Původní hradlový jez o třech polích byl v provozu až do roku 1975, kdy došlo k havárii jeho levého a částečně i středního jezového pole. V době své výstavby jez přitom patřil k nejmodernějším tuzemským vodním dílům. Původní hradlový jez se průběžně opravoval, ale až jeho havárie urychlila už připravovanou rekonstrukci tohoto nejstaršího jezu na Vltavě do dnešní podoby. Konstrukce starého jezu (slupice, o které se opírala hradla) stále existuje, ale je sklopena na dně řeky. Současný pohyblivý jez, jehož stavba započala počátkem roku 1978, je hrazen typizovanými ocelovými klapkami podpíranými hydraulickými válci ovládanými z moderního velínu postaveného na pravém břehu Vltavy. Jez má tři pole, z toho levé a střední šířky 38,9 m a pravé šířky 40,2 m. Hrazená výška je 3,3 m a spád 2,9 m. Zajímavá je rovněž provozní budova obsluhy jezu, nejen pro svou architekturu, ale i proto, že jsou na její zdi zaznamenány výšky hladiny Vltavy při povodních od roku 1890. Nejhorší povodeň zažily Klecany v r. 2002, kdy hladina Vltavy stoupla o 9,37 m nad normál.  

 

 

 

 

Při rekonstrukci hradlového jezu na jez nový, hrazený klapkovými uzávěry, se zachovala původní 12 m široká vorová propust vedená při pravém břehu Vltavy těsně přimknutá k pravému jezovému poli. V roce 1985 byla zrušena a na jejím konci byla postavena průtočná malá vodní elektrárna s technologickým vybavením od společnosti ČKD Blansko, osazená čtyřmi přímoproudovými Kaplanovými turbínami o průměrném výkonu až 40 kW. Pro lepší zhodnocení průtoku byla od prosince 1999 do léta 2001 postavena nová, současná malá vodní elektrárna a osazena dvěma horizontálními Kaplanovými turbínami s průměrem oběžného kola 2300 mm. Návrhový spád je 2,6 m, návrhový průtok 2 x 21 m³/s a celkový instalovaný výkon 1,2 MW. Při povodních roku 2002 byla zasažena a silně poškozena i vodní elektrárna. Znovu do provozu byla uvedena v roce 2003. Podobný osud i když s výrazně menším rozsahem poškození potkal malou vodní elektrárnu i při povodni v roce 2013.  

 

 

 

 

Přibližně kilometr pod jezem po toku Vltavy je u konce horního plavebního kanálu umístěna vlaková plavební komora Roztoky. Vraty ve středním ohlaví lze komoru rozdělit na velkou (VPK) a malou (MPK) komoru. Původně MPK se svislými zdmi byla široká 11 m a dlouhá 73 m a za ní VPK se šikmými zdmi s šířkou ve dně 20 m, délkou 133,4 m a s vjezdovými vraty šířky 11 m. Vlaková PK tak má užitnou délku 197,3 m a spád 2,9 m. Všechna vrata byla v původním řešení vzpěrná. Při rekonstrukci na konci 80. let 20. století byla plavební komora upravena pro soudobé potřeby a požadavky plavební cesty. Došlo ke zkrácení užitné délky MPK na 58,5 m. Původní šikmé stěny VPK byly nahrazeny svislými stěnami z ocelových štětovnic. Tím byla výrazně zvětšena šířka komory na 19,3 m. Šířka plavidel je však stále limitována šířkou ohlaví komory tedy 11 m. Horní vzpěrná vrata celé vlakové komory byla nahrazena hydraulicky ovládanou klapkou umožňující výhodnější (rychlejší) plnění. Vrata společně s dlouhými obtoky umožňují kombinované plnění obou plavebních komor. V dolním ohlaví jsou osazena vrata vzpěrná s žaluziovými okny s uzavíráním stavítky. Prázdnění VPK je tudíž kombinované na rozdíl od MPK, kde jsou jen klasická vzpěrná vrata pro nepřímé prázdnění a prázdnění tak probíhá pomocí obtoků. Vrata i stavítka uzávěrů jsou ovládaná moderními hydromotory. I u plavebních komor na levém, roztockém břehu Vltavy, je historická provozní budova, která dodnes slouží svému účelu – tedy jako zázemí obsluhy plavebních komor. Na její podezdívce je umístěna kovová cedulka s vyznačením nejvyšší dosažené povodňové hladiny z roku 2002.  

 

 

 

 

Vojtěch Lanna ml. (1805–1866) zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě, silnice, těžil uhlí, zakládal železárny, vyráběl porcelán i parkety. Díky němu mohly na Vltavu vyplout parníky a do Prahy přijel první vlak. Byl opravdovým a pravým velkopodnikatelem, ale nezapomínal ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“. Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se přepravou soli po řece Traun k Dunaji. Kolem roku 1700 se příslušníci rodu vyskytují už v pramenech jako zaměstnanci solního úřadu. Jakob Lahner, narozen roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem, když si vzal dceru budějovického správce solního úřadu Adama Haaseho. Jakobův mladší bratr Simon se stal loďmistrem císařské solní přepravy a zemřel 31. prosince 1755 v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Druhým císařsko – královským loďmistrem v rodě Lannů se stal nejmladší z bratrů Andrea, který se po smrti bratra Simona přestěhoval do loděnice ve Čtyřech Dvorech a vedl úřad až do smrti 4. května 1771. Po něm v loďmistrovské tradici Lannů pokračoval Ondřejův syn Thomas. Za jeho života došlo k dohodě se schwarzenberskou vrchností na Hluboké, že dřevo pro stavbu lodí na Vltavě bude získáváno za režijní cenu z velkostatku a naproti tomu správa schwarzenberského panství převezme celou přepravu soli do nitra Čech do pachtu. Po otcově smrti v lednu 1866 převzal vedení lánovských podniků právě třicetiletý Vojtěch Lanna ml. a zvolil si za partnera společníka Jana Šebka. Poté se pustil do podnikání a těžištěm byla regulace a kanalizace řek. Věnoval se vodním a pobřežním stavbám, obchodu se dřívím a solí. K největším realizovaným projektům své doby patřila regulace Vltavy, Lužnice a Blanice a na přelomu 19. a 20. stol. Pak velkorysá výstavba holešovického přístavu, kanalizace dolní Vltavy a Labe za přírodní ústí pod mělnickým zámkem. Rukopis firmy Lanna je i dnes rozpoznatelný nezaměnitelnou kamennou bosáží a žluto-hnědě-červenou hrázděnou nadčasovou a slohově nezařaditelnou civilní architekturou (např. četné budovy v holešovickém přístavu, dnes zakomponované do developerského projektu Prague Marina nebo administrativní budovy a vodočty u původních vltavských zdymadel v Klecanech, ve Štěchovicích, na Štvanici, v Kostomlátkách, v Hoříně a dalších). Projekty byly financovány z říšských a zemských prostředků. Po 1. světové válce byla známá stavební firma Lanna prodána bance Bohemia a rodina se v důsledku vzniku Československa vystěhovala do Mnichova.

http://www.lanna.online/
https://www.i60.cz/clanek/detail/14138/dynastie-lannu-100-let-technickeho-pokroku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lanna
Vazba na vodní díla: Kostomlátky, Dolní Beřkovice, České Kopisty, Lovosice, Štěchovice, Troja–Podbaba, Klecany–Roztoky, Dolany - Dolánky