Autoři mapy:
doc. Dr. Ing. Pavel Fošumpaur, Ing. Martin Horský, Ph.D., Ing. Tomáš Kašpar, Pavla Zajícová, (ČVUT v Praze, 2020).
Odkaz na mapu:
Soubor map s odborným obsahem ke stažení v PDF zde (velikost souboru 175MB)
Průvodní zpráva k souboru map ke stažení v PDF zde (velikost souboru 2.8MB)
Specializovaná mapa s odborným obsahem se zabývá mapováním technického dědictví na Labsko-vltavské vodní cestě. Úpravy vodních toků na území České republiky mají bohatou historii a tradici. Rozvoj úprav byl vyvolán zájmy vodní dopravy, hledisky ochrany proti extrémním průtokům (povodním), využitím vodní energie a odběrů vody. Cílem regulačních úprav splavnění vodního toku je zajištění požadovaných parametrů vodní cesty formou úpravy plavební dráhy zejména pomocí realizace prohrábek a soustřeďovacích staveb pro soustředění průtoku do užší kynety, ve které protéká stejný průtok s větší hloubkou. Při regulační úpravě vodních toků sledujeme trvalé zlepšení trasy toku, sklonu a průběhu dna toku, tvaru a rozměrů příčného profilu.
Zpracovaný soubor map s odborným obsahem představuje kompletní evidenci soustřeďovacích hrází pod Masarykovým zdymadlem v Ústí nad Labem (VD Střekov) a státní hranicí se SRN. Mapy jsou zpracovány formou atlasu, který na základě historického průzkumu dobových projektových dokumentací z konce 19. století znázorňuje umístění a časový vývoj jednotlivých regulačních úprav systematicky utříděných do celkem 40 lokalit. Tyto historické projektové dokumentace byly digitalizovány a osazeny do map v systému JTSK pomocí rozhraní geografických informačních systémů (GIS). Současně byly do vytvořených mapových listů vloženy historické letecké snímky z období 1930 – 1946, z období 1950 – 1964 (ČÚZK) a současná ortofotomapa zájmového úseku Labe (ČÚZK). Tyto podklady umožňují přehledně dokumentovat vývoj realizovaných regulačních úprav od roku 1894 do současnosti. Přidanou hodnotou mapového souboru je geografické znázornění souvislosti polohy soustřeďovacích hrází a stanovišť předmětů ochrany přírody. Do mapových podkladů byly přidány lokality stanoviště Bahnitých břehů řek s vegetací svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p. dle směrnice o stanovištích (stanoviště č. 3270) a lokality managementu sedimentů realizovaných správcem vodního toku (Povodí Labe, státní podnik). Výsledkem této analýzy je unikátní atlas evidence regulačních úprav dolního Labe (PDF - 175MB) od VD Střekov po státní hranici se SRN.
Významné úpravy se dělaly již na počátku 19. století. Realizovalo se opevnění břehů dlažbou z lomového kamene tloušťky 30 cm uloženou do štěrkopískového lože tloušťky 15 cm. Dlažba byla klínována a vyspárována travním drnem. Dlážděný svah byl zajištěn záhozovým tělesem z lomového kamene. Opevnění břehů bylo realizováno do úrovně dnešní hladiny odpovídající čtení cca 220 cm na vodočtu v Ústí nad Labem. Koruna opevnění měla šířku 140 cm a na levém břehu na ní byly po roce 1820 zřizovány potahové stezky. Zahájení paroplavby na Labi i podpis plavebních aktů v roce 1844 zavázaly rakouský stát k vyhloubení mezinárodního úseku řeky Labe na předepsanou hloubku a k jejímu udržování.
I. etapa novodobých regulačních úprav – právní rámec novodobých úprav Labsko-vltavské vodní cesty (LVVC) představoval říšský vodní zákon č. 93 z roku 1869, na který od roku 1870 navázaly zemské vodní zákony vydávané jednotlivými zemskými sněmy. Český zemský sněm založil anketní komisi, která podpořila v letech 1875 až 1887 realizaci rozsáhlých regulačních prací na dolní Vltavě a na Labi, což značně přispělo k dalšímu rozvoji plavby. Na dolním Labi došlo k dalšímu prohloubení koryta a opevňování břehů. Tyto úpravy obsahovaly realizaci opevnění levého břehu s rozšířením původní potahové stezky. Opevnění bylo na průtok cca Q1. Na pravém břehu se dělalo opevnění břehů na cca Q180d a v místech obcí také na Q1.
Obr. 2: Historická dokumentace soustřeďovacích hrází v Prostředním Žlebu (1914), Zdroj: archiv Povodí Labe, státní podnik
II. etapa novodobých regulačních úprav – od roku 1896, kdy byla zřízena Komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe v Čechách. Na dolním Labi pod Střekovem probíhaly další regulační úpravy na střední a malou vodu, které navázaly na I. etapu. Realizovaly se soustřeďovací stavby s prohrábkami. Hrázky jsou stejně jako břehové opevnění dlážděné z lomového kamene, zajištěné patou z urovnaného záhozu z lomového kamene. Prostor mezi soustřeďovacími hrázemi a břehem byl následně využíván pro ukládání vytěženého materiálu z úprav dna řeky a z těžení nánosů. Někde se tento prostor samovolně zanesl sedimenty po povodních. Příkladem je lokalita Svádov v Ústí nad Labem. Realizace úprav Labe v 19. století vedla místy k zúžení koryta až o 60 % tedy z původních 200 m na dnešních 80 – 100 m. To se projevilo zvýšením plavebních hloubek při nízkých a středních průtocích o desítky centimetrů. Došlo také ke zvýšení rychlostí proudění o přibližně 30 % a tím k částečné změně charakteru materiálu dna Labe, které je dnes v daném úseku štěrkovité až kamenité.
Obr. 3: Svádov po výstavbě soustřeďovacích hrází na konci 19. století a dnes.
V rámci výzkumu na Katedře hydrotechniky Fakulty stavební ČVUT v Praze byly na základě studia archivních materiálů, projektových dokumentací a historických leteckých snímků z let 1930 až 1964 podrobně dokumentovány regulační práce na dolním Labi mezi zdymadlem Střekov a státní hranicí mezi Českou republikou a Německem. V tomto 40 km dlouhém úseku realizované regulační stavby dodnes plní svůj účel a částečně zlepšují plavební podmínky.
Obr. 4: Vývoj soustřeďovacích hrází v okolí obce Nebočady: a) projektová dokumentace (1906), b) letecký snímek (1938), c) letecký snímek (2018).
Poděkování
Soubor map vznikl na základě podpory řešení projektu č. DG18P02OVV004 s názvem „Dokumentace a prezentace technického kulturního dědictví na Labsko-vltavské vodní cestě“ v rámci programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity financovaného Ministerstvem kultury ČR.