsedou Českého ústředního spolku učitelů vysokých škol. Tolman byl autor učebních pomůcek a odborných knih, např. 6 svazkové dílo z roku 1924 „Zakládání staveb“, spolupracovník Technického slovníku naučného, Ottova Naučného slovníku nové doby, Hospodářského slovníku naučného a Revue des travaux scientifiques tchéchoslovaques.
https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99etislav_Tolman
Vazba na vodní díla:
Roudnice nad Labem,
Troja–Podbaba
– Historické dokumenty
Autor: Zídek, Jindřich; Hajdinová, Pavla, Rok vydání: , Článek, Zdroj: Vodní cesty a plavba, 2012-2, str.020, Umístění: neznámý
Autor: Váňa, V., Rok vydání: , Článek, Zdroj: Střední Labe, 1905, roč. IV., str. 039, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz
Autor: Klír, Antonín, Rok vydání: , Článek, Zdroj: Střední Labe, 1903, roč. II., str. 064, Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.czDokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Gruber, Josef, Rok vydání: 1900, Kniha, Zdroj: Obchodní a živnostenská komora v Praze v prvním půlstoletí svého trvání 1850–1900 k oslavě jejího padesátiletého jubilea, Umístění: Národní knihovna České republiky, Web:
https://www.nkp.cz/Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: , Rok vydání: , Článek, Zdroj: Technický obzor, 1906, roč.XIV., str.113, Umístění: neznámý
Autor: Kolář, Jan, Rok vydání: , Článek, Zdroj: Technický obzor, 1920, roč.XXVIII., str.2,13,19,25, Umístění: neznámý
Autor: , Rok vydání: 1913, Zdroj: Zpráva komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: , Rok vydání: 1907, Zdroj: Zpráva komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: , Rok vydání: 1908, Zdroj: Zpráva komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: , Rok vydání: 1909, Zdroj: Zpráva komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: , Rok vydání: 1910, Zdroj: Zpráva komise pro kanalisování řek Vltavy a Labe v Čechách, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Tolman, Břetislav, Rok vydání: , Článek, Zdroj: Technický obzor, 1914, roč.XXII., str.1,9,17,27,39,49, Umístění: neznámý
Dokument je dostupný ke
stažení zde.
Autor: Tolman, Břetislav, Rok vydání: 1914, Kniha, Signatura: D142, Zdroj: Zdýmadlo a most v Roudnici., Umístění: Národní technické muzeum, Web:
http://www.ntm.cz