Pohyblivý jez má 3 pole o hrazené výšce 3,1 m. Šířka jezových polí je 2 x 47,3 m a 1 x 46,7 m (Levé pole). Hradicí konstrukcí je hydrostatický sektorový uzávěr. Spodní stavba je železobetonová, vystupuje nade dno o 0,5 m a se sklopeným sektorovým uzávěrem vytváří Jamborův práh, který je na šikmé vzdušní straně ukončen rozražeči. V řezu má uzávěr tvar vypouklého trojúhelníku a ze dvou stran je opatřen plechovou obšívkou, která vytváří jeho hybné stěny s funkcí hradicí a přelivné plochy. Pod přelivnou plochou je uzávěr připojen k betonu spodní stavby. Dolní otevřená strana sektoru umožňuje síle od tlaku vody, odpovídající výšce hladiny nad jezem, působit z tlačné komory na jeho hybné stěny. Regulaci přítoku vody pod sektor nebo odtoku z pod něho zajišťuje trojcestný válcový ventil. Ovládání ventilu je automatické ve vazbě na úroveň hladiny vody v nadjezí a na polohu přelivné hrany sektoru. Lze ho však ovládat i manuálně, podle potřeb provozovatele. Sektor se zvedá, pokud je pod něj napuštěna voda, a naopak spouští směrem dolů, pokud je z pod sektoru voda vypouštěna pod jez. Přesnost dodržení hladiny je v centimetrech. Uzávěr je utěsněn u bočních štítů pilířů tvarovými pryžovými profily. Pro zajištění zimního provozu jsou boční štíty osazeny teflonovými deskami. Hmotnost ocelové svařované konstrukce uzávěru je 68 tun. Uvnitř spodní stavby jsou pod každým uzávěrem tzv. tlačné komory a průběžná komunikační chodba, která umožňuje vstup do všech pilířů, po zaaretování sektorů a vyčerpání vody, také do tlačných komor. Velín je umístěn na levém břehovém pilíři a jeho podlaha je nad úrovní stoleté vody. Z budovy velínu je přístup do komunikační chodby ve spodní stavbě jezu. V manipulační místnosti velínu jsou umístěna potřebná zařízení pro automatické ovládání uzávěrů, a je odtud možná i kontrola všech funkcí jezu. Konstrukce jezu je shodná s řešením moderních jezů Lovosice, Roudnice nad Labem a Dolní Beřkovice.  

 

 

 

Průtočná malá vodní elektrárna byla vybudována a uvedena do provozu až v prosinci roku 2013, což je téměř 100 let po dostavbě původního jezu a plavebních komor. Je umístěna ve vykrojeném pravém břehu Labe, jako moderní břehová elektrárna v pokračující ose pohyblivého jezu a těsně přilehlá k pravému jezovému pilíři. Jsou v ní osazeny dvě přímoproudé horizontální Kaplanovy turbíny o průměru oběžného kola 5 100 mm. Návrhový průtok na turbíny je 2 x 170 tj. 340 m³/s, při návrhovém spádu 2,6 m, celkový výkon vodní elektrárny je pak 7,6 MW. Elektrárna je navržena jako bezobslužná, s nepřelévanou horní stavbou a se zabezpečením proti povodni o velikosti té z roku 2002. Je největší malou vodní elektrárnou v České republice, a je rovněž největší nízkotlakou elektrárnou v České republice. Svým výkonem je elektrárna schopna pokrýt spotřebu téměř celých Litoměřic.  

 

 

 

 

Plavební zařízení je situováno u levého břehu a zahrnuje dvě plavební komory (malou – MPK; a velkou – VPK), horní a dolní plavební kanál s rejdami a čekací stání. Vzhledem k ose jezu jsou horní ohlaví vedle sebe umístěných komor posunuta o 330 m směrem do dolní vody. Od vlastního koryta jsou komory odděleny umělým ostrovem dlouhým 850 m a širokým až 30 m.MPK má užitnou délku 85 m a šířku 11 m. Horní vrata jsou poklopová (ocelová klapka), dolní vrata jsou vzpěrná. Pohyb vrat je zajištěn u VPK elektromotory s lineárním pohonem, u MPK hydromotory. Plnění je kombinované, a to dlouhými obtoky hrazenými segmentovými uzávěry a přímé, přepadem přes klapku; prázdnění komory pak dlouhými obtoky. Provizorní zahrazení komory se provádí válcovými ocelovými hradidly do drážek v ohlavích plavební komory. V obou ohlavích komory lze osadit unifikovaná náhradní vrata. VPK má užitnou délku 155 m a šířku 22 m. Horní i dolní vrata jsou vzpěrná ovládaná hydromotory. Plnění a prázdnění komory je dlouhými obtoky hrazenými segmentovými uzávěry. Provizorní hrazení komory se provádí ocelovými stavidlovými deskami osazovanými plovoucí mechanizací mezi slupice. Běžný spád obou komor je 3,0 m. Velín je umístěn na dělicí zdi mezi komorami a je pro obě společný. Proplavování je prováděno v poloautomatickém režimu, ale lze ho řídit též manuálně z obou ohlaví. Velín moderní konstrukce je klimatizovaný, vybavený technologií pro sledování, měření a vyhodnocení dat z plavební komory a jezu, data jsou současně přenášena přes uzlový bod do vodohospodářského dispečinku státního podniku Povodí Labe.  

 

 

Vojtěch Lanna ml. (1805–1866) zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě, silnice, těžil uhlí, zakládal železárny, vyráběl porcelán i parkety. Díky němu mohly na Vltavu vyplout parníky a do Prahy přijel první vlak. Byl opravdovým a pravým velkopodnikatelem, ale nezapomínal ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“. Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se přepravou soli po řece Traun k Dunaji. Kolem roku 1700 se příslušníci rodu vyskytují už v pramenech jako zaměstnanci solního úřadu. Jakob Lahner, narozen roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem, když si vzal dceru budějovického správce solního úřadu Adama Haaseho. Jakobův mladší bratr Simon se stal loďmistrem císařské solní přepravy a zemřel 31. prosince 1755 v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Druhým císařsko – královským loďmistrem v rodě Lannů se stal nejmladší z bratrů Andrea, který se po smrti bratra Simona přestěhoval do loděnice ve Čtyřech Dvorech a vedl úřad až do smrti 4. května 1771. Po něm v loďmistrovské tradici Lannů pokračoval Ondřejův syn Thomas. Za jeho života došlo k dohodě se schwarzenberskou vrchností na Hluboké, že dřevo pro stavbu lodí na Vltavě bude získáváno za režijní cenu z velkostatku a naproti tomu správa schwarzenberského panství převezme celou přepravu soli do nitra Čech do pachtu. Po otcově smrti v lednu 1866 převzal vedení lánovských podniků právě třicetiletý Vojtěch Lanna ml. a zvolil si za partnera společníka Jana Šebka. Poté se pustil do podnikání a těžištěm byla regulace a kanalizace řek. Věnoval se vodním a pobřežním stavbám, obchodu se dřívím a solí. K největším realizovaným projektům své doby patřila regulace Vltavy, Lužnice a Blanice a na přelomu 19. a 20. stol. Pak velkorysá výstavba holešovického přístavu, kanalizace dolní Vltavy a Labe za přírodní ústí pod mělnickým zámkem. Rukopis firmy Lanna je i dnes rozpoznatelný nezaměnitelnou kamennou bosáží a žluto-hnědě-červenou hrázděnou nadčasovou a slohově nezařaditelnou civilní architekturou (např. četné budovy v holešovickém přístavu, dnes zakomponované do developerského projektu Prague Marina nebo administrativní budovy a vodočty u původních vltavských zdymadel v Klecanech, ve Štěchovicích, na Štvanici, v Kostomlátkách, v Hoříně a dalších). Projekty byly financovány z říšských a zemských prostředků. Po 1. světové válce byla známá stavební firma Lanna prodána bance Bohemia a rodina se v důsledku vzniku Československa vystěhovala do Mnichova.

http://www.lanna.online/
https://www.i60.cz/clanek/detail/14138/dynastie-lannu-100-let-technickeho-pokroku
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lanna
Vazba na vodní díla: Kostomlátky, Dolní Beřkovice, České Kopisty, Lovosice, Štěchovice, Troja–Podbaba, Klecany–Roztoky, Dolany - Dolánky