Vodní dílo Štvanice je na řece Vltavě v říčním kilometru 50,69 u stejnojmenného ostrova. Z centra města je třeba směřovat přibližně na sever, pod vrch Letná. Součástí díla je pevný Helmovský jez na levém rameni Vltavy, soustava plavebních komor v levé části pravého ramene a malá vodní elektrárna na západní špičce ostrova. V pravé části pravého ramene Vltavy se ještě nachází bezejmenný pohyblivý jez a pod ním byl vybudován sportovní kanál Štvanice pro vodní slalom (tedy již na karlínské straně). Štvanice je jedno ze čtyř pražských zdymadel. Současnou podobu zdymadlo získalo v letech 1907 až 1913, kdy bylo v rámci kanalizování (splavňování) vodní cesty na území Prahy, postaveno. Vodní dílo Štvanice bylo rekonstruováno ve 40. letech a v 80. letech 20. století. Před dnešním Helmovským jezem se dříve nacházel původní historický jez stejného jména, který však byl při jedné z povodní protržen. Následně nebyl opraven, ale odstraněn, a místo něj bylo rozhodnuto vybudovat nový jez, s vyšším vzdutím. Soustava jezů, která se v těchto místech nacházela již od středověku, vedla přes tři ramena řeky. Vltava se zde rozlévala do území dnešního Karlína. Řeč je např. o Novomlýnském jezu a Dolnoloděckém jezu. Výstavba plavebních komor v letech 1907 až 1913 byla součástí rozsáhlých úprav v rámci splavňování Vltavy firmou Lanna. Současně byl budován i Hlávkův most. V místech dnešního plavebního kanálu a okolí byla odstraněna soustava ostrovů (Primátorský, Korunní a Jeruzalémský) s mlýny (Nové mlýny, Lodní mlýny a Helmové mlýny). S uvedenými úpravami území byl stavebně upraven i tvar ostrova Štvanice. V roce 1929 pak byl zasypán i Rohanský kanál (na němž kromě zánovní elektrárny Těšnov byly i Šaškovy mlýny) a tím Rohanský ostrov, ve smyslu slova ostrov, zanikl. V letech 1908 až 1913 byla na návodní špičce ostrova Štvanice vybudována secesní neoklasicistní budova elektrárny Štvanice s kupolovitou věží. Navrhl ji architekt Alois Dlabač a postavila firma Müller a Kapsa. Jednoduchá stavba využívá vzdušných renesančních motivů francouzské zámecké architektury. Elektrárna Štvanice byla v době své výstavby po směru toku poslední průtočnou elektrárnou na Vltavě. Výkon elektrárny zhruba odpovídal příkonu veškerého pražského veřejného osvětlení. Současně s elektrárnou Štvanice byla na těšnovské straně ramene vybudována hydroelektrárna Těšnov, ta však zanikla roku 1929 v souvislosti se zasypáním Rohanského kanálu.