Když se podíváme na mapu vltavského meandru mezi Holešovicemi a Libní, vidíme, že je Vltava do obou čtvrtí zaseknuta několika slepými rameny. Tok Vltavy v této části Prahy velmi meandruje s různými zátokami, které jsou vhodné pro budování přístavů. A to využili naši předkové vybudováním dvou přístavů. Holešovický uvedený do provozu 1894 a Libeňský uvedený do provozu 1896. Do Prahy se převáželo především sypké zboží z labských přístavů u nás, a přes Hamburk z celého světa. Oba přístavy byly postaveny na konci 19. století a jsou téměř jedinými objekty, které si zachovaly v průběhu 100 let starých probíhajících změn svoji podobu. Holešovice spolu s Libeňským ostrovem (Libeňský přístav) byly v minulosti významným centrem říční dopravy. Byly zde loděnice, kde se stavěly zejména sací bagry, překladiště apod.

Přístav Praha-Libeň byl vybudován v Libni v Praze v letech 1893–1896. První návrh na zřízení přístavu v Libni vypracoval roku 1891 Jan Kaftan. Libeňská obec však rozhodla návrh přepracovat. Nový návrh Antonína Smrčka z roku 1893 počítal s větší hloubkou (1,8 m) a rozlohou vodních ploch (20 000 m²) a s přeložením toku Rokytky mimo plochu přístavu. Návrh počítal také s budoucím napojením vlečkou na nádraží na Rohanském ostrově. Do přístavu se vjíždělo ze severu z vltavského ramene mezi Libeňským ostrovem a libeňským břehem (bývalým Kubešovým ostrovem). Za 13 metrů širokým vjezdem byla severní část bazénu sloužící k otáčení lodí a jejich navádění do dvou přístavních bazénů. Přístav byl od Vltavy oddělen povodňovou hrází na Libeňském ostrově, podél níž vedla železniční vlečka na nádraží Rakouské severozápadní dráhy na Rohanském ostrově. Přístav byl dimenzován na současné vykládání 15 velkých labských lodí o výtlaku 700 tun. Měl dvě ramena oddělená rozšiřujícím se molem. Při Vltavě byla vybudována ochranná hráz. Přístav stavěla firma Lanna. „Mohutné pozemní parní rýpadlo, které také pracovalo v přístavu holešovickém, nabírá silnými železnými putnami objemy zeminy z přístavního bazénu a sype je do vozíků, které jím projíždějí jako železnou branou a sepjaty ve vlak a taženy lokomotivou vozí náklad svůj až k Bulovce ku zřízení náspu silničního“, tak popisují práci dobové záznamy. Vybavení a vystrojení areálu přístavu včetně překladišť se mělo uskutečnit v budoucnosti až to rozvoj železniční a vodní dopravy bude potřebovat. Z celého navrhovaného areálu se prakticky dokončily pouze Libeňské loděnice. Ty byly napojeny na karlínský proplachovací kanál, který umožňoval pomocí vrat zvedat a snižovat hladinu v docích loděnice. Jinak libeňský přístav sloužil od svého vzniku pro odstavování lodí a obchodní rameno bylo především užíváno k máčení dřeva pro dýhárnu a také pro drobné opravy menších plavidel.

V konkurenci protilehlého holešovického přístavu význam libeňského přístavu postupně upadal. Roku 1924 přístav zakoupil od Libeňské obce podnikatel Leo Platovský a zřídil u něj loděnici zvanou od roku 1935 Loděnice Praga (později České loděnice). Nový komplex loděnic postavený podle návrhu arch. Jaroslava Fragnera po roce 1947 mezi dnešním východním bazénem a Voctářovou ulicí byl bohužel zbořen. Vltavsko-labská společnost zde zřídila opravnu lodí. Později rozšířila svou činnost i na stavbu nových plavidel. Asi v letech 1927–1928 byl východní bazén přístavu zasypán. Druhý bazén byl upraven pro potřeby loděnice. Pro odstavování lodí bylo možno využít tehdy zaslepené rameno Vltavy na západě přístavu. V roce 1931 se oddělil samostatný podnik Loděnice Praga. Po roce 1945 byl podnik znárodněn a jako České loděnice vyráběl sací bagry a jiná specializovaná plavidla. V 90. letech 20. století byly loděnice zrušeny. V roce 2005 byl dokončen systém protipovodňové ochrany přístavu. Dnes se okolí bývalého Libeňského přístavu, léty proměněné do neudržované divočiny, revitalizuje a vzniká zde nová administrativní a obytná zástavba nazývaná Libeňský Dock.