Na místě dnešního Železničního mostu, který překlenuje v Praze řeku Vltavu a spojuje na pravém břehu bývalé Podskalí a Vyšehrad se Smíchovem na levém břehu, stával původní most postavený v letech 1871–1872, který byl součástí Pražské spojovací dráhy. Ta spojovala nádraží Františka Josefa (dnešní Hlavní nádraží) a Západní nádraží (dnešní Smíchovské nádraží). Most délky 196,3 m byl příhradový přímopásový, uložený na třech pilířích, měl pět polí každé o délce 56,9 m a trať byla jednokolejná. Konstrukci mostu zhotovila Harkortova mostovna v Duisburgu. Na konci 19. století přestal jednokolejný most vyhovovat, a proto byl v letech 1900–1901 nahrazen novou konstrukcí pro dvojkolejnou trať. Na výstavbě se podílela První Českomoravská továrna na stroje a její konstruktér Jan Kolář, dále firma Bratři Prášilové a spol. v čele s Františkem Prášilem a Rustonova strojírna Josepha Johna Rustona. Pro nový most byly v korytě řeky Vltavy vybudovány, maďarskou firmou Gregersen a synové dva, nové kamenné pilíře, na které byly uloženy tři příhradové parabolické nosníky, každý o délce 72 m a hmotnosti 560 t. Smontovány byly na dřevěné konstrukci umístěné po toku vedle původního mostu. Výměna pak proběhla během dvoudenní výluky. Práce začaly 30. 11. 1901 v 6 hodin ráno, původní nosníky byly odsunuty na pomocnou konstrukci 7,5 m směrem po proudu a potom byly na nové pilíře v ose původního mostu nasunuty nové nosníky. V poledne 1. 10. 1901 byl nový most usazen a v noci na 2. 10. 1901 byl obnoven železniční provoz. Lodní doprava nebyla vůbec přerušena. V roce 1928 byl na železničním mostě zaveden elektrický provoz. Železniční most není pojmenován, původně se mu říkalo Most spojovací dráhy císaře Františka Josefa, Most u Výtoně nebo také vyšehradský, dnes se pojmenovává pouze prostě jako Železniční most, po kterém vede trať 171. Od roku 1999 se kvůli špatnému technickému stavu uvažuje o náhradě mostu novým trojkolejným, který by měl sloužit i silniční dopravě nebo se zvažuje výstavba nového paralelního železničního mostu vedle dnes stávajícího s názvem Výtoňský most. Roku 2004 byl soubor železničních mostů (do kterého patří i popisovaný Železniční most) Praha hlavní nádraží – Praha-Smíchov prohlášen za nemovitou kulturní památku, která je vysoce hodnotnou technickou stavbou zbudovanou v duchu pozdního klasicismu. V letech 2015–2016 proběhla rekonstrukce lávky pro pěší (je součástí mostu) a došlo k výměně jejích poškozených částí, obnově nosné konstrukce, přístupových schodišť na výtoňském břehu, dřevěné mostovky a k opravě stavbou narušené části vozovky. Při opravách památkově chráněného mostu se respektovaly původní postupy a konstrukce se čistila pod plachtami, aby nedošlo ke kontaminaci vody ve Vltavě.