Původní jez o dvou polích měl v levém jezovém poli hradlový uzávěr se slupicemi sklápěnými k pravému břehu a v pravém jezovém poli stavidlový uzávěr. Jez byl vzhledem k namáhavé a časově náročné manipulaci i k technologické zastaralosti v letech 1986–1989 celkově zrekonstruován. Rekonstrukce zahrnovala přestavbu jezových polí včetně podjezí a jezových pilířů, výstavbu nového velínu a instalování zcela nového technologického zařízení hradících konstrukcí. Nová konstrukce jezu má 3 pole, levé a střední světlé šířky 43,3 m a pravé pole 19,9 m, hrazená dutými ocelovými klapkami osazenými na pevné spodní stavbě jezu. Hrazená výška je 3,3 m a spád jezu 4,4 m. Otočením kolem své podélné osy se klapka může sklopit do pevné spodní stavby jezu a tím pak tvoří tzv. Jamborův práh. Nad malou vodní elektrárnou je umístěn velín vodního díla s rozvodnou a strojovnou hydraulicky ovládaného jezu. Převádění vody přes jez je přepadem přes sklápěnou klapku. Levobřežní pilíř jezu byl vybudován již s ohledem na dostavbu vodní elektrárny. Vzdutí sahá až k jezu Klecany. Ze zdrže se odebírá voda např. pro libčické šroubárny, klecanský kamenolom apod.  

 

 

 

V lednu 1998 (začátek výstavby listopad 1995) byla uvedena do provozu průtočná malá vodní elektrárna Libčice-Dolany, která využívá hydroenergetický potenciál pohyblivého jezu Dolany. S energetickým využitím jezu se uvažovalo již řadu let. Vodní elektrárna je při levém břehu Vltavy asi 25 km severně od Prahy. Při rekonstrukci jezu Dolany (1986–1989) bylo již u nového levého krajního jezové pilíře uvažováno s budoucí výstavbou vodní elektrárny. Budova vodní elektrárny je umístěna v prostoru bývalé vorové propusti těsně vedle stávajícího levobřežního pilíře jezu. Moderní konstrukce je osazena dvěma soustrojími s horizontálními přímoproudými Kaplanovými turbínami pro návrhový spád 3,6 m, návrhový průtok 2 x 80 m³/s. Celkový instalovaný výkon je 5,00 MW a provozní spád 2,3–4,2 m. Elektrárna je bezobslužná, automatická s možností automatické regulace průtoku pomocí hladinové regulace.  

 

 

 

 

Plavební komora Dolánky je situována přibližně v dolní třetině plavebního kanálu u obce Dolánky při pravém břehu Vltavy. Byla postavena a dokončena firmou Lanna v roce 1901. Jedná se o vlakovou plavební komoru, kterou lze pomocí vrat ve středním ohlaví rozdělit na malou (MPK) a velkou (VPK) plavební komoru. MPK komora má užitné rozměry 52,1 x 11 m a svislé stěny z kyklopského zdiva. Zajímavostí je, že MPK měla původně užitnou délku 73 metrů s horními vzpěrnými vraty, která byla ale později v jejím horním ohlaví vyměněna za hydromotorem podpíranou klapku, což vedlo ke zkrácení její užitné délky na uvedených 52,1 m. Šířka VPK je 20 m, ale šířka vrat, a tedy užitná šířka komory je jen 11 m. Spád plavební komory je 4,4 m. Střední vrata jsou vzpěrná, stejně tak jako dolní, která jsou opatřena žaluziemi pro přímé prázdnění plavební komory. Plnění komory je kombinováno dlouhými obtoky umístěnými po obou stranách komory a poklopovými klapkovými vraty v horním ohlaví. Plavební komora vyhovuje kategorii IV třídy vodních cest. Jedním ze záměrů do budoucnosti vodní cesty je výstavba plavební komory odpovídající minimálně V. třídě mezinárodní klasifikace vodních cest, tedy minimálně šířky 12–12,5 m, délky 115 m a hloubky nad záporníkem 4,0–4,5 m. To ostatně platí pro celou lvvc.  

 

 

Vojtěch Lanna ml. (1805–1866) zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě, silnice, těžil uhlí, zakládal železárny, vyráběl porcelán i parkety. Díky němu mohly na Vltavu vyplout parníky a do Prahy přijel první vlak. Byl opravdovým a pravým velkopodnikatelem, ale nezapomínal ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“. Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se přepravou soli po řece Traun k Dunaji. Kolem roku 1700 se příslušníci rodu vyskytují už v pramenech jako zaměstnanci solního úřadu. Jakob Lahner, narozen roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem, když si vzal dceru budějovického správce solního úřadu Adama Haaseho. Jakobův mladší bratr Simon se stal loďmistrem císařské solní přepravy a zemřel 31. prosince 1755 v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Druhým císařsko – královským loďmistrem v rodě Lannů se stal nejmladší z bratrů Andrea, který se po smrti bratra Simona přestěhoval do loděnice ve Čtyřech Dvorech a vedl úřad až do smrti 4. května 1771. Po něm v loďmistrovské tradici Lannů pokračoval Ondřejův syn Thomas. Za jeho života došlo k dohodě se schwarzenberskou vrchností na Hluboké, že dřevo pro stavbu lodí na Vltavě bude získáváno za režijní cenu z velkostatku a naproti tomu správa schwarzenberského panství převezme celou přepravu soli do nitra Čech do pachtu. Po otcově smrti v lednu 1866 převzal vedení lánovských podniků právě třicetiletý Vojtěch Lanna ml. a zvolil si za partnera společníka Jana Šebka. Poté se pustil do podnikání a těžištěm byla regulace a kanalizace řek. Věnoval se vodním a pobřežním stavbám, obchodu se dřívím a solí. K největším realizovaným projektům své doby patřila regulace Vltavy, Lužnice a Blanice a na přelomu 19. a 20. stol. Pak velkorysá výstavba holešovického přístavu, kanalizace dolní Vltavy a Labe za přírodní ústí pod mělnickým zámkem. Rukopis firmy Lanna je i dnes rozpoznatelný nezaměnitelnou kamennou bosáží a žluto-hnědě-červenou hrázděnou nadčasovou a slohově nezařaditelnou civilní architekturou (např. četné budovy v holešovickém přístavu, dnes zakomponované do developerského projektu Prague Marina nebo administrativní budovy a vodočty u původních vltavských zdymadel v Klecanech, ve Štěchovicích, na Štvanici, v Kostomlátkách, v Hoříně a dalších). Projekty byly financovány z říšských a zemských prostředků. Po 1. světové válce byla známá stavební firma Lanna prodána bance Bohemia a rodina se v důsledku vzniku Československa vystěhovala do Mnichova.

http://www.lanna.online/
https://www.i60.cz/clanek/detail/14138/dynastie-lannu-100-let-technickeho-pokroku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lanna
Vazba na vodní díla: Kostomlátky, Dolní Beřkovice, České Kopisty, Lovosice, Štěchovice, Troja–Podbaba, Klecany–Roztoky, Dolany - Dolánky